Na rozhraní oceánů IV.
pokračování neoficiálního vánočního dárku pro Blancu
"Heeeele, negr z Hamley si veze bílou paničku! Kdes ji ukrad', dědku?"
Přiopilé pořvávání prořízlo večerní klid, jakmile vůz vjel do kruhu světla mohutné vatry - jediného pořádného osvětlení náměstí Bot River.
Thomas ožraly ignoroval.
Přivítání v hostinci nebylo o nic lepší. Hospodský mluvil na půl huby celoživotně, nezvyklou dvojici cizí ženy a černocha však přehlížel zcela dokonale.
Nevalnou večeři spořádali mlčky.
"Zajednám vám pokoj, madam," hlesl Thomas a zvedal se.
Magdalene ho zarazila.
"V žádném případě. Kde byste spal vy, ve strouze?"
"Před vašimi dveřmi, madam. Na stráži."
"Nikdy," zaklapla Magdalene rezolutně příruční kabelu.
"Něco ještě vydržím. Dojedeme na farmu."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Damn right I would! :)
Damn right I would! :)
V takové společnosti bych teda nezůstala ani za zlaté prase. To radši dojet o kus unavenější a pomačkanější, ale do příjemného místa.
Yaaaayyyyy!
Yaaaayyyyy!
Samozřejmě!! Už se těším, až tam budeš. Snad se budou hodit nějaký témata :)
Sice už jsem ti to
Sice už jsem ti to komentovala, ale okomentuju znova. Strašně se mi to líbí. Ti ožralové jsou jako živí. Tedy oni jsou všichni jako živí, ale takhle je to jako bych to viděla před sebou.
Ó, civilizace... se všemi
Ó, civilizace... se všemi svými výdobytky... nesnášenlivostí, arogancí a rasismem...