Noc svatého Mikuláše - 3. část

Obrázek uživatele Owes
Rok: 
2015
Fandom: 
Obdarovaný: 
ef77

Prsty v latexové rukavici uchopily bledou paži přehozenou přes okraj popelnice.
Ve štíhlé mužské dlani přistál kelímek s horkou kávou.
Zkřehlé ruce objaly šálek kakaa, zatímco oči sledovaly televizní zprávy s prvními informacemi o mrtvých ženách.
Z jindy tak pevné ruky vypadla sklenice whisky a roztříštila se o podlahu pracovny.
Palec a ukazováček ještě pevněji sevřely tělo inkoustového pera, jehož hrot právě brázdil další list tlustého zápisníku.
Bříška palců zuřivě mačkala tlačítka starého mobilního telefonu ve snaze odeslat textovku dřív, než se vybije baterie.
Bledé prsty rozechvělými pohyby připevnily na lednici kartičku s obrázkem ježibaby.

Kapitáni seděli v kanceláři ještě dlouho po půlnoci. Faust hypnotizoval nástěnku a Zahradníková čmárala fixou na krabici od pizzy.
„Berta Chalupová nebyla bohatá. Vlastnila malou cukrárnu, která se už roky topila v dluzích. Tak co má sakra s těma dvěma společnýho? Pochybuju, že by se navzájem znaly.“
Felix jedním rozhodným tahem škrtl slovo „peníze“ v seznamu pojítek.
„Tak co o ní ještě víme?“
„Stará, osamělá milovnice koček. Když pověsila na hřebík učitelování, začala se živit výrobou cukrovinek. Prostě nic, za co by ji měl někdo zavraždit a šoupnout do popelnice. Pokud to teda někdo neudělal proto, že mu nechutnaly její indiánky.“
„Možná by nebylo od věci poptat se na bývalém pracovišti, jaká byla a jestli odešla dobrovolně. Socialistické učitelky nikdy nebyly žádný výkvět ctnosti.“
„Jo, to máš pravdu. Vzpomínám si na jednu takovou soudružku. Ježibaba jedna. Učila hudebku a vzorně se starala o to, aby moje základka připomínala peklo na zemi.“
„Řekla jsi ježibaba?“
Kapitán Faust znatelně ožil. Z výrazu jeho tváře se dalo vyčíst, že ho právě něco velmi silně osvítilo. Markéta tenhle výraz už několikrát v minulosti zahlédla. A vždycky po něm následovalo -
„Tak dobrá. Něco mě napadlo, ale musíš mi slíbit, že se nebudeš smát.“
„Co tě napadlo?“
„Nejdřív mi slib, že se nebudeš smát.“
„Fajn, nebudu se smát. Možná se jenom trošku ušklíbnu.“
„Úšklebek se schvaluje.“
Felix elegantně vklouzl do kabátu a vyrazil ke dveřím.
"Myslíš, že v tuhle hodinu dostaneme kávu jinde než na benzínce?“
Tomu úšklebku Markéta skutečně neodolala.
„Tak tebe napadlo, že mě pozveš na kafe?“
„Pozval bych tě panáka, ale jsme ve službě.“
„Panáka? To slovo od tebe slyším poprvý.“
„Vážně? A slovo cigareta už jsi ode mě slyšela?“
Z vnitřní kapsy kabátu vytáhl starou měděnou tabatěrku, významně na ni poklepal prsty a zmizel v chodbách centrály. Markéta se s oblékáním bundy neobtěžovala. Pospíšila si za ním.

