Ve ztichlém salónku
NESOUTĚŽNÍ
Delší dobu jsem si představovala, jak asi soudce přijal zprávu, že "jeho dcera" nespáchala sebevraždu, ale byla zabita. No, nedalo mi to a musela jsem to vložit do slov.
Šok, zmatení, nenávist, hněv.
Když Wilhelm zjistil, jak zemřela jeho dcera, jen stěží se udržel na nohou.
Stál v salónku a nevnímal své okolí.
Strach, úzkost, panika, bolest.
Aneta stála vedle svého muže a netušila, jak pomoci.
Bála se ho byť jen dotknout. Vypadal křehce. Hrozilo, že se jí pod rukama rozsype na milion kousků.
Znechucení, pohrdání, opovržení, nepochopení.
Alexandr z křesla pozoroval svého milého a netušil, co říct.
Možná proto se nechal pohltit pocity směřujícími k hraběti.
Každý tone v záplavě svých emocí.
Bojí se cítit víc.
Už tak je to ničí.
Jsou spolu.
Přesto si připadá každý sám.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Zajímavé, pěkně napsané
Zajímavé, pěkně napsané drabble.
Děkuji.
Děkuji.
Úžasně zpracované, úplný
Úžasně zpracované, úplný kánon! A chci je všechny tři obejmout. :(
Děkuji za krásný komentář.
Děkuji za krásný komentář.
A klidně je objímej. Já je tu taky všechny tři drtím v náručí!
Aby ještě neskončil na
Aby ještě neskončil na šibenici Wilhelm. :-/