Poslední odmítnutí
Konec DMD se blíží a já se s úsměvem vracím k tématu ze 3.4.
„A nešlo by to i nějak jinak?“ potichu navrhovala v dětství.
„Možná by bylo lepší...“ pokoušela se prosadit na střední škole.
Neuspěla.
Až na vysoké, když před komisí obhajovala svou práci, se naučila na rovinu říkat svůj názor. A dnes měla konečně prostor ukázat, co v ní je.
Příkaz přišel z vyšších míst. Vydejte povolení, legalizujte to, stát to potřebuje. Neměla by se vzpírat. Ale ona chtěla být sama sebou a odmítala tolerovat vraždění.
„Nesouhlasím se zavedením rakety typu 274. Odmítám tuto barbarskou zbraň schválit pro používání v dnešní, civilizované Evropě. Odmítám nenávist!“
O dva dny později režim odmítl ji.
Pro pace et fraternitate gentium.
(Pro mír a bratrství mezi národy; nápis na Nobelově ceně za mír).
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hezké drabble!
A posmutnělé.
Moc děkuji, jsem ráda, že se
Moc děkuji, jsem ráda, že se ti líbí. Smutek je takový univerzální námět - moc dobře se o něm píše :)