Nečekané dveře

Obrázek uživatele Eillen

Neděle 21.8.2016 03:15

Nočním tichem se začal ozývat nezaměnitelný skřípavý zvuk. Uprostřed dvorku se zjevila tmavomodrá budka, následovaná zběsilým útěkem sedmi koček. Doctor zkontroloval cosi na ovládacím panelu, zapnul monitor a chvíli sledoval černou obrazovku.

„Zajímavé. Střední Čechy. Brdské lesy. Pročpak si mě sem jen přivedla?“ zeptal se Tardis a dál zkoumal tmavou obrazovku, aniž by si všiml blikajícího světýlka oznamujícího přehřáté motory. Po chvíli se nahnul k jedné páčce na ovládacím panelu, zapnul noční vidění a zjistil, že stojí jen metr od vchodových dveří rodinného domku, ve kterém se právě nacházelo šest známek životní formy.

Nahoře spali, jak podle noční hodiny předpokládal, tři lidé. V dolní místnosti napravo byly další dva lidé. To se rozhodně nedalo říct o poslední životní formě. Doctorovi trvalo skoro půl hodiny zaměřování rudého bodu míhajícího se po obrazovce. Předpokládal, že to je ten důvod, proč ho sem Tardis zavedla. Pravděpodobně se jednalo o mimozemskou formu života, která hledala únik z místnosti. Nechtěl ani předvídat, co by byla schopná provést lidem ve vedlejších místnostech.

„No tak se ukaž. Kdopak jsi a co tu děláš?“ šeptal do ticha a čekal, až Tardis určí, ke kterému druhu patří. Za necelé tři minuty měl zpátky výsledek, který se mu ale nelíbil. Nejednalo se o žádnou mimozemskou formu života, ale obyčejné kotě, které právě honilo vlastní stín.

Doctor zklamaně vypnul monitor a pokusil se nastartovat Tardis. Ta se ale nehnula. Začal zběsile pobíhal kolem řídícího panelu a snažil se přijít na závadu. Žádnou však nedokázal najít. Rozhodl se tedy, že počká. Opět zapnul monitor, přitáhl si z páté knihovny židli a pozoroval kotě, které právě ulovilo svůj vlastní ocas. S myšlenou, že ráno je moudřejší večera, tím pádem snad i hluboké noc, se rozhodl vyčkávat. V klíně mu odpočívala elektrická kytara, na kterou mimoděk brnkal v tempu honícího se kotěte.

Po třech a půl hodinách zoufalé nudy se konečně většina lidí začala probouzet a pohybovat po domě. Jen jeden člověk stále zůstával v horním patře a zřejmě stále spal. Nikdo však nevycházel ven. Doctor se protáhl, odnesl židli zpět do knihovny, a když se vrátil zpět do řídící místnosti, všiml si, že ze dveří někdo vyšel ven. Jednalo se o ženu ve věku přibližně třicet let. Aniž by hnula brvou, obešla Tardis a šla v klidu dál. Doctor vyšel ze dveří a pozoroval jí, jak jde ke stromu, trhá pár švestek, a pak se s ledovým klidem vrací zpátky.

„Ahoj,“ oslovil ji, ale než mohl pokračovat, tak mu skočila do řeči. Vlastně si povídala sama pro sebe.

„Dvě velký a dvě malý piva. Měla jsem jenom dvě velký a dvě malý piva. Poslední v půl devátý večer, což je skoro dvanáct hodin nazpátek. I tak doufám, že jsem opilá, protože jinak už vážně budu potřebovat pomoc.“

Doctor si odkašlal a doufal, že ji tím zarazí. Než mohl pokračovat, zvedla výhružně prst a podívala se na něj pohledem, který by snad i vraždil. Doctor byl rád, že je ta žena jenom člověk.

„Kdo sakra jsi?“ zašeptala unaveně, došla k němu a zdviženým prstem do něj šťouchla. Když zjistila, že je reálný, na chvíli se zarazila, překvapeně zamrkala a mimoděk couvla o pár kroků zpět, kde se zarazila o schod.

„Ahoj,“ zopakoval s úsměvem na tváři, „já jsem Doctor. Mám pro tebe, a případně i ostatní návrh. Co kdybych vás vzal na výlet, na který nadosmrti nezapomenete? Tedy, za předpokladu, že se mi ji podaří opravit,“ dodal a pohladil Tardis. Žena zavřela oči, několikrát se zhluboka nadechla a pak je pomalu opět otevřela.

