Noc a den slečny Ainleyové

Obrázek uživatele HCHO

Přístupnost: asi 12+ (ale možná i bez omezení viz varování)
Varování: nespavost, smrt z přirozených příčin v podobě a rozsahu obvyklém v 19. století
Fandom: Shirley (Charlotte Brontë)
Pár poznámek pro fandomu neznalé, resp. doba a postavy: Charlotte Brontëová zasadila děj do začátku 19. stolení do doby průmyslového rozmachu a napoleonských válek. Větší mechanizace spolu s blokádou obchodu se suknem během války vytváří nelehkou situaci jak pro drobné průmyslníky, tak i pro pracovní sílu v okolí, dochází ke vzpourám a ničení továrních strojů. Hlavní hrdinkou je Carolina Helstonová, zamilovaná do Roberta Moora, majitele jedné z drobných místních továren. Její věno neteře místního faráře však zdaleka nedosahuje toho, co by Moorova finanční situace vyžadovala, a tak se případný sňatek jeví jako zcela nereálný. Carolina je velmi nešťastná, trpí nespavostí a je přesvědčená o tom, že se nikdy neprovdá. Tehdy se začne blíže stýkat se slečnou Ainleyovou, která ač neprovdaná, dokáže naplnit svůj život dobročinností a péčí o nemocné a žít jej tak důstojně a užitečně. Poslední zmiňovanou postavou je Shirley Keeldarová, která se po dovršení plnoletosti vrací do kraje jako dědička největšího místního sídla. Do koho je zamilovaná ona a kdo si koho nakonec vezme, to už si musíte dočíst sami :)
Shrnutí děje: Děj odpovídá jedné kapitole knihy, v níž se Shirley rozhodne, že uvolnění peněz na dobročinné účely by mohlo pomoci uklidnit nepokoje nespokojených nezaměstnaných vesničanů. Příběh je však psán z pohledu slečny Ainleyové (a Mary a její rodina v románu nebyly).
Prohlášení: autorská práva v tomto případě asi už nejsou aktuální, nicméně obohacovati se tímto tak jako tak rozhodně nemíním :)
Poděkování: nebýt DMD a drablíků na fandomy mých oblíbených spisovatelek Jane Austenové a sester Brontëových, nikdy by mne nenapadlo psát něco na toto téma.

