Druhé povzbudivé povídání: Jak si najdete čas na psaní (zvlášť když je ho málo)?

Obrázek uživatele sos

Kam zmizelo těch prvních čtrnáct dní DMD? A kolik jste toho během nich napsali? A naspali? Hádáme, že v poločase mnozí z nás nepohrdnou virtuální energetickou tyčinkou v podobě Druhého povzbudivého povídání!

Jeho autorem jste opět především VY, protože právě vy o tom víte nejvíc, obzvlášť v dubnu! Kdokoliv, komu se chce, tedy může v komentářích odpovědět na otázku Jak si najdete čas na psaní (zvlášť když je ho málo)? Máte-li jakýkoli nápad, podělte se, protože tady je každá rada drahá!

Níže se opět dočtete odpovědi našich čestných inspirátorek KattyV, Ryi, Tory a Vilmy Kadlečkové, kterým za ně podruhé velmi děkujeme!

KattyV
Já vlastně nevím. Ale mám tu zkušenost, že nejvíce toho stihnu, právě když mám času nejmíň. Těsně před uzávěrkou se vybičuju k největším výkonům. Dokud je termín daleko, mám tendenci lenošit.

Rya
Zpravidla ho ukradnu něčemu jinému, třeba spánku nebo pohybové aktivitě (tím myslím, že jdu místo dlouhé procházky se psem jen na krátkou procházku se psem, abyste si nemysleli kdovíco – že se třeba dopouštím takového zvěrstva jako sportování nebo tak...). Obojí šidit je špatné (natožpak psa), takže se toho snažím letos vystříhat (a zatím jsem nenapsala nic. Tedy něco ano, ale jen odborného.) Naštěstí budou prázdniny, to každý rok odjedu na chalupu, chodím po pastvinách a vymýšlím a pak píšu a píšu a píšu.

Tora
Ukrajuju noci. Nejlépe se mi píše, když je všude klid a některá z koček se mi stulí na nohou (mívám notebook na klíně a nohy na podložce). Bohužel mě psavá většinou popadne ve všední den, což je problém – buď se do psaní ponořím, přestanu sledovat čas a druhý den ráno úpím ještě víc, než když čekáme na téma, nebo si zapíšu jen body, jdu spát, převaluju se v posteli, vymýšlím formulace … a ráno úpím, protože jsem se stejně nevyspala a ještě vše zapomněla. Těžký úděl sov, co musí ráno vstávat. Pokud vstávat nemusím, píšu klidně třebas tří do rána.

Vilma Kadlečková
To je jenom iluze, že problém je čas. Člověk si ho najde přesně na to, na co si ho najít chce. Problém je soustředění. Publicistiku můžu psát jen tak mimochodem, ale pokud to má být nervydrásající dramatická scéna, potřebuju se uvést do té správné nálady; a když mi zároveň v hlavě běží seznam padesáti věcí, které nutně potřebuju zařídit, tak to zkrátka nedám.
Když byly děti malé, několik let jsem vůbec nepsala, přestože čas jako takový by se našel; prostě jsem věděla, že musím být permanentně k dispozici pro něco důležitějšího, než je kniha. Čili jde spíš o to, vybojovat si prostor duševní. Ty věci vymést přes práh a říct si: "ano, tenhle večer si můžu dovolit dát knize prioritu, nikdo tím neutrpí, takže jdu na věc, teď jsem v jiném světě a nic jiného neřeším; tečka; a vlezte mi na záda!"

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Co se týče času, právě jsem s překvapením zjistila, že tu bylo první povzbudivé povídání, o čemž jsem doteď neměla tušení, takže asi tak :-)
A zdravím Vilmu, jestli si to sem přijde přečíst, těšila jsem se, až se objeví

Obrázek uživatele Kumiko

Já musím s politováním poznamenat, že jsem jej taky nezaregistrovala. Jak přišly hned poté bonusy, tak mi nějak uniklo... Ale o to jsem teď povzbuzenější!

