Překladatelova rukavice
Mahaliem: Voldemort in the Loony Bin

Voldemort ve cvokhausu

Překlad: Hedera

Voldemort se probudil v neznámém pokoji, připoutaný k neznámé posteli. Byla čistá, v podstatě sterilní, což znamenalo, že není v Azkabanu. Podle bílých stěn a prostěradel zase poznal, že není hostem rodiny Malfoyů, neboť ti považovali bílou v jiné podobě než jako barvu vlasů či pleti za naprodto méněcennou.

Zarachotil klíč a otevřely se dveře. Muž, který se v nich objevil s podnosem jídla v rukou, vypadal povědomě a Voldemort se upamatovaĺ, že ho viděl při debaklu na ministerstvu. Jmenoval se Pastorek.

"Kde to jsem?" dožadoval se Voldemort vysvětlení.

Pastorek se zatvářil překvapeně i potěšeně zároveň a položil podnos na vedlejší stolek. "To je dobře, že jsi vzhůru, Tome. Vzhůru a při smyslech."

"Nařizuji ti, abys mne okamžitě vzal na ministerstvo kouzel."

"Ajta. Asi jsem to zakřik." Kingsley se otočil ke dveřím a zavolal: "Harry! Raddle je vzhůru. Pojď sem honem."

Voldemort v šoku zíral na přicházejícího Harry Pottera.

"Potter!" zavrčel Voldemort. "To jsem měl tušit, že tu budeš. Prozraď mi, jak jsi mě porazil?"

Potter ho chvíli pozoroval. "No nazdar," obrátil se k Pastorkovi. "Úplně mimo, co?"

Pastorek svraštil čelo. "Jsi sice jen praktikant, ale už bys měl vědět, že takové výrazy tu nepoužíváme. K pacientům je to nezdvořilé." Poté znovu oslovil Voldemorta. "Tome, uvolním ti teď ruce, aby ses mohl najíst. Když nás přesvědčíš, že se umíš chovat slušně, možná ti dovolíme strávit chvilku ve společenské místnosti s ostatními."

"S ostatními?" zopakoval Voldemort. "Mí věrní Smrtijedi jsou tu také?"

"Totálně vybílenej," zabručel Potter, ale Pastorek jeho poznámku ignoroval.

Opatrně uvolnil pouta na Voldemortových pažích a pomohl mu posadit se. Potom přisunul stolek s podnosem blíž.

Voldemort na jídlo na podnose pohlédl s odporem. Takový hnus by si nedovolil dát ani Naginimu. Uchopil vidličku, napíchl na ni mrkev a zvedal ji k ústům, když tu jeho ruka na něco narazila. Zmateně vidličku zase odložil a prohmatal si obličej rukama.

"Nos!" zvolal. "Já mám nos!"

Potter s výrazem odporu zavrtěl hlavou. "Cvok."

Voldemort na něj pohlédl přivřenýma očima. "Mít tu svou hůlku, donutil bych tě škemrat o smrt!"

"Hůlku? Myslíš ten klacek, cos ho tuhle nechtěl dát z ruky? Tak ten jsme vyhodili."

"Vyhodili jste mou hůlku?" vyjekl Voldemort. Vrhl se na Pottera, převrátil při tom stolek a jídlo vylétlo do vzduchu. "Zabiju tě!"

Než se k Potterovi stačil dostat, zasáhl Shacklebolt a odtáhl ho zpět.

"Začíná bejt agresívní!" zvolal Potter. "Můžu mu dát malej šok?"

"Ne!" obořil se na něj Shacklebolt.

"Ale vypadá nebezpečně. Fakt mu nemůžu jednu prásknout?"

Pastorek se na okamžik na zklamaného Pottera podíval. "Řekl jsem NE!"

"Kruci! Ani jsem mu nemoh oplatit, jak mě tenkrát uhodil tou skleničkou do čela. Nejspíš mi zůstane jizva."

Voldemort, kterého Shacklebolt znovu přivazoval k posteli, ze sebe vyrazil kvičivý smích.

"Poznamenal jsem tě jako sobě rovného a zabiju tě!"

Potter s Kingsleyem se na sebe podívali a Kingsley nakonec pokrčil rameny. "Alespoň už nevypráví o tom, jak se před sálem lazarů vydělal."



. . .