„Kdyby ta nabídka přišla o dvacet tři hodin a dvaadvacet ušlých kilometrů dřív, tak bych asi neváhala,“ prohlásila unaveně. Než stihl Doctor cokoliv říct, otočila se na patě, a vešla do vchodových dveří. Doctor ještě chvíli čekal, jestli se vrátí. Po pár minutách vešel do Tardis a s radostí zjistil, že vše už zase běží jak má. Začal tedy nastavovat nové souřadnice.

Mezitím se ona žena skláněla na chodbě u svého batohu a balila do něj zbylé věci. Celou dobu se snažila sama sebe přesvědčit, že posledních pět minut se neodehrálo. Najednou se ozval skřípavý zvuk, který ji donutil vyskočit na nohy a znovu se jít podívat ven. Dvorek byl samozřejmě prázdný. Otočila se zpět k modrým vchodovým dveřím, za kterými čekal šálek tolik potřebné ranní kávy.

Podporuji: 

Terapeutické centrum Modré dveře, z.ú. – pomáhající osobám v krizi, duševně nemocným, mentálně handicapovaným a jejich rodinám

DMS MODREDVERE na 87 777

Komentáře

Obrázek uživatele Keneu

Tady jedna ze zmíněných životních forem hlásí nadšení a uculuje se nad vylíčením prostředí i našeho (ušlého) stavu. A to kotě bylo vážně nebezpečné, Doctore! :)

Obrázek uživatele Eillen

Jen doufám, že mi někdy odpustíte odmítnutí nabídky, která se asi už nebude opakovat...

jo a musím se pochlubit. Doma mě čekal uvařený oběd se sklenkou vína. Dokonalé zakončení skvělého víkendu.

Obrázek uživatele Keneu

Napadá mě pár lidí (a životních forem), u nichž se to opakovalo... :)
Jé, tak to ses měla!

Obrázek uživatele Eillen

A to jsem ještě ve vlaku narazila na kamaráda z Rokycan, který mířil na pochod kolem Plas. Prý jestli se nechxi přidat, když už mám u sebe komplet výbavu. Ani se nedivil že jsem se mu vysmála do obličeje.

Obrázek uživatele Keneu

:D

Obrázek uživatele neviathiel

:-D

Obrázek uživatele neviathiel

Druhá životní forma nepříčetně prokvílela jeden odstavec.
Životní formička je sladká, ale nebezpečná! Určitě už ovládá drápozubatou kočičí past.
Krom toho formě, která se vyjádřila výš, dvakrát dělalo budíček - a budíky jsou zlo samy o sobě. :-D

Mimochodem... ŠVESTKY? I když sis je nekupovala na trhu, stejně si koleduješ o průšvih :)

Snažím se představit si to brnkání v rytmu hopsající formičky...

Obrázek uživatele Eillen

Šmajdalf, vlastně Ťuk, byl opravdu zákeřná forma života. Ale přežily jsme!

Brnkání se těžko představuje. Bála jsem se, aby to tam nevyznělo násilně. Nechtěla jsem, aby šlo "jen" o Doctora. A u dvanáctého se mu vybavují buď sluneční brýle nebo kytara.

Obrázek uživatele neviathiel

Ťuk umí určitě dobře brnkat na nervy.

Obrázek uživatele Bilkis

Zbylé tři životní formy zdraví! :D
Mimochodem, Gandalf je poslední dobou nebezpečný hlavně sám sobě. Zvědavost holt ubližuje kočkám.

A jinak se tady tedy hihňáme. :D A mňoukáme. A vůbec jedna životní forma těm zbylým dvěma neokousává nohy...

Obrázek uživatele Eillen

To je tak, když mám psát neurčitě... jsou z nás životní formy a stejně je vsem jasné o koho jde a kde se zo odehrává. Ale zase to má bez těch jmen takové zvláštní kouzlo...

Obrázek uživatele HCHO

Dočítám, co jsem z povídek nestihla - fandom sice neumim, ale i tak se mi to moc líbilo, zejména bolavý nožičky jsou tam zpracovány velmi autenticky :)

Obrázek uživatele Eillen

Děkuji!
Snažila jsem se psát ještě když nohy bolely. Blbé je, že bych odmítla asi i tak. Nerada běhám...

-A A +A