Obrázek uživatele Lee

Tak tak. :D

Obrázek uživatele ReiNatus

Já to mám se svojí momentální nespavostí snadné.. snad díky ní mám zatím napsané všechno. Bohužel už mi to nevychází na čtení (přece jen občas upadnu v královské ložnici do komatu) takže to budu dělat az v květnu.

Obrázek uživatele ReiNatus

(Btw tohle tematické povidani je moc fajn napad :) )

Obrázek uživatele Rya

Dneska kradu spánku. Zív. A to píšu jenom komentáře.

Obrázek uživatele Danae

Jako spousta z vás taky kradu tomu, co se nechá. Což je především spánek a domácnost a podle toho to vypadá. Momentální uspávací rituál, kdy vedle batolete ležím ve tmě a tichu nějakých deset, patnáct minut, má občas na svědomí základní promyšlení tématu. Nebo sérii blažených mikrospánků s mikrosny ;)

Obrázek uživatele Rya

Měla bych jít spát. Několik vteřin jsem vážně uvažovala, co za krosny se nosí s batoletem do postele...

Obrázek uživatele neviathiel

Já taky, a to je odpoledne!

Obrázek uživatele Rya

Teď ne, teď jsem vstala :-)

Obrázek uživatele Aries

Hehe, mikrosny... pamatuju si, jak jsem kdysi uspávala Milenu, povídala jí pohádku a usínala přitom a napůl vnímala, jaké vykládám bláboly "a pejsek s kočičkou... nastoupili do tramvaje..."
Štefíkovi už radši pohádky zpaměti nepovídám, protože paměť už není, co bývala, a radši čtu, ale taky už se mi u toho párkrát povedlo napůl usnout. Například Hobit je velmi spolehlivě uspávací

Obrázek uživatele ReiNatus

S tím posledním naprosto souhlasím :))

Obrázek uživatele Arenga

jojo, s tím máme skvělou historku, když byla dcera maličká a já vyprávěla pohádku o perníkové chaloupce a normálně jsem při tom usnula, aniž bych přestala vyprávět - manžel pak říkal, že kdyby poznal, že u toho spím, nechal by mě vyprávět dál :-)

Obrázek uživatele Bilkis

Já jsem povahou lemra, takže já mám na všechno dost času. Ne, samozřejmě čas na psaní kradu, kde se dá. Někdy spánku, někdy domácnosti, někdy zahradě. Záleží na tom, co se dá odložit a co se odložit vážně nedá. Je to hodně o organizaci, motivaci a zodpovědnosti. Ale také mám chvíle, kdy je nápad silnější než cokoliv jiného, a to pak jen a jen píšu. Velkou roli v tom hraje soustředění. Když se někdy dívám na polovičáka, trochu mu závidím. Dokáže se soustředit na jednu jedinou věc a všechno ostatní jde stranou. Dělá prostě tu jednu věc, kdežto já si vždycky naplánuju, jak v mezičase u jedné činnosti udělám ještě druhou, třetí, atd. Prostě si tu pozornost tříštím. A to se pak píše těžce, když si říkáte, že za chvíli dopere pračka...

Obrázek uživatele neviathiel

Mám to dost podobně. Obzvlášť když dostanu nápad během noční nespavosti a probudím se hodinu před budíkem. Drabble napíšu během ranního kafe, pak spadnu do bezedné jámy sledování komentíků a odpovědí na moje komentíky (přičemž ocáskoví komentíci u toho sledují mě, neboť mají pozdní večer), případně rovnou do rešeršovací černí díry (research wormhole, český název nevím) a pak zjistím, že mám rozepsané drabble a je načase vyrazit do práce...