Zlata se zabalila do plédu a usrkla teplé Granko. Ráda by dala zapravdu reklamě a prohlásila, že jí opravdu udělalo dobře, faktem však zůstalo, že už pila šestý šálek a žádný z nich jí zatím nedokázal ulevit od vnitřní zimy a ochromujícího šoku.
„Pořád tomu nemůžu uvěřit. Agáta o ní nikdy nemluvila moc hezky, ale tohle si přece nikdo nezaslouží.“
Její otec si k ní opatrně přisedl se sklenkou brandy a jedním rozhodným stiskem tlačítka konečně umlčel to otravné mimořádné zpravodajství.
„Taky mi to neustále rezonuje v hlavě. Ještě v sobotu jsem s ní tančil na plese. Zval jsem ji na štěpánskou husu. Měl bych Renátě poslat kondolenci.“
„Když jsme u těch formalit, nechtěla bych být na místě jejich rodinného právníka.“
„Jak to myslíš?“
„Vůbec bych se nedivila, kdyby paní Konečná opominula Agátu ve své závěti. Což znamená, že všechno bude mít dohru u soudu. Agáta nebude chtít sestře nechat celý majetek. Na to je moc hrdá.“
„Víš, čemu pořád nerozumím, Zlatíčko? Jak může být člověk v různých společenských rolích tak strašně odlišný. Když jsem se s Matyldou bavil, připadalo mi, že ona je ten poslední, kdo by se ke svojí dceři mohl chovat tak, jak jsi mi popsala.“
„Ale Agáta přece není její dcera. Nikdy nebyla.“
„Starala se o ni jako o vlastní.“
„Ano. Dokud se nenarodila Renáta. A jen dokud se starý Konečný díval. Ani nevíš, jaké hrůzy byla schopná Agátě dělat, když nebyl doma. A on bohužel nebýval doma často.“
„Stejně mi to pořád vrtá hlavou.“
„Tobě? Politikovi? Copak se s takovými lidmi nesetkáváš denně? S lidmi plnými přetvářky, falše a postranních úmyslů?“
„Musím říct, že tady v Příbrami to rozhodně není tak horké, jak se občas noviny snaží vylíčit. Uznávám, možná jsme měli jenom z pekla štěstí a jinde se pro setkání s nepoctivými radními nemusí chodit daleko. Ale pokud je to o Matyldě pravda, tak takhle falešného člověka jsem za svoji kariéru ještě nepotkal.“

Pozdní návštěvy nemíval v oblibě. Utáhl pásek svého sametového županu, trochu vrávoravě sešel schody do haly a s jedním okem na dveřním kukátku chvíli váhal, zda má vůbec otevřít. Nakonec u něj zvítězila přirozená zvědavost.
„Čemu vděčím za vaši přítomnost, Bořku? Přišel jste mě zbavit hlavy? Ne, to jistě ne, to byste si s sebou přivezl ten nákupní vozík, že?“
„Přestaňte vtipkovat, Kaufmane, a pusťte mě dovnitř!“
Bořek se kolem překvapeného muže prodral do haly a odtud zamířil rovnou nahoru do pracovny. Kaufman ho neochotně následoval.
„Tak co vás sem přivedlo? Jestli jste přišel diskutovat o výši úroku, můžu vám nabídnout sklenici dobré skotské a pak ozbrojený doprovod na nejbližší autobusovou zastávku.“
„Tu skotskou si dám,“ souhlasil Bořek a hmátnul po broušené láhvi na Kaufmanově barovém stolku. „Nemusíte se obtěžovat, obsloužím se sám.“
„Prosím.“
Kaufman se maličko neobratně posadil do koženého křesílka v rohu místnosti, odkud mladíka s nelibostí sledoval.
„Pochybuju, že bych nějak výrazně stáhnul váš solidní náskok, i kdybych tuhle flašku dopil. Vy moc dobře víte, proč jsem tady. Nebo jste moji zprávu nedostal?“
„Ach tak. Už rozumím. Ta směšná textovka byla od vás.“
„Nepřišla by vám směšná, kdybyste měl informace, které mám já.“
„A jaké informace máte, Bořku?“
„Půjde i po vás.“
Ta věta zůstala viset ve vzduchu, jako odér těžkého parfému, jako předzvěst posledního výstřelu. Toho, který nemine.
„Znám motivy obou vražd, které spáchal. A znám i ten, který ho nakonec přivede k vám.“
„Opravdu jste mě přišel varovat?“ vylomil ze staženého hrdla Kaufman a snažil se do svého hlasu vměstnat co možná nejvíce výsměchu. Obava si však stejně proklestila cestu ven. Hlas ho zradil. „Neměl byste spíš ležet doma u televize a trpělivě čekat, až vaše závazky zaniknou smrtí věřitele?“
„Já se svých závazků nebojím. Ten dluh vám splatím do posledního halíře.“
„Tak proč tedy? Proč jste se rozhodl upozornit mě na nebezpečí, které mi hrozí?“
Bořek dopil, co zbývalo na dně sklenky.
„Protože nechci, aby někdo umřel kvůli mně.“

