Na konci všech cest

Čerstvý sníh křupal pod nohama. Dívka se vydala zkontrolovat pasti u řeky. Náhle zahlédla dvě postavy uprostřed zasněžené louky. Pohled skrz hledí pušky. Dva syntetici a modré světlo ve tvaru… králíka?
„Dál ani krok,“ vystřelila varovně do vzduchu, „Sem synťáci nesmí!“
Zastavili. Pokud kdysi byli lidmi, dnes se to již nedalo poznat. Kožní implantáty odrážely světlo zcela jinak než lidská kůže.
„Hledáme Elis!“ zavolal mužský mechanický hlas. Syntetik byl pokrytý rzí, ošuntělý.
„Myslíte městečko Elisburg…?“
„Ne, Elis… moji dceru.“
„Panebože, to přece…“ Pomalu došla až k nim, aby se ujistila. Bylo to on!
„Babička Elis mi o tobě tolik vyprávěla…“