Obrázek uživatele Kumiko

No, je to rok co rok trochu jiné, dle toho kdy vyjdou Velikonoce, jak to je se školou etc. "Studium" to tenhle rok schytalo asi nejvíc, seznala jsem jej nejméně podstatným mezi všemi ostatními událostmi (ještě spolu se spánkem, no...), takže vesele píšu v době, kdy bych se měla učit na chemii, němčinu atd. Ale je pravda (čímž ještě trošku odpovídám na minulou otázku), že škola je taky docela dobrý inspirátor, občas mě tam napadnou věci, na které bych jinak ani náhodou nepřišla.

Obrázek uživatele Lee

Ukrádám škole, což dokonale odpovídá mé líné, prokrastinacimilující povaze. (Nejsem v tom úplně sama, nebo jo?) Jinak se omlouvám, protože letos mě DMD draplo nejméně za všechny roky, které jsem zažila. Dřív se mi nikdy nestalo, že bych šla spát, znala téma a netrápilo mě, že jsem ještě nic nevymyslela. (Většinou to večer vymyslím, ale i tak.) Proto se omlouvám za zoufale nedbalé nečtení a nekomentování, jsem v tom letos úplně hrozná.

Obrázek uživatele ReiNatus

Rozhodně v tom nejsi sama :D

Obrázek uživatele Eillen

Prosím tě, v klidu! Já, ač letos poprvé nedojíždím za prací, a doma jsem už kolem třetí hodiny, taky nemůžu najít čas, abych napsala nějaký komentář. Mám pár lidí, které si hlídám a čtu, ale bohužel ani těm nezvládám psát komentáře. Prostě ne vždy to jde, a my to moc dobře chápeme ;-)

Obrázek uživatele Rya

Já jsem docela pilně komentovala do dneška - do poloviny, to je docela dobrý! A ode dneška se budu snažit splnit svá každoroční předsevzetí :-)

Obrázek uživatele Eillen

Došla jsem si pro klobouk, abych ho mohla smeknout.
Já bych taky ráda komentila ve velkém. Jenže pak se podívám z okna, řeknu si, že je hezky a místo komentování vypadnu s knížkou k rybníku...

Obrázek uživatele Rya

A to já taky stíhám, venku jsme hodně, ale skoro už je to taky všechno :-)

Obrázek uživatele Eillen

No dobrá, tak mi z toho vychází, že jsem líná :-D
Pro mě by bylo nejlepší dostat na konci dubna od každého autora word, kde budou všechny jeho stoslůvky za sebou. Já bych si to přečetla a pak napsala jeden dlouhý komentář. Minimálně u příběhů na pokračování by to bylo super - tam se mi stane, že něco přehlédnu a už v tom mám bordel...

Obrázek uživatele Rya

Já nic takového ani nenaznačovala! :-D
A některé příběhy na pokračování, konkrétně třeba Jeřabinin, budu číst vcelku v květnu, a také ty tapisérie :-)

Obrázek uživatele Eillen

Klidně naznačuj. Nebo to řekni na plno. Budeš mít pravdu :-D
Jo, tapisérie si taky přečtu najednou.

Obrázek uživatele neviathiel

Nejsi v tom sama. Už od začátku si ukládám do záložek drabblata, která jsem nekomentovala, a když piju kafe nebo tak něco, otevírám ty záložky a komentuji zpětně. A protože mě už nic nenapadá, poslední dobou píšu duchaplné komentíky typu "Brrr", "Zajímavé", "Drsné" a tak. Omlouvám se za nulovou invenci. Možná nakonec začnu psát "Byl jsem tu, Fantomas"

Obrázek uživatele ef77

To by se mi líbilo mít u drabblů. Ještě by sem tam mohl vídat s Kilroyem.

Obrázek uživatele Aries

s Pérákem ;)

Obrázek uživatele neviathiel

:)

Obrázek uživatele Faob

... z rodiny, spánku, ale i špatných návyků! Proč tak spěcháš z hospody? Ále, musím psát drabble!

Obrázek uživatele Eillen

Docela by mě zajímalo, jak na to dané osazenstvo reagovalo :-D

Obrázek uživatele Faob

Ťukají si na čelo, jak jinak!

