Lék na stáří
Tvář dívenky odráží se v zrcadle, v jediném lidském vynálezu odhalujícím pravdu.
Chce mu věřit, ale prsty hovoří jinak, když brázdí zvrásnělé pohoří své tváře dotýkaje se kůže seschlejší než pergamen.
„Přeci nemůžu být tak stará, kam zmizelo mé mládí.“
„Uvadlo jako květina, maminko, ale nemuselo, stačilo si vzít svůj lék.“
„Nemohla jsem, dceruško, cena byla příliš vysoká.“
„Chceš, abych umřela?“
„Nechci.“
„Tak mi dej život, ať jsme opět spolu.“
„Dobrá, ale je to naposledy.“
„Sama víš, že není. A teď konečně zazvoň.“
Hladové rty děvčátka lačně požírají lidské srdce, zatímco oči stařeny s výčitkami hledí na rozsápané tělo služebné.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Sakra, to je ale děsivý. Ale
Sakra, to je ale děsivý. Ale fakt dobře napsaný.
Uff. To je něco.
Uff. To je něco.
Ježkovy voči!
Ježkovy voči!
Je to děsivé, skvěle podané.
Opravdu vydařený kousek.
Opravdu vydařený kousek. *husí kůže*
Děkuji za komentáře chváli, i
Děkuji za komentáře chváli, i když se mi zdá, že tohle první se mi vůbec nepovedlo. Děkuji všem ještě moc a moc a moc a moc :)
Silné! Krásný dialog a
Silné! Krásný dialog a opravdu nečekaný konec. Super.
*zimomriavky*
tohle je fakt děsivé... ale velice uvěřitelné
Děsivé, ale velmi poutavě
Děsivé, ale velmi poutavě napsané. Kachna!