Potter s Pastorkem postrčili Voldemorta dovnitř do vyšetřovací místnosti. Otočil se a pohlédl na ně. Popáté natáhl ruku, namířil prstem na Pottera a zavřeštěl: "Crucio!" A popáté se nestalo vůbec nic.

"Pane Raddle, račte se posadit na vyšetřovací židli."

Ten hlas znal. Otočil se a uviděl Snapea.

"Snape! Díkybohu! Musíš mě odsud dostat!"

"To mám také v úmyslu."

"Jaký máš plán?"

"Můj plán je vyšetřit vás a zajistit vám co nejlepší péči, abyste se mohl navrátit do společnosti a stát se jejím produktivním členem."

Voldemort si zklamaně uvědomil, že Snape možná není tak úplně na jeho straně.



. . .

Voldemort se rozhlédl po společenské místnosti a viděl, že je v ní na různých židlích a gaučích usazeno minimálně dvacet lidí. S uspokojením zaznamenal, že jsou mezi nimi i někteří jeho příznivci.

Obrátil se na zřízence, který ho přivedl. "Co je támhletomu?" zeptal se a ukázal na Luciuse Malfoye.

"Naše známá firma. Myslí si, že je bůh nebo tak něco."

Lucius se očividně vůbec nezměnil.

Voldemort se posadil do křesla vedle Luciuse, který se s pohrdavým šklebem díval na televizi, umístěnou tak vysoko, aby na ní nemohl nikdo dosáhnout.

"Ta ženská byla zrzavá. Nesnáším zrzavý vlasy. Jsou tak strašně zrzavý."

"Co bys řekl tomu zprovodit ze světa všechny zrzouny?" navrhl Voldemort tiše.

Lucius se k němu otočil. "Pokračuj."

"Mám v plánu nastolit ve světě vládu hrůzy a teroru a potřebuji tvou pomoc.

"Moc velká námaha," odsekl Lucius pohrdavě a vrátil se zpět k televizi.

"Odměna tě nemine," sliboval Voldemort.

"Jaká?"

"Budeš vládnout obrovskou mocí. Muži a ženy ti budou padat k nohám. Budou se tě bát a budou tě zbožňovat."

Lucius se na něj se zaujetím zadíval. "A budu moct vypnout tu televizi?"

"Cože?"

"Sestry schovávají ovladač na sesterně. Chtěl bych mít moc tu televizi vypnout."

"Platí!" prohlásil Voldemort.

"Potom se k tvému plánu ovládnout svět rád připojím. Mám tu televizi mnohem radši vypnutou. Snáz v ní vidím svůj odraz."

Voldemort se na něj podíval. Idiot.



. . .

Voldemort zjistil, že malování je v tomto hrozném vězení jednou z mála povolených odpočinkových činností. Zrovna měl plné ruce práce s nanášením další vrstvy barvy na plátno, když se za ním vynořil doktor Snape.

"Zajímavé," poznamenal doktor Snape. "Povězte mi o tom něco. Kdo je ta postava nalevo?"

"To jsem já."

"Vidím, že na tom obrázku jste velmi dobře vyvinutý, pane Raddle."

"To je má hůlka."

Doktor Snape na něj upřel svůj pohled.

"Má kouzelná hůlka."

Snape se na něj nepřestával dívat.

"Hůlka, se kterou se sesílají kouzla," vysvětloval Voldemort.

"Ach, jistě." Doktor Snape ukázal na velkou zelenou čmouhu. "A co to tady z ní leze? To je kouzlo?"

"To je kletba Avada Kedavra. Zabíjí to lidi."

"A ta postava na zemi je..."

"Potter. Zemřel mou rukou. Všichni se Pánu zla budou klanět. Muahahahahaha..."

Doktor Snape pozvedl obočí. "Budu muset s kolegy probrat úpravu vaší medikace."



. . .

Jednoho dne, když ho Pastorek s Potterem vedli do pracovny doktora Snapea, zaslechl Voldemort ze střežené chodby povědomý, uši drásající jekot.

"To je oddělení pro nejvážnější případy," vysvětlil Pastorek. "Jsou příliš agresívní, než abychom je mohli nechat s ostatními pacienty."

Voldemort chápavě pokýval hlavou. "Bellatrix!" zavolal. "Buď připravena! Přijdu pro tebe jak jen to bude možné!"

"Magore," zamumlal Potter.