Obrázek uživatele Bilkis

Musím přiznat, že hospodu jsem flákat nezačala. Jen tu společnost občas, protože většinou přijde nápad tam, tak vezmu mobil a drabble rovnou napíšu. :D Hospody jsou inspirativní.

Obrázek uživatele Rebelka

Letos je toho času opravdu málo. Vracím se z práce kolem páté a většinou hned oblékám monterky a jdu rekonstruovat byt :). Na druhou stranu, při spárování dlaždiček nebo podobné bohulibé činnosti si obvykle vymyslím celé drabble a potom jen na deset minut skočím k počítači a napíšu ho. Bohužel tím utrpělo hlavně komentování, které nemám kam vecpat.

Obrázek uživatele neviathiel

To mě zajímá - pořizuješ fotodokumentaci? :)

Obrázek uživatele Rebelka

Když si vzpomenem :). Ono teda hlavně jde o to, že to není ani tak přímo rekontrukce bytu, jako spíš kompletní přestavba staré truhlářské dílny na dvoupokojový byt. Takže je to běh na dlouhou trať. Proto zatím ještě ani ta fotodokumentace není příliš reprezantetivní :).

Obrázek uživatele neviathiel

Přesto mě to zajímá :)

Obrázek uživatele Rebelka

Dobrá tedy, zkusím něco vyhrabat :). Zatím mám fotky tak nějak chaoticky uložené na nejrůznějších mobilech nebo foťácích, ale kouknu se. Nemáš LJ? V zájmu zachování soukromí se mi to nechce házet někam veřejně, ale mohla bych sepsat nějaký uzamčený článek :).

Obrázek uživatele neviathiel

Mám. neviathielx :)

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Poslední roky se mi potvrdilo, že čas je opravdu jenom iluze a zástupný problém. A moc děkuji dámám za jejich povzbudivá slova, ačkoliv je to o čase, odkapává z toho takový podivný klid.

Obrázek uživatele Eillen

Najít si čas na psaní je u mě jednoduché. Většinou ho mám večer od osmi do desíti. Přítel má naštěstí zálibu ve sledování seriálů a filmů všech možných (nebo spíš nemožných) žánrů a tak je rád, že má klid a může se dívat, aniž by mu do toho někdo kecal.
Spíš mám problém v tom, že denně nejsem schopná napsat víc než jednu kapitolu. Netuším proč, ale jakmile jednu ukončím, tak je konečná. I když před sebou vidím scény z dalších kapitol, tak to prostě na papír nedokážu dát a musím si zase počkat na další den. Někdy se poštěstí a napíšu za den dvě nebo tři kapitoly, jenže pak zase nedám týden nic.

Obrázek uživatele Lyta

Čas by se našel, nemít čas je většinou jen zástupná výmluva, horší je ta prokrastinace. Ono se hezky řekne "nemám čas psát, protože musím vytřít, vyprat, uklidit, natřít poličky", ale ve skutečnosti to bývá výmluva. Ono totiž už jen to začít psát bývá takové krušné - sednete k notesu nebo počítači a slova nikde. Což je pochopitelné, je třeba překonat ten vnitřní blok "a co když to bude blbý, radši si půjdu ještě udělat kafe, neměla bych si k tomu otevřít víno, jé hele kočku bych mohla učesat".

Obrázek uživatele Rya

A opravdu jdeš učesat kočku?

Obrázek uživatele Lyta

Posledních pár dní se úplně leskne :D

Obrázek uživatele Rya

:-D

Obrázek uživatele Aries

Ono je psaní jako takové a psaní do DMD. DMD si prostě hodlám užít, i kdyby na sůl nebylo (jakože potom v květnu moc není).
Co se týče ostatního psaní... no tak to když se takhle jednou za pět let dostaví nápad... někdy to jde a pak nemám problém sedět nad tím do rána a druhý den zas, ale někdy to nejde a jelikož nejsem schopná pokračovat, dokud předchozí odstavec nepovažuju za přijatelný, většinou slavné psaní spočívá v tom, že veledílo leží na liště a občas ho otevřu a něco tam smažu. Což mě dost štve, ale poslední dobou to prostě nějak nejde

