Knedlík
„Tak co, máme všecko? Mouku? Kvasnice? Mlíko?“
„Tady. Chceš hrneček?“
„Asi jo. Rozdrobím to tam... přidej trochu cukru.“
„Takhle, nebo víc?“
„Stačí. Teď tam cmrndni to mlíko a já to posypu moukou.“
…
„Nějak to nic nedělá.“
„Jak starý jsou ty kvasnice?“
„No...“
„Nebylo to mlíko moc studený? Třeba jsme je vyšokovali.“
„Snad ne.“
…
„Dejcháme tady na to jak vůl s oslíkem na jesličky, co?“
„A kdo je kdo?“
…
„Hele, bublinka!“
„Já nic nevidím.“
„Ale jo, tady, na kraji, koukni... tady je druhá. A třetí!“
„Aha, fakt. Tak to asi bylo tím mlíkem.“
„Hm, tak víc dejchej, jinak se knedlíku nedočkáš..."
Ach, ty sladké společné začátky ve vlastní kuchyni! :) Dnes už jsme o mnoho kynutých knedlíků a dvě děti dál, ale vzpomínka je to pěkná.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:) Mám radost, když se
:) Mám radost, když se kámošům tohleto všechno povede.
to je pěkný
to je pěkný
kynutý těsto je vždycky
kynutý těsto je vždycky alchymie! ale mě se zatím vždycky povedlo. *klepe na stůl*
^v^ -> budiž kachna
Vzpomínka skvělá, drabble vynikající :) Můj muž mi o kynutých knedlících žmudrá už měsíc... normální se povedly, tak snad s místníma ingrediencema zvládnu i ty ovocný...
Dokonalý!!!
Dokonalý!!!
Krásné a vtipné.
Krásné a vtipné.