Božena dopsala poslední odstavec, odložila pero stranou a promasírovala si dlaň pravé ruky. Napínala ji bolestivá křeč.
František k ní vzhlédl od svého notebooku.
„Nechápu, jak můžeš psát v ruce. To jsi opravdu nikdy nezakusila pohodlí Wordu?“
„Ale ano, zakusila,“ přiznala. „Spolu s jeho neustálými připomínkami, že mnou napsané slovo ve skutečnosti neexistuje, protože ho nemá ve slovníku, a s jeho neutuchající snahou přivést mě tím do blázince.“
„A už ti někdo řekl, že se ta funkce dá vypnout?“
„Františku, smiř se s tím, že se tvá nejlepší přítelkyně narodila do špatné doby a přestaňme už o tom mluvit.“
„Jak si přeješ.“ Naoko se vrátil ke svému vlastnímu rozepsanému textu. „A jak to vlastně vypadá s tou tvou knihou? Už jsi nějak výrazněji pokročila?“
„Právě jsem dokončila předposlední kapitolu. Osvobozující pocit.“
„A prozradíš mi víc? Smím si to už konečně přečíst?“
„Ne. Ještě je příliš brzy, příteli.“
„Jak myslíš. Ale doufám, že tu záležitost se Zlou královnou jsi přehodnotila.“
Božena zaťala ruku v pěst. Křeč se znovu zakousla do svalů.
„Proč ti na té postavě tolik záleží? Je to krystalické zlo.“
„Krystalické zlo je Voldemort. Královna je jen odrazem našich přirozených tužeb. Věcí, po kterých prahne každý z nás. Všichni bychom si přáli být krásní, bohatí a dokonalí. Žádaní. Bezmezně milovaní. Jedineční. Na tom přece není nic špatného.“
„Tak proč si nějakou takovou Královnu nenajdeš, hm?“
„Protože já už mám Sněhurku.“
Její výraz viditelně zjihnul. Uvolnila sevření ruky a červeň tváří zakryla tak, že se opět sklonila k zápisníku na stole.
„Mimochodem, nevíš, kde je Karel? Zkoušela jsem mu volat, ale nezvedá mi to.“
„Karel že nezvedá telefon?“ podivil se František ironicky a potřásl hlavou. „Tak to musí jít o něco skutečně důležitého. Nedovedu si ani představit, co strašného se muselo stát, že pro něj přestal existovat iPhone.“

