Poslední den
Myslela jsem si, že to bude navždy. Že naše láska potrvá, dokud budeme žít. Jaký jen omyl.
Život se v mých myšlenkách odvíjí jako zrychlený film. Naše seznámení a chození. Krásné dny a ještě krásnější noci. Sladká zamilovanost.
Velká svatba. Přišla mi jako nejkrásnější věc, co jsem kdy zažila. Symbol toho, že patříme k sobě.
Postupně jsme se začali hádat. Přišly neshody názorů, myšlenek, činů. Až jsme dospěli k názoru, že takhle jít dál nelze.
Dnes padla poslední klapka našeho společného života. Pokládá na stůl klíče, říká sbohem. Pak zvuk zavíraných dveří. Konec. Už se nikdy neuvidíme.
Hledím do prázdna.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
O to smutnější, že reálné.
O to smutnější, že reálné. Dobré připomenout.
Dovolím si Pilátovsky: "Co je to láska?"
To je hodně smutné drabble.
To je hodně smutné drabble. Hořký konec. Běžný příběh, ale tak smutný...
půl života v jednom smutném
půl života v jednom smutném drableti
Podepisuji
Podepisuji
Drsná poslední klapka,
smutný popis jednoho vztahu ve sto slovech. Hodně ze života.
Díky
moc všem za komentáře :-)