Červené mlčení
Nepatrný útržek z Metal Heart, dávného (a nikdy nedotaženého) příběhu mého o mnoho let mladšího já.
Mira natáhla ruku. Byla v pokušení rostlinu utrhnout, donést ji s jejími nezaměnitelnými červenými lístky Elorovi. Dát mu na tvář polibek a do ruky tenhle tichý vzkaz. Chvíli tam jen tak dřepěla. A pak ruku stáhla.
Vždyť proč, proč to všechno. Nepokoje nemohou trvat navždy a důvěra se jednou musí vrátit. Ne, nechtěla se skrývat.
***
Zem prohřívalo unavené slunce babího léta a bylinkářky vyklepávaly z nedoručeného vzkazu spousty semínek. Mira si na chvilinku dovolila pohled jejich směrem, ale rychle ho zase odvrátila. Dnes už by nezaváhala a vyzývavý i vyzývající červený květ na schůzku přinesla. Jenže dnes už nebylo komu.
Vlčí mák prý v květomluvě znamená „neprozraďme naši lásku“.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Chjo :( A květomluva! <3
Chjo :(
A květomluva! <3
Krásné a smutné.
Krásné a smutné.
smutná romantika
smutná romantika
Co můžeš udělat dnes...
Co můžeš udělat dnes... smutné a nádherné.
Hezké je to.
Pozdě bycha honit... Ale zase - z druhé strany - je mnohdy zbytečné se k těm nejrůznějším křižovatkám našeho života příliš vracet. Potencialita možností se prostě s každým dnem mění (a zmenšuje), jediné, co mi minulost může dát, je být zítra chytřejší. Možná. Třeba blábolím. Každopádně krásné drabble takto ponouklo.
Havránku, děkuji za komentář.
Havránku, děkuji za komentář. Jistě, málokdy to má smysl (byť bych asi úplně nesouhlasila s tím, že potencialita možností se jen zmenšuje), ale zas kdo dokáže pokaždé odolat?
to je smutné :(
to je smutné :(
Moc děkuji i všem ostatním za
Moc děkuji i všem ostatním za komentáře. Ale slibuji, že zkusím někdy psát i veseleji… ehm, ač asi někdy později než dnes.
Takové smutné a hezké. Ale
Takové smutné a hezké. Ale zase je zřejmé, že z jeho strany žádná iniciativa nevzešla...