Obrázek uživatele Hippopotamie

u mne je trochu problém vždy včas zjistit téma (díky, brácho, za spolupráci a zasílání SMS)a najít připojení na internet (mám jenom "hloupý" telefon; teď zrovna stojím na ulici vedle (zavřené) cukrárny s deštníkem nad sebou i počítačem). Proto také moc nekomentuji, i když bych ráda (vždy stihnu přečíst jen několik drabblat okolo; po skončení DMD si ale texty tisknu po autorech a čtu celé prázdniny). Mám taky spoustu práce, ale čas na šrotování tématu v hlavě se vždy najde - na procházce, v metru, na nákupu, před spaním ... musím říci, že jsem se za těch několik let už docela vycvičila a většinou mne něco napadne (když ne, tak se snažím nepsat "mermomocí"). Musím končit, začíná foukat vítr, odfukuje mi deštník ...

Obrázek uživatele Aries

to je teda obětavost!

Obrázek uživatele Jeřabina

Na psaní celkově si čas udělat neumím vůbec, ani na diplomku. Na psaní DMD ale jako na jediné velmi lehko, prostě to jinak nejde - jakmile vyjde téma, začnou mi v hlavě ťukat nápady, pak scény, pak konkrétní formulace a pak to musím napsat. Samotné napsání pak většinou trvá chvilku, a pak už jenom dlouho uřezávám přebytečná slova (vždycky, hodně) a hledám "soundtrack".
Občas samozřejmě v rámci tohoto hledání na přeskáčku skouknu třeba celý Tmavomodrý svět, protože když už jsem si ho pustila, musím se podívat na všechny oblíbené scény :)

Obrázek uživatele neviathiel

Čas ubírám tam, kde se nechá. Krapet mně v tom pomáhá nespavost, zvyk každý večer nakouknout na Facebook a najednou zjistit, že je hodina pryč, a časté chození z práce kolem šesté nebo sedmé večer, po kterém už nemám energii kamkoli chodit, pokud s pauzou na nezbytnosti (večeře, nákup, domácnost atd.) nepokračuji v práci.

Obrázek uživatele Amy

S tímhle naštěstí nemívám problém. On se ten čas vždycky nějak najde, i kdybych měla psát třeba jen deset minut denně, pořád je to lepší než nic. :-) Přesto děkuji za povzbuzení!

Abych pravdu řekla, vlastně na tomhle moc povzbudivého nevidím... Ani nevím, co by se k tomu dalo říci. Jak o tom ale přemýšlím, problém nevidím tak moc v nedostatku času jako takového, spíš v tom, že se nedostaví správný nápad večer ani ráno a potom už třeba není moc času na to, podrobně o tom přemýšlet a pořád se vracet k tomu, co se dá napsat smysluplného o makovicích a kdo by mohl v jaké situaci mít plán B, tedy aby to nebylo jenom béjébé. Další potíž je někdy přístup k internetu, tedy pro nás zbývající, co si ještě nenosíme internet v kapse. Ale když je dobrý nápad, tak je možné si ho aspoň dopředu promyslet nebo nejlíp napsat na papír. Větší potíž je, když chci vypadnout na déle než jeden den, pak mi prostě večer musí téma někdo poslat.

