Rám
Tři další vzpomínky následovaly v rychlém sledu.
Sokolovna. Potící se ruce v bílých rukavicích. Cigareta ukradnutá za rohem. Žvýkačka, valčík, dívka s vlasy vonícími březovým šamponem.
První rande, v kině na sídlišti. Horkost ve tvářích a tréma. Starost o to, jestli se jí vůbec ještě bude líbit. První nesmělý dotek prstů, první polibek.
Adrenalin, když vylezli na komín Kovohutí. Pokoutně, tajně, za večerního světla, co Anně kreslilo ve vlasech. Žádost o ruku na vrcholku. Výhled do kraje, volnost, svoboda a srdce až v krku.
Bolelo to jako čert, ale bolest ustoupila. Ve chvíli, kdy vzpomínky úplně vybledly, dveře získaly rám.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
to byla teda hodně velká cena
to byla teda hodně velká cena
To byla. Pro mě je to ale
To byla. Pro mě je to ale charakterem města. Když ho vidím, je úžasné a přitom odporné zároveň. Milující matka i otec, který bije své děti. Miluju to město. Ale zároveň ho vidím trochu jako záporáka. Alespoň v téhle povídce. Čas to možná obrousí a bude to to město, které Jiří miluje. Jestli si vůbec vzpomene, že ho miluje.
Pěkné drabble. Drsné, ale ne
Pěkné drabble. Drsné, ale ne tak jednoznačně. Líbí se mi to.
Děkuju. :)
Děkuju. :)
Je pěkný, jak ty vzpoímnky
Je pěkný, jak ty vzpoímnky vystupují a dávají tomu tvar. Ale jestli je všechny přestane mít, tak je to hodně smutný.
Třeba si vzpomene. Ale
Třeba si vzpomene. Ale Průvodce ho varoval...
Snad to bude fungovat.
Snad to bude fungovat.
Bude. Ale kam se asi vrátí?
Bude. Ale kam se asi vrátí?