Zoufalství
Usmíval se na něj. V prvních paprscích nového dne se mu nestydatě vystavoval na odiv, ladné křivky v těch nejsvůdnějších úhlech. Každou chvíli očekával nenasytné ruce někoho z dalších účastníků sápající se po něm.
Možná by to i bylo lepší.
Jenomže nic takového ne a ne se stát; stále tam ležel, stále tak svůdný a dokonalý. A nedosažitelný.
Pomalu z toho začínal šílet.
Zoufale si povzdechl.
Tak rád by se vykašlala na celou tu věc s dospělostí a prostě se pro něj natáhl. Ale ne, to on nemůže; protože on je přece solidární sourozenec a přenechá koláček svému mladšímu bratříčkovi.
*mlátí hlavou do zdi* I did NOT...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Já čekala, co to bude - a ono
Já čekala, co to bude - a ono je to o koláčku! Vtipný!!!
Četla jsem "solidární
Četla jsem "solidární sourozenec" a nejprve se dost zhrozila, akai. :D
Dobrý, dobrý.
A to už jsem mazala některé
A to už jsem mazala některé části, aby to nevyznělo AŽ tak XD
Málem jsem si to nepřečetla, kdybych nemrkla na konec. :D
Dospělost nemá s odpíráním si koláčků nic společného! Že ne? Že ne?!
Jakožto nejmladší z rodiny
Jakožto nejmladší z rodiny pevně věřím, že v podstatě ano:D