Slečna Ainleyová se probudila celá zmrzlá a rozlámaná. Chvíli se nemohla ani zorientovat. Pak se jí začalo postupně všechno vybavovat. Jak se vrátila pozdě večer unavená, tak usnula vkleče při modlitbě. Pomalu se začala zvedat. Dala by si horký čaj, ale nechtělo se jí ještě roztápět kamna. Vytahla noční kabátek, vlezla do postele a zachumlala se do přikrývek. Postupně se trochu zahřála, ale ne a ne usnout. Hlavou jí víří myšlenky v nepokojném sledu. Je přece zvyklá se starat o nemocné, je zvyklá je vidět umírat, tak proč jí to tentokrát nedá spát? Asi že měla Mary moc ráda. Snaží se myšlenky nějak ukolébat, ale ony se jedna přes druhou hrnou do mysli s urputnou neodbytností a neobvyklou živostí. „Mary byla krásné miminko. Kolik mi to tehdy mohlo být, když jsem si ji poprve pochovala, tak patnáct? No, jí byly tak tři měsíce a tak krásně se smála.“ Ještě teď se jí při té vzpomínce mihne na rtech úsměv. „Tehdy jsem měla pocit, že chovat dítě v náručí, je to, co dělá ženu ženou, ach, to byla doba, krásná doba.“ Povzdech jí vrátí zpět do reality. „Mary byla takový malý nepokojný šídlo, taková energická veselá holčička. Ona vlastně dost stonala už jako malá, ale na radosti ze života jí to nijak zvlášť neubíralo. No jo, on měl souchotiny vlastně i její otec, ono to tkalcování od rána do večera v malé světnici není nejzdravější způsob života, ale na slušný živobytí jim to tehdy stačilo. Taky zemřel docela brzy. Jo, ale vystrojit jí pěknou veselku, to ještě stihnul. Ach, ta byla tehdy zamilovaná, snad nejšťastnější nevěsta ve vesnici. A Joe taky. Dobře si tehdy vybrala. A do roka se narodila Jane. Je povahou po mamince, praktická a veselá, ale zdraví a postavu má spíš po otci a to je dobře, nebude to mít teď lehké. Starat se ve dvanácti letech o tři sourozence a celou domácnost... Ale ona už to vlastně musela nějak zvládat teď, když byla Mary nemocná... Jak to vlastně celý začalo?“ Zavrtí se. „Už vím. To si tehdy Joe tak ošklivě popálil ruce, když pomáhal hasit ty stroje, co je tenkrát někdo podpálil v Sykesově fabrice. Nakonec se to sice pomalu jakž takž zahojilo, ale přišel o práci a od té doby má jen nádeničinu, jak se co zamane. Kdyby mu aspoň věřili, že s tim požárem tehdy neměl nic společnýho…“ Povzdechne. „No a pak to s Mary začlo jít pomalu z kopce. Co jsem se do ní namluvila, že musí pořádně jíst, ale ona dala všechno dětem, že stejně nemá hlad…“ Další povzdech. „ A když mi začátkem zimy celá zardělá šeptala, že je zase těhotná, vypadala tak šťastně. A já už tehdy věděla, že to nedopadne dobře...“ Zase vzdychne. „Maličká se narodila moc brzy a přežila jen pár hodin. A Mary si Pán vzal k sobě dnes večer, jen pár dní po tom drobečkovi…“ Po tvářích se jí koulí slzy a celá se chvěje. Nakonec se zvedne a jde si přece jen uvařit šálek čaje a najít něco k jídlu, vždyť vlastně její poslední pořádné jídlo byla snídaně.
Čaj jí vždycky udělá dobře. S hrnečkem v ruce se pokouší si nějak utřídit myšlenky. „Co mne na tom tolik sebralo? Vždyť stejně dobře jako Mary znám půlku lidí z okolí. A smrt je smrt – to je kus života, brána z bídy života pozemského na věčnost. Že bych byla jen moc unavená?“ Zavrtí hlavou. „To taky ne.“ Dolije si ještě trochu čaje. „To je ta bída všude okolo. Mary by i s těma souchotinama přežila daleko dýl, jen kdyby se mohla dobře najíst a obléct. A jak to teď všechno bude celá rodina zvládat dál? A není to tahle jedna rodina, skoro v každé druhé chalupě mají hodně hluboko do kapsy…“ Zamyšlená dopije čaj. Otázky jsou zodpovězeny. Nijak uspokojivě, ale s tím už ona ze svého skromného příjmu nic moc nenadělá, tak jen poručí vše do rukou Pána. Chvíli jen tak sedí s hlavou ve dlaních a pak se, protože je pořád ještě tma, rozhodne jít ještě do postele a kupodivu se jí nakonec podaří přece jen na chvilku usnout.
