Ať žije (anti)stres
Dárky dostávám ráda, samozřejmě. Na tento jsem ale hleděla poněkud nedůvěřivě.
„Antistresové omalovánky,“ komentovala předmět kamarádka. „Jsou velice uklidňující, uvidíš. A abys mohla rovnou začít, pořídila jsem ti i sadu pastelek.“
Neměla jsem pocit, že by potřebovala uklidnit, svoji povahu považuji za spíše flegmatickou. Ale dobře, zkusím to…
V neděli dopoledne jsem k dílu zasedla. Trefit se do malinkých políček bez přetáhnutí vyžadovalo spoustu soustředění.
Lehce vyplazený jazyk a kapičky potu na čele.
Večer je omalovánka hotová. Pekelně mě bolí ruka a ze samého stresu, že to dnes nestihnu nebo nějak zkazím, mě rozbolela hlava.
Že jsem radši nešla běhat!
Čirou náhodou jsem tento týden zaznamenala na facebooku podobný zoufalý výkřik, jen ve stručnější podobě. Tímto děkuji za inspiraci :-)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak nějak by nejspíš dopadl
Tak nějak by nejspíš dopadl můj pokus, kdybych ty věci někdy vzala do ruky. :D Pobavilo.
Díky!
Taky se obávám, že nejsem ten správný typ... Jednou jsem nějaké ty omalovánky dostala, chvíli jsem na ně přemýšlivě hleděla a pak je v rámci putujících dárků poslala dál :-)
Na mě to funguje skvěle, a to
Na mě to funguje skvěle, a to jsem v dětství omalovánky nesnášela.
Prostě... co člověk, to příběh. Je zajímavé přečíst si nějaký opačný :-)
Kachna!
Jojo
Ono to je doporučovaný, ale zjevně nepůsobí univerzálně...
To je mi teda terapie! Paráda
To je mi teda terapie! Paráda.
Hihi
Že jo? :-)
líbí
já je mám a baví mě to, ale jako nepřečmrknout, to je záhul
a někdy mám pocit, že víc ořezávám, než kreslím
Hmmm,
dost lidí mi říkalo, že je to uklidňuje. Nevím, na mě to nějak nefunguje...