Ochránce

Obrázek uživatele Eillen

Věnováno všem, kteří mi svými komentáři dodávali v dubnu chuť pokračovat v tom šíleném nápadu, který jsem na sebe upletla. Bez vás bych ten příběh nikdy nedokončila.

Upozornění: neprošlo beta-readem
za případné chyby se dopředu omlouvám

Příběh Vypravěče pokračuje. Podaří se mu zachránit svého bratra? A bude ten o to vůbec stát?

Vypravěč se pozvolna blížil k hradu. I když mu město již nedělalo potíže, musel si i tak dávat pozor. Stále mohl narazit na plzeňské křesťany, kteří by s ním neměli žádné slitování. Co taky čekat od lidí, kteří byli ochotni vypálit celé město, jen aby vyhnali husitské vojáky.

Když si vzpomněl na ně, došlo mu, že i v nich bude mít nepřátele. Po svém útěku mohl doufat jen v to, že bratr jej opět bude chtít dostat živého. Vypravěč uvažoval, že by bylo nejjednodušší se nechat zajmout. Buď jej předvedou před bratra, nebo ho na místě popraví.

Slibte mi něco. Je to váš bratr. Zachraňte ho. Jinak vám zůstanou jen výčitky, zaznělo ztichlou ulicí. Vypravěč před sebou viděl obličej chlapce, který byl v určitém ohledu vyspělejší, než on sám.

Unaveně si promnul oči. S povzdechem se narovnal. „Ne, smrt by byla moc jednoduchá,“ pronesl tiše a opět vyrazil. Netušil, jak se mu podaří nepozorovaně vstoupit do hradu a nehodlal na to myslet. Prostě jen utíkal. Přikrčoval se za každým rohem a pozoroval, zda může znovu popoběhnout a zkrátit vzdálenost mezi ním a jeho bratrem.

Když se před ním z ničeho nic objevily dveře, zamračil se. Netušil, co má město v plánu. Rozhodl se však, že do něj vloží svoji důvěru. Stále měl v rukou kroniku a město by snad neriskovalo, že se s ní něco stane. Schoval kroniku pod košili. Vstoupil do dveří, a prošel do biskupské ložnice.

„Ale, bratříčku. Jsi tak odvážný nebo tak neskonale hloupý, že mi vbíháš do náručí?“ ozval se z křesla pobavený hlas.

„Nezavoláš stráže?“ odpověděl Vypravěč dotazem.

„A proč? Nepřipadám si v nebezpečí. Ne s tebou,“ dostalo se mu výsměšné odpovědi. Vypravěč pozoroval svého bratra. V očích viděl nenávist, opovržení, pohrdání. Nic, kvůli čemu by měl udělat to, co slíbil malému Janovi.

„Přišel jsem tě zachránit,“ zašeptal nakonec Vypravěč a posadil se do druhého křesla. Zdálo se, jako by tu bylo připraveno pro něj. Jako by jej bratr očekával.

„Ach. Náš milovaný kladný hrdina přišel, aby nabídl prohnilému záporákovi, že je stále možnost vzdát. Čím mě hodláš přesvědčit, abych přestal škodit městu? Abych přestal trápit tebe?“

Vypravěč mlčel. I po tolika stoletích jej bolelo, když slyšel svého bratra takto mluvit. Vždy si byli tak blízcí. Jeden pro druhého byl ochotný položit život. Nebýt tajemných dveří, do kterých oba vstoupili, mohli být dále bratry a ne úhlavními nepřáteli. Tak moc toužil vrátit tu dobu zpět.

„Chci tě jen zachránit před požárem. Město je v plamenech. Nechci, aby si v nich umřel,“ odpověděl tiše. Nečekal, že by mu bratr uvěřil. Ne po tolika staletích. Ale musel to zkusit. Kvůli Janovi. Kvůli sobě.

„Protože se bojíš sám zemřít!“ odsekl mu bratr. „Nejde ti o mě, ale o sebe. Až zemřu, město tě nebude potřebovat. Nemyslíš snad, že tě nechá žít další staletí. Prostě umřeš. Nic víc. Nic míň. A to ty nechceš. No tak, přiznej to! Jsi pokrytec. Slaboch!“

„Je mi jedno, jestli zemřu. Klidně mě zabij, ale budu umírat s vědomím, že jsem udělal vše, abych ochránil svého bratra,“ odpověděl Vypravěč a nesnažil se zakrýt bolest ve svém hlase.

„Myslíš, že mě tvá hraná bolest přesvědčí?“ odpověděl mu bratr, ale tentokrát v jeho hlase nebyla ani stopa výsměchu či ironie. Ač Vypravěče osočoval ze lži, moc dobře věděl, že jeho bratr mluví pravdu. Jen tomu po tak dlouhé době nemohl uvěřit.