Obrázek uživatele strigga

První povídání jsem nějak prošvihla, tak aspoň tohle :)
Pro mě najít si čas na samotné napsání není takový problém, zvlášť letos to zvládám docela dobře :) teda, hůř než v prvních letech, kdy jsem na to měla všechny ty cesty do školy a zpátky s chytrým telefonem v ruce, a všechny noci, který jsem klidně mohla probdít, protože jsem tím nikoho nerušila, ale zase o dost líp než loni, kdy jsem z mnoha důvodů byla totálně mimo a nepoužitelná a v hlavě měla totální zmatek a nakonec jsem pravidelný psaní vzdala. Takže letos si to spíš užívám :) ale na druhou stranu, myslím, že čas jako takový problém až tak není. Problém je všechno to předtím: něčím se inspirovat, najít správnou myšlenku. Dřív jsem si neuvědomovala, kolik duševní aktivity to vlastně vyžaduje. A když člověk vejrá do práce, nemůže se pořádně soustředit na rodící se nápad, takže je to vždycky jedno na úkor druhého.. navíc se mi nejlíp píše v noci, což letos úplně nezvládám (bydlení v garsonce má svoje nevýhody, například že svícením ve tři ráno moc nepotěšíte toho spícího chudáka vedle vás :D).
Ale stejně si nestěžuju. Až jednou budu mít malý děti, jo, to bude horší :) obdivuju všechny maminky malých dětí, co to tady zvládaj.

Obrázek uživatele Terda

Bych se pod tebe s dovolením podepsala. Čas není to nejhorší. Dokonce bych řekla, že letos své ostatní závazky na úkor DMD okrádám skutečně minimálně, byť mám objektivně mnohem méně času než v uplynulých letech. Pro mě osobně je horší absence klidu. V uplynulých letech, kdy jsem obývala podpalubí, které jsem měla de facto pro sebe, jsem měla spoustu klidu a prostoru nejen na psaní, ale i na kvalitní spánek a jiné v zásadě nedůležité věci. Letos jsem se z rodinných důvodu musela výrazně uskromnit a v malém pokojíčku mi na psaní chybí ten pocit "soukromí", který pro psaní potřebuju. Často se mi tedy stává, že už řádně utahaná po příchodu z práce v půl jedenácté čekám, až zbytek domácnosti půjde spát, zhasnou všechny televize (děsivý vynález) a já konečně můžu začít přemýšlet, protože už nemám pocit, že někdo vtrhne do pokoje.

Obrázek uživatele strigga

Přesně, souhlasím! To je ta další věc - potřebuju na to klid a soukromí. Polovička je díkybohu odkudsi naučený, že druhému se do jakýchkoli textů nenahlíží a přes rameno se taky nekouká, takže psát s ním v jednom pokoji jsem si docela snadno zvykla - ale abych byla upřímná, stejně radši píšu, když jsem tu sama nebo když si k tomu sednu na balkón. Potřebuju k tomu prostě, aby mi nic nerozptylovalo tekoucí myšlenky. :)

Obrázek uživatele Regi

Podepisuju. :-)

Obrázek uživatele Bilkis

Televize je hrozná věc. Ani jsem si to neuvědomila, dokud jsem se nepřestěhovala a stará televize neskončila v elektroodpadu, aniž by za ni byla náhrada. Stav beztelevizní je naprosto perfektní!

Obrázek uživatele strigga

To podepisuju! Vůbec mi ta věc nechybí :)

Obrázek uživatele Regi

Mně by taky nechyběla. Jenže nám visí na zdi a můj chlap ji skoro každý večer pustí. Naštěstí kouká téměř výhradně na dokumenty. Naneštěstí má nejraději válečnou historii. ;-)

Obrázek uživatele strigga

Mě popravdě válečná historie zajímá taky, teda když tam hodinu nevysvětlujou, jak se od sebe liší osm druhů tanku :D ale dokumenty jsou fajn.. :)

Obrázek uživatele Regi

Tanky taky. On je ale fanda spíše do letecké historie. Zejména té válečné. Bombardéry, stíhači...
Takže když najede na nějaký zeměpis, třeba Skotsko, tak si to docela pochvaluju.
Ale jo. Dokumentární filmy, jakékoli, to je ta dobrá alternativa. Občas na ně koukám taky, když už to mám před očima, ale pokud jsem sama doma, nikdy mě ani nenapadne tu televizi pustit.