Ráno se probudila sice trochu malátná, ale brzy už byla metodicky pracovitá jako vždycky. Potřebovala dát trochu dopořádku domácnost, jak ten poslední týden trávila většinu času péčí o Mary. Zaměstnat ruce a hlavu praktickými věcmi, to byl její recept na nepokojnou mysl. Odpoledne usedla už o mnoho unavenější k nějakému šití a myšlenky už už zase hrozily, že se rozeběhnou do neveselých končin. Opět sáhla k osvědčenému. Z úvah, co by tak kde komu ve vesnici mohlo prospět, spřádala plány, a to pečlivé a hlavně realizovatelné plány, a dělalo jí to skoro stejnou radost jako jejich následné uskutečnění. „Třeba zrovna Jane teď ze všeho oblečení vyrostla a věci po matce jí ještě nebudou. Mohla bych říct slečně Helstonové, ta by jí určitě s přešíváním ráda pomohla a zrovna ona umí vykouzlit i z mála něco slušivého a to by Jane jistě prospělo a snad přidalo i trochu sebevědomí.“
Ze zamyšlení ji vytrhly kroky na cestičce před domem a tiché zaklepání. Do pokoje vstoupila právě zmiňovaná Carolina Helstonová a vyřizovala vzkaz slečny Keeldarové. Slečna Ainleyová byla z pozvání do Fieldheadu překvapená a snad i poněkud polekaná, slečna Keeldarová byla přece místní bohatá dědička a slečna Ainleyová se obvykle pohybovala spíše mimo okruh jejích běžných kontaktů. Ale Carolina trpělivě vysvětlovala úmysl slečny Keeldarové konzultovat s ní své dobročinné plány i to, že opravdu není třeba si dělat starosti s reprezentativností oděvu pro tuto návštěvu. A tak díky jejímu klidnému přesvědčování byly za chvíli obě na cestě.
Carolině se dařilo odvést pozornost slečny Ainleyové od jejích obav skoro po celou dobu cesty. Povídaly si o rodinách v okolí, přišla řeč i na Mary a nejen na ni. Bída vesničanů se skutečně prohlubovala. Jak přicházely k Fieldheadu začala být slečna Ainleyová opět zamlklejší, nebylo divu – místní honorace se k ní obvykle chovala dost přezíravě. Nicméně Shirley Keeldarová její obavy rozptýlila jako mávnutím proutku. Její bezprostřednost mohla snad někdy působit až nepatřičně, ale rozhodně v ní nebyla ani stopa pohrdání nebo nadřazenosti a slečna Ainleyová ihned pochopila, že u ní najde stejné porozumění jako u Caroliny.
Shirley usadila slečnu Ainleyovou u stolu, přisunula jí papír a psací potřeby a taky hromádku peněz. Slečna Ainleyová nevěřila svým očím. Na stole před ní leželo 300 liber! Teprve teď jí plně došla štědrost daru slečny Keeldarové. Opět její mysl zalil proud myšlenek: „Ach, za to bude jídla a oblečení! Tohle mělo přece napadnout movité lidi v okolí už dávno! A celá místní honorace bude muset taky věnovat nějakou tu libru, už jen čistě ze společenských důvodů!“ A najednou se smála a plakala zároveň a začala načrtávat plány. Rozepisovala a vysvětlovala a vysvětlovala a rozepisovala… Kdo co nejvíc potřebuje, co je třeba udělat nejdříve… Dokázala i vymyslet, jak práce, kterou budou moci zaplatit jednomu, pomůže někomu jinému. Ach ta radost vidět, jak se spousta jejích nerealizovatelných plánů se najednou stala realizovatelnými… A Shirley s Carolinou jí nejenom sledovaly, ale i doplňovaly. Třeba když došlo na nápad, že místní duchovní pastýři by mohli být těmi nejvhodnějšími osobami, které by za použití příkladu slečny Keeldarové mohly vymámit dary z dalších bohatších okolních rodin, začala jej rozvíjet zase Shirley a už psala pozvánky k návštěvě Fieldheadu pro pány faráře. No, bylo to neuvěřitelné odpoledne. Cestou domů si slečna Ainleyová musela připomínat, že to všechno byla skutečnost. Chápala, že dary situaci nevyřeší, že lidé potřebují práci a stabilní příjem, ale i jen tohle jí přišlo jako zázrak. Na kopci ji zastavil pohled na zapadající slunce a tichá děkovná modlitba sama od sebe plynula její myslí.
Domů dorazila poměrně unavená. Tu jí došlo, jak šikovně jí Carolina podstrkovala čaj a koláčky, že se jí tak svačina postupně změnila ve večeři a že teď vlastně může jít zrovna spát. Sama pro sebe se tomu usmála a v duchu za to Carolině poděkovala. Tak se přesunula rovnou do ložnice a jak se tak pomalu odstrojovala, kmitl se její znavenou tváří další snad až trochu rošťácký úsměv. Zula se a zalezla rovnou do postele. Spánek jí i dnes zastihl uprostřed večerní modlitby, ale pěkně v teple zachumlanou v peřinách.

