Nevyzpytatelné cesty
První zasetí přineslo první úrodu.
Na improvizovaném loži – matracích na podlaze – jejich ještě nezařízeného bytečku.
Proč?, ptal se bolestně.
Trochu fanfarónské „ano“ dohnala realita, bezstarostné mládí rozčísla odpovědnost.
Najednou nebyli sami. Najednou omezeni ve všech svých snech a plánech. Najednou někým, kým nepřipraveni.
Takhle si to nepředstavoval.
Takhle si to nepředstavovala.
Proč?, ptal se bolestně.
Když byly malé dva roky, umřela matčina máma. Nečekaně, ze dne na den.
Batole nedalo prostor propadnout se do bezedna smutku.
Před třetími narozeninami nového bytí odešel tátův táta. Nečekaně, z měsíce na měsíc.
Oba ji, vnučku, zažili, odcházející.
Proto, slyšel někde v dáli, uvnitř.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je nádherné, smutné i
To je nádherné, smutné i nadějné. U nás to tak nebylo a dodnes cítím střípek lítosti.
Děkuji moc.
Některé věci vidíme moc zezdola a bez znalosti budoucího.
ONo... napsala jsem k téhle
ONo... napsala jsem k téhle reakci delší komentář a pak ho zase smazala, je to tak lepší. Moje chyba, nemám sem tahat vlastní prožitky.
Jako bych ho četl.
Hodně sil přeji.
Ano.
Ano.
Lapidární komentář,
ale snad mu rozumím... Jakože líbí? :-)
Krásné. Plné reality a
No, zodpovědnosti...
...ale když to tam vidíš, proč ne. Díky!
Smutné, pěkné.
Je pravda, že neplánované děcko nás v mnohém omezí, mnoho nám sebere, odkrojí z našich plánů, ale na druhou stranu nás neskutečně obdaruje a obohatí.
Pravdu díš.
Zpětně vidím, že to bylo to nejkrásnější, co nás potkalo.
Líbí moc. Prostě úplně
Líbí moc. Prostě úplně dokonale napsané, nevěděla jsem co víc dodat. To patřilo pod tvou otázku, zda líbí. Mobil to vzal po svém :-)
skvělé, přesně tak to je
skvělé, přesně tak to je
Díky.
Moc.
To je hrozně dojemný, ten
To je hrozně dojemný, ten konec. A vlastně nádherně pravdivý. Moc se mi to líbí.
Velká čest pro mě!
Děkuju!
Tohle se mi nestává. Prsty na
Tohle se mi nestává. Prsty na klávesnici a nevím co napsat. Co z těch zvířených emocí vybrat. Ale snad to ani nebude třeba. Prostě díky.
Jejda.
To je na červenání se...
Moc hezké :-)
Moc hezké :-)
Potěšen velice...
... že se Ti líbilo!
No páni! Na víc se asi chvíli
No páni! Na víc se asi chvíli nezmůžu.
Fakt dobrý!
Člověk si většinou až s odstupem uvědomí, jakým požehnáním je dítě. I to neplánované. Nebo zejména to neplánované...?
Každé.
Protože je to Boží dar. Jen my to ne vždy vidíme.
Přesně tak.
Přesně tak.