Faust zaplatil za dva kelímky americana nevalné kvality a přesunul se k Zahradníkové, která stála na parkovišti, z pootevřeného auta poslouchala svůj výběr empétrojek a líně vtahovala do plic cigaretový kouř.
„Tak co tě to v kanclu tak osvítilo?“
Felix si osladil kávu, nalil do ní tři smetany, vše pečlivě promíchal a odpadky poctivě zanesl do koše. Potom si s podobnou obřadností zapálil.
„Tak povídej. Jsem napnutá jako kšandy.“
„Naše oběti přece jen něco spojuje,“ začal zvolna. Pomaličku, polehoučku kolem té myšlenky našlapoval. Jako by si zasloužila to neopatrnější zacházení. Jako by byla schopná vás při pouhém náznaku špatného kroku ve vteřině pozřít a už nevyvrhnout. „Regina a Matylda vynikaly svou bezcitností a všehoschopností. Regina byla umanutá, manipulativní mrcha, která vždycky dosáhla všeho, po čem toužila. Bez ohledu na to, kolik mrtvol bude muset překročit. To už jsme si ověřili v diskusích na Facebooku. Vypověděli to i její bývalí profesoři... Matylda byla ve své podstatě ještě horší. Hamižná, pokrytecká a nelítostně krutá. Došla ve svém zlu tak daleko, že se neštítila zavraždit manžela a tyranizovat nevlastní dceru, dokud neutekla z domova.“
„Takže tvoje teorie spočívá v tom, že oběti spojujou charakterový vady, který našeho Mickey Mouse prostě rozčilovaly natolik, že vzal jejich potrestání do vlastních rukou?“
„Mám dojem, že ty vraždy nejsou tak osobní, jak by se mohlo zdát. Zároveň nejsou nijak nahodilé. Jestli se ve svém předpokladu nemýlím, pak klíč, podle kterého zabíjí, jsou pohádkové postavy. Přesněji řečeno, záporné pohádkové postavy. Vytipoval si jejich paralely ve skutečném světě a pak je z něj sprovodil.“
„Chceš říct, že si vybírá lidi, co se chovají jako záporáci, a potom je vraždí, aby tím dosáhl... čeho vlastně? Spravedlnosti? Vítězství dobra nad zlem? Vždyť záporný charaktery v pohádkách, všichni ti mýtičtí zloduši, jsou jenom archetypy nás samotných. Kdyby se jich skutečně toužil zbavit, musel by vyhladit půlku lidstva! Notabene, v každým je kus dobra a kus zla. Nikdo není jenom zlej nebo jenom dobrej. Nebo ty snad věříš, že Zlá královna byla prostě jen psychopatická svině a Sněhurka zhmotnění všeho dobra na zemi? Tak to přece nefunguje!“
„To řekni Mickey Mouseovi, až ho najdeme. Určitě si s tebou moc rád popovídá. A teď bychom měli co nejdřív zajet do té školy, kde učila paní Chalupová. Chci si potvrdit, jak odporná ježibaba to byla.“
„S tím bohužel budeme muset počkat do rána, momentálně bysme tam nenarazili ani na uklízečku. Hodím tě domů, ať se trochu vyspíš. Svěřit se mi s touhle teorií tě muselo stát obrovské množství vnitřních sil.“
„Nebylo to úplně jednoduché,“ připustil Faust a oharek způsobně zamáčkl o popelník, zatímco Zahradníková ho cvrnknutím prstů poslala pod jeden ze zaparkovaných kamionů. „Ale nevysmála ses mi, jak to míváš ve zvyku.“
„I zvyků se lze časem zbavit,“ prohodila tajemně a nasedla. „Krom toho, ta teorie není úplně přitažená za vlasy,“ řekla už v soukromí zavřeného auta.