Edit 4.9. - oprava faktické chyby

Podporuji: 

Farní a oblastní charity – mají nejblíže k lidem v našem bezprostředním okolí. Pro mne je nejbližší takovou organizací Oblastní charita Hradec Králové DMS CHARITAHK na čísle 87 777. Pokud byste chtěli podpořit své vlastní nejbližší okolí, najdete informace zde: http://www.charita.cz/o-charite/adresar/?tab=organization&show=all#direc... (bohužel ne všechny mají možnost příspěvku přes DMS).

Komentáře

Obrázek uživatele Keneu

Jako by period dramatům z oka vypadlo. Moc pěkné, optimistické (navzdory... no prostě tomu všemu sociálnímu bahnu). Vzhledem k tomu, že jsem před pár dny dočetla Shepherd's Crown od Pratchetta, hlavní hrdinka mi dost připomíná Toničku Bolavou.
Taky se mi bude krásně spát.

Obrázek uživatele HCHO

Děkuju :). Zeměplochu jsem kdysi jen nakousla (byla to na moje znalosti trochu moc květnatá angličtina a předvídatelný příběh, tak mne to moc nechytlo) asi bych se k ní měla někdy ještě vrátit.

Obrázek uživatele Keneu

Já bych to při zdravém rozumu taky nečetla v originále, ale kolegyně SC objednala na cizojazyčné oddělení a vnutila mi ji. Určitě se vrať, spousta jich je dost nepředvídatelných :)

Obrázek uživatele Iantouch

Dobře napsané. Já se u tohohle druhu literatury buď směju nebo nudím, ale vážná nota příběhu a snesitelná délka mě nepřiměly ani k jednomu. Spíš mě v jednu chvíli zamrazilo a uvědomil jsem si, že na tom vlastně vůbec nejsem tak špatně jak si mnohdy myslím. Díky za hezké počtení.

Obrázek uživatele HCHO

Díky.

