A sněhové vločky potichu padají dál...
Možná trochu ponuré... pardon.
Příště zase nějaké s pěkným koncem, slibuju ;)
Z nebe se začaly tiše snášet drobné sněhové vločky.
Zavřela oči.
Vzpomínala...
Vzpomínala na den, kdy ho poprvé potkala.
Vzpomínala, jak se na ni usmál a ona nevěděla, kam s očima.
Vzpomínala na jejich první nesmělé rozhovory.
Na útulnou kavárnu a oheň v krbu, za okny poletující sníh.
Pousmála se.
Vzpomínala na den jejich svatby... Na jeho rozzářený, šibalský úsměv.
Vzpomínala na jejich první dovolenou, kde ji učil lyžovat. Na třpytivý sníh a jeho smích...
Vzpomínala na loňskou zimu. Na sněhovou vánici. Na ledovku a skřípění brzd.
Zachvěla se.
Vzpomínala...
Pak se sklonila a opřela o náhrobní kámen vánoční věnec.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Smutné vzpomínání.
Smutné vzpomínání.
To jo... ale krásné vzpomínky
To jo... ale krásné vzpomínky naštěstí také zůstávají!
smutné, ale krásně napsané
smutné, ale krásně napsané
Uf. To je opravdu velmi
Uf. To je opravdu velmi smutné.
Aries, Toro, děkuju!
Aries, Toro, děkuju!
Páni.
Páni.
V zásadě pěknej konec, páč
V zásadě pěknej konec, páč taky ho mohla nadosmrti nenávidět. Tohleto je lepší. (Ta láska je tam znát, a hodně.)
Má to krásnej rytmus.
A to je vlastně pravda :)
A to je vlastně pravda :)
Děkuju :))