Obrázek uživatele neviathiel

Bez televize žiju 14 let a jsem spokojená. Když přijedu někam, kde celý den jsou puštěné ideálně dvě televize v celém bytě a nikdo na ně ani nekouká, jen je občas někdo přepíná, dost mě to rozčiluje. :-P

Obrázek uživatele Terda

Přiznám se, že se velice často kochám představou obou televizí letících z okna. Nejčastěji, když hrají obě naráz a každá něco jinýho. V podpalubí jsem přes rok fungovala bez ní a teď mi ta bedna neskutečně leze na nervy. Občas mám totiž pocit, že ji mají naši zapnutou jenom proto, aby byla zapnutá.

Obrázek uživatele Aries

ježíšmarjá, to tě lituju, já bych se zcvokla. Tomu říkám angolská domácnost. Televize na plný pecky, muzika na ještě větší pecky a pět lidí, co se to všechno snažej přeřvat. Prchám v divém děsu.

Obrázek uživatele Terda

Já už si muziku doma už skoro nepouštím. Právě lvůli invazivnímu zvuku televize. A hrozně mě do deptá, protže třeba psát jsem zvyklá s velice potichu puštěnou instrumentální hudbou. Popravdě jsem zěvdavá, jak dlouho to vydržím než rupnou ty poslední špagátky trpělivosti... Težkej introvert v domácnosti plný extrovertů je místama solidní peklo naprostý komunikační mimoběžnosti. Kor se všema těma veletočema a škatulatama posledních týdnů. Ještěže teď už si to jakž takž sedlo, ale to jen díky tomu, že pokud nemusím, tak se doma prakticky nezdržuju.

Obrázek uživatele Aries

Já jsem těžký extrovert, ale dvě jakékoliv věci puštěné zároveň mě dohánějí k šílenství odjakživa

Obrázek uživatele Rya

Až teď jsem si úplně uvědomila, jak se mám. Přeji všem, kdo o to stojí, co nejvíce beztelevizí, tichá a soukromí.

Obrázek uživatele Regi

Já o těch povídáních vím, ale v dohánění čtecích restů byly až na posledním místě.
Přiznávám bez mučení, že pokud nejsem sama, nenapíšu ani písmenko. Naštěstí jsem skřivan. A ráno po šesté hodině už je se mnou jen pes. Pracuju doma a když chci něco psát, přesunu prostě práci na odpoledne.
Jo a taky se snažím procházky nekrátit :-) A nejen proto, že u borderkolie by se mi to mohlo vymstít.

Obrázek uživatele Arenga

Je to naprostá pravda, že času je pořád stejně, pod to se podepisuju. Takže je to "jenom" otázka správného přeskupení a priorit. Bohužel to je problém, to správné přeskupení a taky neprokrastinovat.
A taky je pravda, že nejvíc toho člověk (platí teda u mne osobně) napíše trochu pod tlakem - když mám pocit, že mám fůru času, mám tendence jím mrhat.
Mám osobní denní limit 2000 znaků aspoň, napsat cokoli, ale hlavně psát. Bohužel, na jiné koníčky už čas není. člověk nemůže mít všechno. A nejdůležitější hlavně je mít podporujícího a tolerantního partnera - kdyby můj manžel nechápal, že píšu a nepodporoval mě v tom i za cenu, že to odnáší naše domácnost, psát bych nemohla. Tímto mu vzdávám velký a upřímný dík!

Číst letos zvládám jedině díky tomu, že mám tablet, u toho nočního kojení toho člověk přečte... ;-)

Obrázek uživatele Profesor

horší je nálada. Když nemám náladu a jsem unavená, nenapíšu ani řádku. Nebo když řeším důležitější věci, které mě pohltí, potom taky nic nenapíšu.
Když mám času na psaní málo, jsem schopná psát i v jedoucím autobuse. Nebo při lezení do kalhot a výměně ledu na rybičkách (jsou mrtvé, netřeba se bát;-) ).
Prostě kdykoli a kdekoli. I kdyby to mělo být o půlnoci nebo cestou od zubaře.

-A A +A