Obrázek uživatele HCHO

Tuberkulóza (dříve nazývaná též souchotiny) je onemocnění způsobené pomalu rostoucí bakterií mycobacterium tuberculosis. Na rozdíl od jiných bakteriálních infekcí, na které reaguje převážně nespecifická imunita (hlavně neutrofilní granulocyty), tuberkulóza vyvolává specifickou zánětlivou reakci tvořenou specializovanými makrofágy (tzv. epiteloidními a mnohojadernými buňkami) a lymfocyty. Stejně jako se liší morfologie změn, je také odlišný průběh onemocnění. V dobách odpovídajících příběhu (a v podstatě i začátkem 20. století, resp. do doby systematického očkování proti tuberkulóze) se asi naprostá většina lidí s tuberkulózou setkala v dětství, vytvořila se reakce imunitního systému a kromě drobné kalcifikované jizvy v plíci a spádové lymfatické uzlině neměli žádné projevy onemocnění. U části lidí s nějakou predispozicí (asi trochu horší imunitou) se vyvinulo vlastní onemocnění. Protože bakterie roste pomalu, tak i vlastní onemocnění (až na extrémní výjimky) postupuje poměrně pomalu. Projevy bývají nespecifické (únava, noční pocení…), takže se diagnóza většinou udělá, až když už onemocnění nějakou dobu běží.
Tuberkulóza obvykle dělá granulomy na plicích, které se časem mohou prohlodat do průdušky a následně rozpadnout. Takto vzniklá dutina se nazývá kaverna a tito pacienti jsou vysoce infekční, protože se do průdušky uvolňuje obsah granulomu a pacienti tak vykašlávají mykobakteria v poměrně velkém množství. Pokud se taková kaverna prohlodá do cévních struktur, které jdou v sousedství bronchu, pak dochází k masivnímu krvácení do bronchiálního stromu – tento stav se nazývá hemoptoe (chrlení krve) a může pacienta stát život. Myslím, že jde o literárně nejčastěji používanou komplikaci tuberkulózy (např. Remarque a jeho Tři kamarádi), ale spíše z důvodu dramatického potenciálu, než že by to byla nejčastější příčina smrti – tou bývá spíše postupná progrese onemocnění. Zánět se postupně bronchy rozšiřuje dále v plicním parenchymu a mykobakteria se v pokročilejších stádiích šíří i lymfatickými a krevními cévami a vznikají nové granulomy v dalších lokalitách (ledviny, kosti…). K postižení střev mohlo dojít polykáním sputa (nebo vzácně i jako primoinfekce při pití infikovaného mléka). Rychlost progrese onemocnění je dána zejména stavem imunity pacienta – pokud někdo hladoví, trpí zimou, má vyčerpávající práci apod. výrazně to zhoršuje jeho obranyschopnost a v případě infekce tuberkulózou dochází často k rychlejší progresi onemocnění, což v mé představě byl právě případ Mary (z jiných literárních hrdinů např. Heleny Burnsové v Janě Eyrové). V současné době se setkáváme s reaktivací tuberkulózy u starých lidí (kde je právě stáří příčinou poklesu obranyschopnosti) a bezdomovců (špatná výživa, chlad…), nicméně na podobném mechanismu funguje i častý výskyt tuberkulózy u pacientů AIDS. Virus HIV napadá CD4 podtyp lymfocytů a makrofágy, což jsou u tuberkulózy právě ty nejdůležitější obranné elementy.
Geniální knihou o tuberkulóze je Co život dal a vzal (resp. její část Morová rána) od Betty MacDonaldové, prakticky vše, co je zde uvedeno, je medicinsky správně. Dnes se terapie liší, protože jsou k dispozici antituberkulotika, ale i tak jde o terapii dost náročnou (obvykle kombinace minimálně tří dost toxických antituberkulotik) a velmi dlouhou (i nekomplikované případy se léčí minimálně půl roku) a i dnes mohou nastat případy, kdy se už onemocnění nepodaří zvrátit a pacient zemře, jsou to případy pacientů s AIDS a pacientů s mykobakteriemi rezistentními na antituberkulotika (naštěstí je oboje spíš záležitostí Afriky a zemí bývalého Sovětského svazu), v našich zeměpisných šířkách se tak může stát v případě, že se diagnóza tuberkulózy udělá až při velmi pokročilém onemocnění – třeba u tzv. miliární tuberkulózy (postižení plic mnohočetnými velmi drobnými granulomy).
Jinak u tuberkulózy je z důvodu její nakažlivosti a obtížné terapie povinná hospitalizace ve specializovaném pracovišti uzavřeném oddělení, musí se hlásit na Krajskou hygienickou stanici a musí být vyšetřeny stran případného nakažení také všechny kontakty pacienta (rodina, kolegové v práci apod.).

Obrázek uživatele Keneu

Ó, vyčerpávající doplnění, děkuju. A té literární obliby jsem si taky všimla.
(ještě k té Ploše, zrovna La Traviata aka Dáma s kaméliemi je tam shrnuta slovy "hlavní hrdinka na všechny kašle")

Obrázek uživatele Zuzka

Páááni!
Našla jsem to až teď, což mě strašně mrzí. Všechny moje osobnosti slaví, protože prostě... někdo napsal něco ze Shirley! Yay!!!
Je to moc pěkné, propracované, dojemné a přitom přesně ze života. Z toho jejich života.
A báječná vazba na vybranou charitu. Prostě... všechno se mi to moc líbí :)

Obrázek uživatele HCHO

Moc děkuju za komentář - já se ku Tvým dubnovým drablíkům propracovala někdy v červenci, tak už jsem ani nekomentovala, ale nebýt jich, tak by mne tohle určitě nenapadlo psát.
Jinak tohle je hodně ze života - když si tak člověk myslí, že ho už po těch letech ve zdravotnictví hned tak něco nerozhází, tak stráví podobně bezesnou noc jako slečna Ainleyová, a pak už stačí to oblíknout do době padnoucího kabátku a je hotovo. Tak jestli se to aspoň pár lidem líbilo, tak i ta moje probdělá noc byla k něčemu užitečná :)
Díky

-A A +A