Voldemort do něj zabodl svůj pohled. "Až získám zpět svou moc, budeš mě na kolenou prosit, abys mi mohl sloužit."

Potter mu pohled oplatil. "Ostatní tě mají prostě za blázna, ale já jsem tě prokouk. Ty jsi nebezpečnej. Tahle jizva je toho důkazem," řekl a ukázal na jizvu na čele.

"Jsem nebezpečnější, než sis kdy vůbec představoval," zasyčel Voldemort v odpověď. "Až tě zabiju, budu vládnout tisíc let."

"Možná bys měl přejít na jiné odělení," navrhl Pastorek Potterovi.



. . .

"Co to děláte?" zeptala se jedna ze sester Voldemorta, sedícího na židli v koutě.

"Mluvím se svým nejvěrnějším poddaným , sestro Tonksová."

Pokoušeli se mu namluvit, že tu pracuje několik sester. Vysvětlovali mu, že každá má jinou barvu očí, vlasů i pokožky, jinou výšku i tvar postavy, ale jeho neoblafnou. Dobře věděl, že Tonksová je metamorfomág.

Sestra si dřepla vedle Voldemorta, takže jejich tváře byly na stejné úrovni. "Kdo je váš nejvěrnější služebník?"

"Pettigrew, samozřejmě. Je to bezvýznamný slaboch, ale celkem užitečný."

Sestra se rozhlédla okolo, ale nikoho neviděla. "Je ten Pettigrew neviditelný?"

"Mám vás! Snape se mě snažil přesvědčit, že prý žijeme ve světě, kde neexistuje magie, ale právě jste uznala, že se člověk může stát neviditelným. Věděl jsem, že vám to divadýlko dlouho nevydrží."

"Doktor Snape mě zabije,"vzdechla si sestra.

"A co se Pettigrewa týče," pokračoval Voldemort, "tak ten je momentálně ve své zvířecí podobě. Támhle," řekl a natáhl ruku. "U odpadkového koše."

Sestra se podívala směrem, kterým ukazoval, a vyjekla. "Krysa! Je tam krysa!"

Pokojem se rozlehly další výkřiky. Voldemortovým uším zněly jako hudba.

Krysa zmizela škvírou ve zdi.

"Nezapomeň mé pokyny!" zakřičel za ní Voldemort.



. . .

Voldemort tiše oslovil skupinku shromážděnou kolem něj. "Připraveni?" zeptal se.

Všichni přikývli, až na Luciuse, který si přehodil vlasy přes rameno.

"Pitomec," mumlal Voldemort. Znovu se otočil ke skupince. "Máte zbraně?"

Všichni pozvedli štětce zbavené pečlivě všech štětin.

"Pamatujete si kouzelnou formuli?"

Znovu přikývli všichni kromě Luciuse, který si prohlížel nehty.

"Tak do útoku!" nařídil Voldemort.

Nastal chaos.

Sestry začali ječet a na jejich volání přibíhali zřízenci a ostatní pracovníci. Mnozí pacienti se štětci v rukou buď kouzelnou formuli zapomněli úplně nebo vřeštěli "Abrakadabra" a "Hokus Pokus". Lucius se napřahoval štětcem a ječel "Aveda".

Z hůlek se po chvíli staly obyčejné špičaté kolíky, které se sestry a zřízenci zoufale pokoušeli pacientům odebrat.

A uprostřed všeho toho zmatku se Voldemort střetl tváří tvář s Potterem.

"Konečně se setkáváme!" zaburácel Voldemort. "Teď zemřeš."

"Leda ve snu," odsekl Potter.

Poslední věc, kterou Voldemort viděl, než ztratil vědomí, byl přibližující se Potterův paralyzátor.



. . .

"Pane?"

Voldemort otevřel oči a spatřil, že vedle něj přešlapuje Pettigrew. Rozhlédl se a když poznal, že se nachází ve svém prastarém rodinném domě, vítězoslavně se rozesmál.

"Opět jsem odolal spiknutí svých nepřátel, kteří mne chtěli zničit!" zaburácel.

"Gratuluji vám, pane," řekl váhavě a poněkud zmateně Pettigrew.

"Za to, že mě napadli, se budou všichni smažit!"

"Nic jiného si nezaslouží, pane."

Voldemort se chechtal jako šílenec, když tu ho cosi napadlo a ztišil se.

"Ale ten nos mi asi bude chybět."

* * *