Zvířátko
Zase nám od minule uplynulo něco času. Tentokrát bližší seznámení s Wilhelmovou drahou a nejdražší sestrou.
Pátek byl stejně zasněžený jako jiné prosincové dny. Aneta se vyšlapanými cestičkami blížila k uzenářství. Zarazila se, když jí v ústrety vyšla známá tvář.
„Dobré poledne, Beatrix.“
„Dobré,“ odvětila oslovená. „Kampak?“
„Koupit šunku,“ řekla až příliš rychle. Beatrix přikývla, ale k odchodu se neměla. Místo toho do Anety zabodla známě zelené oči.
„Neodpovídáte bratrovi na dopisy.“
Nadechla se k odpovědi.
„Měla byste se stydět. Kvůli takové prkotině mu lámat srdce.“
„Prkotině?“ Lámat mu srdce?
„Už jako malý si domů tahal zraněná zvířátka.“
„Alexandr není žádné zvířátko!“
„Jak myslíte, drahá,“ usmála se Beatrix kysele. „Ale zastavte se někdy. Nic není ztracené.“
(Ham je přece šunka! Haleluja!)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
A to je ta sestra, co už jsme
A to je ta sestra, co už jsme potkali, nebo ta druhá? :D
Prej "zraněné zvířátko", no toto... :D
To je ta, kterou už jste
To je ta, kterou už jste potkali, ano :). Ta druhá není tak protivná.
Díky za komentík.
skvěle!
já to věděla, že je to protivína protivná :)
prý zraněná zvířátka, no nazdar, to je přirovnání
Opět děkuji :).
Opět děkuji :).
Baba!
Baba!
Ta by tě hnala, kdybych jí to
Ta by tě hnala, kdybych jí to dala přečíst! :D