Sithové nepláčou
„Aúúú!“
Malý Anakin se řízl do prstu.
„Hrozně to bolí,“ začal natahovat, až se rozplakal.
„Ale jdi ty, můj hrdino,“ konejšila ho matka.
„Kluci přece nepláčou,“ usmívala se, když mu ovazovala poraněný palec.
O mnoho let později ležel na lékařském stole.
Znetvořený. Navždy zmrzačený.
Už nebyl Anakinem, ale ještě ani zdaleka Darth Vaderem.
Do finální podoby mnoho drátů chybělo.
Sedativa už dávno nezabírala, a tak cítil každý šroub,
kterým mu droidi připevňovali mechanické implantáty do živých tkání.
Má bolest vůbec nějaké hranice?
Kéž by mohl plakat!
Kéž by mohl řvát!
Jenomže jemu nezbývalo, než pevně zatnout zuby.
Sithové přece nepláčou.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hodně drsné, je mi ho
Hodně drsné, je mi ho příšerně líto.
To jo, ale mohl si za to sám.
To jo, ale mohl si za to sám. :-(
Kluci jo...
... chlapi někde v soukromí, ale Sithové? To fakt ne. Pěkné drabble!