Pro tohle jsme byli stvořeni?
Takové trochu neveselé ohlédnutí za mými dřívějšími literárními pokusy. Odehrává se v jakémsi odkladišti vyřazených příběhů a postav.
Velice brutálně kráceno.
Procházeli spolu tou bezútěšnou končinou, dva přátelé z dalšího nenapsaného příběhu.
„Aspoň že tu jsou ty dámy,“ prohodil jeden.
„Co na nich vidíte?“
„Jsou úžasné! Například Bellinia! Nejen krásná, i silná! A statečnější než kdejaký muž.“
„Ta s létajícím strojem?“
„Ne, to je Andromeda.“
„Vidíte, jsou jedna jako druhá.“
Ten první neochotně přisvědčil.
„Ale za to nemohou,“ dodal. „Jsme na tom my dva lépe?“
„Vlastně nevím…“
„Stejně to nechápu. Proč nás tedy stvořila? Kvůli tomuhle?!“
„Zeptejte se jí,“ odvětil druhý. „Jestli vám odpoví.“
Po chvíli ticha první nesměle nahodil:
„Ale nás ještě úplně nezavrhla. Stále máme naději.“
„Opravdu tomu věříte?“
Ti dva přátelé patří do kouzelnického příběhu odehrávajícího se v historizujícím světě, proto je pro ně letadlo neznámý pojem.
Dámy jsou samozřejmě různé Mary Sue, které jsem kdysi dávno vymyslela. První hrdina má pro dámy poněkud slabost.
Dodatečná poznámka: První hrdina se nakonec alespoň na chvíli dostal ven, ale že by si tím moc pomohl... viz tohleto http://sosaci.net/node/27686
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Smutné, výstižné. Ti moji si
Smutné, výstižné. Ti moji si ještě taky dost fandí.
Děkuji! Já jsem si na ně
Děkuji! Já jsem si na ně nějak vzpomněla v průběhu minulého DMD, tedy především na prvního, a od té doby mě pronásledují.
Pozor, letí kachna!
Pozor, letí kachna!
Uhýbám na poslední chvíli,
Uhýbám na poslední chvíli, sbírám ji a velice děkuju.
Já se tomu musím usmívat... i
Já se tomu musím usmívat... i když je to tak strašlivě vážné :-)
Bohužel se mi do úvodu
Bohužel se mi do úvodu nevešla věta: Přátelé, kteří spolu měli sdílet dobrodružství, v nichž jde o všechno, a zatím spolu sdíleli tuhle neradostnou existenci.
Děkuju za komentík.
Kachna letí
Kachna letí
Děkuju!
Děkuju!
Jen ať stále doufají. Pořád
Jen ať stále doufají. Pořád mají šanci. Vždycky tu je.
Krásná stoslůvka
Díky! Sama nevím, jak velkou.
Díky! Sama nevím, jak velkou. Na první téma jsem málem napsala střípek věnovaný dalšímu postavovi z jejich příběhu. Jenže jsem spěchala na vlak a už to nebylo dotaženo.
Šmarjá, teď vzpomínám na
Šmarjá, teď vzpomínám na postavy z mých nedokončených povídek! Já se k vám vrátím, slibuju! Jen co přejde duben!
Držím palce a hrdinové také.
Držím palce a hrdinové také.
Väčšina mojich úbohých postáv
Väčšina mojich úbohých postáv sú v hlbinách nevedomia, odkiaľ občas prichádzajú strašiť. Určite sa k nim nevrátim. Moje posledné postavy? Rád by som, aby sa tiež nestali tieňami minulosti.
Takové postavy v propadlišti
Takové postavy v propadlišti jsou přesně ty uvedené dámy. To jsou opravdu hodně dávné počiny, které si nezaslouří nic jiného než eventuálně sloužit jako výstraha, že takhle opravdu ne. Ale o kolik jsou tihleti vlastně lepší, to těžko říct.
^v^ -> budiž kachna
Odkladiště postav nenapsaných příběhů zní jako dobrý fandom...
Souhlasím. Myslím, že by byl
Souhlasím. Myslím, že by byl i hojně využívaný. :)
Moc se mi to líbí.
Jestli budou nějaké nápady,
Jestli budou nějaké nápady, můžete založit. Zní to pěkně, ale nevím, co bych tam s nima dělala dál.
Moc pěkné!
A výborný nápad. Smekám.
Děkuji i dalším komentujícím,
Děkuji i dalším komentujícím, jsem ráda, že to někomu má co říct.
Kdo taky má takový sklad
Kdo taky má takový sklad odložených postav, ať udělá čárku...