Pokojem bez oken zaznělo přidušené zasténání. Žena na lůžku sebou neklidně zavrtěla. Ve svobodném pohybu jí nebránily žádné provazy, žádná pouta. Jen tolik omamných látek v těle, že pouhé zazmítání ji právě připravilo o zbytek sil. Jediný pohyb, který ještě mohla učinit, bylo zavřít víčka před oslepujícím jasem zářivek a dopřát tak zase na chvíli úlevu podrážděným očím.
Kdosi přistoupil. Cítila, jak se nad ní sklání. Jeho dech jí ovanul tvář jako mrazivý vítr.
„Už to nebude trvat dlouho, Deniso,“ pošeptal jí do ucha.
Cosi zacinkalo. Kov na kov.
„Brzy budeš volná.“
Další cinknutí. Tentokrát sklo.
„Budeš zbavená svého prokletí.“
Klepnutí nehtem o plast.
Kdosi uchopil její bezvládnou paži, přitáhl si ji blíž a zaškrtil v nadloktí.
Nedokázala se na něj podívat. Nedokázala přimět víčka ke spolupráci.
Jehlu vpravenou do žíly téměř nezaznamenala. Jeho ruce byly tak zručné. Tak jemné.
„Spinkej, Zlá sudičko. Růženka kvůli tobě prospala už takových let.“
Denisa Demeterová se naposledy zhluboka nadechla. Poslední doušek života do plic. Teď už budou její nádechy jen mělké, sotva dostačující pro okysličení mozku.
Mdloby přijdou co nevidět. Kvůli nim se pocit zoufalého nedostatku kyslíku nedostaví.
A pak už nebude potřeba dýchat. Na druhý břeh se s tělem netaháte...
„Co jsem říkal? Ani to nebolelo. To ovšem Karlovi slíbit nemůžu. Lhal bych.“

Komentáře

Obrázek uživatele ef77

Juj! Jsem nadšená a napnutá jak kšandy. Děj houstne a přitom neztrácí tempo ani gradaci, hluboký obdiv! A že se Karlovi nic nestane, že ne?

Obrázek uživatele Owes

Nemůžu říct, že se Karlovi nic nestane. Lhal bych... Ale děkuji ti. Tvá slova mě velmi potěšila. :-)

Obrázek uživatele neviathiel

Začínám se bát úplně o všechny. :-O

Obrázek uživatele Aries

a máme to tu zas: kdy bude pokráčko? ;)

Obrázek uživatele Owes

Pokusím se během příštího týdne. Ale slibuji, že už se toho hodně vysvětlí. :-)

Obrázek uživatele neviathiel

Karel je Kaufman?
Mne se v noci zdalo, jak to cele dopadne, a pak jsem to zapomnela :)

Obrázek uživatele Owes

Ne, Karel je docela jiná postavička. Karel je prostě Karel. :D Docela by mě zajímalo, o čem ten sen byl. ;-)

Obrázek uživatele neviathiel

Mě taky. :-P :-D
No jéje, to bude kupa mrtvol! Už se morbidně těším!

Obrázek uživatele peva

Heh, je to tak napínavé, až sa musím priznať k čítaniu.. :P Karel je teda tiež na muške? Sice.. ako mužské zlé rozprávkové disney-alter ego mi napadá len Scar z Levieho kráľa alebo Rasputin z Anastázie...A to bola tiež pekná mrcha. ( Ako je mrcha mužského rodu? Mršiak? )

Obrázek uživatele Owes

Děkuji. :) No, on ten Disney není úplně klíčem k vybírání postav. Víceméně všechny pohádky zpracované Disneyem mají základ v klasických literárních dílech. A tady půjde právě o jedno z klasických děl. Ale to už moc prozrazuji. :D

Obrázek uživatele neviathiel

Chybí nám Vlk.

Ale o Karlovi nic moc nevíme, takže těžko hádat. :)

Obrázek uživatele Owes

;-)

Obrázek uživatele Bilkis

V Příbrami nejsou zkorumpovaní politici? :D No já teda nevím. Ale je to super! :)

Obrázek uživatele Profesor

Heh, velmi dobrá povídka. Je vtipná a s mrtvolami, to se mi líbí.

Obrázek uživatele neviathiel

Kdy bude další kapča?

Obrázek uživatele Owes

Po DMD, v průběhu května, tentokrát už to svatosvatě slibuju.

Obrázek uživatele neviathiel

Natěšeník!

Obrázek uživatele ef77

Jupíjupíjou, i v květnu bude co číst :o)). Díky!

Obrázek uživatele peva

Juch, juch. :)))

-A A +A