„Mysli si o mně co chceš. Je mi to jedno. Už mám dost těch našich bojů. Už mě nebaví stále stát proti tobě. Už odmítám chránit město, které jen baží po tvé smrti,“ pronesl Vypravěč a jeho bratr jen překvapeně zamrkal. „Nemá smysl dál městu škodit. Po dnešku je část kroniky pryč. Shořela. Bojoval jsi, protože v ní nikdy nebyla zmínka o nás dvou. A nikdy už nebude moc být. Ať si město žije svým životem. Ať si táhne k čertu. Já potřebuji jediné. Svého bratra.“

„Myslíš to vážně.“ Nebyla to otázka. Jen konstatování faktu. Vypravěč jen kývl na souhlas. „Proč tak najednou?“

„Protože mi jeden malý chlapec připomněl, že jsme rodina. Po tolika stoletích jsem na to zapomněl. Rodina by měla stát při sobě. Ať se děje cokoliv.“

„Jak chceš přesvědčit město, aby nás pustilo?“ zeptal se a Vypravěč obdivoval, jak jeho bratr dokáže zachovat chladný rozum. „Tebe možná pustí. Ale mě? Po tom všem, co jsem udělal? Nenech se vysmát, bratříčku.“

„Pustí tě. Samo nám otevře dveře. Nechám tě projít prvního. A teprve až budu mít jistotu, tak mu vrátím to, po čem touží. Pokud se ti něco stane, město zanikne,“ odpověděl Vypravěč pevným hlasem, ze kterého až mrazilo.

„Myslíš si, že na to máš? Vyhrožovat zřejmě umíš. Ale dokázal bys to udělat? Spálil bys kroniku a vymazal město z historie?“ ozvalo se po chvíli ticha. Vypravěče nepřekvapilo, že bratr pochopil jeho plán. Z nich dvou byl vždy tím bystřejším.

„Sám si to jednou řekl. Jsme jedné krve. Můžeš si o mně myslet, co chceš. Ale pravdou je, že pokud by ti město cokoliv udělalo, nastoupil bych na tvé místo a zničil jej. Bez jediného zaváhání!“ odpověděl prudce Vypravěč. „No tak. Sám městem pohrdáš. A přesto díky jeho moci žiješ už staletí. Pokud je ti opravdu tak odporné, odejdi. Prosím. Odejdi se mnou.“

Ticho v místnosti se dalo krájet. Vypravěč pozoroval bratra a zoufalým pohledem jej nutil, aby konečně odpověděl.

„Nezklam mě,“ ozval se potichu jeho bratr a pomalu se zvedl z křesla. Vypravěč kývl a též se postavil. Před jejich zrakem se uprostřed místnosti objevil průchod. Na druhé straně stál malý domek s udržovanou zahradou. Už jen pohled na něj vyvolával ve Vypravěči pocit klidu.

„Jdi. Jestli se cokoliv stane, pomstím tě,“ zašeptal Vypravěč a po tak neskonale dlouhé době objal svého bratra. Když jej pustil, zadíval se mu do očí. Odpovědí mu byl slabý úsměv. Vypravěč pozoroval, jak bratr vstupuje do průchodu. Procházel polem, když tu se najednou a sehnul. Když se narovnal, držel v ruce zraněnou poštolku. Opatrně ji pohladil po hlavě a cosi šeptal. Vypravěč jej nemohl slyšet, ale všiml si výrazu něhy v bratrově tváři. Tušil, že poštolce šeptal slova útěchy. Sliboval ji, že ji uzdraví a ona opět bude létat nad krajinou.

Vypravěč se usmál. Měl své jméno a konečně přišel na jedno, které bude vhodné pro jeho bratra. Mohlo to vzhledem k předchozím činům znít ironicky, ale při pohledu na to, jak se choval k poštolce, mu bylo jasné, že lepší jméno by nenašel. Ochránce. To byl jeho bratr.

Byl čas jít za ním. Těsně předtím, než vkročil do průchodu, vytáhl zpod košile kroniku a odhodil ji na zem. Ať se město o sebe postará samo.

Podporuji: 
Jelikož se celý příběh odehrává v Rokycanech, bylo jasné, že budu chtít podpořit své milované město. Jediná organizace, jíž lze podpořit formou dárcovských sms, kterou jsem našla, je Záchranná stanice živočichů. Sama jsem byla několik let členkou této organizace a tak mohu říct, že Pavel Moulis se zvířecím svěřencům věnuje s láskou. Záchranná stanice živočichů Rokycany DMS ZVIREVNOUZI ROKYCANY na číslo 87 777

Komentáře

Obrázek uživatele Esti Vera

Tak jsem narazila na další příběh, který mě při DMD jaksi minul. Pokud mohu soudit podle konce, je to vážně škoda. Bylo to krásné! Hezky to plynulo a nakonec to tak poklidně skončilo. Asi si budu vyhledat i ta drabblata :)

Obrázek uživatele Eillen

Děkuji za milý komentář.
jsem ráda, že příběh zaujal a v případě zájmu mohu kompletní příběh zaslat ve wordu.

Obrázek uživatele Esti Vera

To by bylo super! Mohla bys mi to, prosím, poslat na estivera@seznam.cz ? Díky.

Obrázek uživatele Eillen

Máš to tam :-)

Obrázek uživatele neviathiel

Pravda, Ochránce je lepší, Ochranář by znělo divně. Asi by si rozuměl s mým strážcem, ten má taky hromad zvířecích svěřenců...

Palec nahoru za podporu záchrany divokých zvířátek! :)

Obrázek uživatele Eillen

Ochranář mě ani nenapadl. Ale máš pravdu, kdybych si měla vybírat s těch dvou výrazů, tak stejně vyhraje Ochránce.

Obrázek uživatele strigga

To je krásně hřejivý :) jsem nepoučitelná, mám prostě ráda předělávání záporáků. A ten konec mě vyloženě dojal :) krásnej nápad s Ochráncem. Až dostanu nějaký peňouzy, ráda přispěju.

Obrázek uživatele Eillen

Děkuji za milý komentář a i za budoucí příspěvek :-)

Dočetla jsem dodatečně včetně DMD - stálo to za to, moc děkuju

Obrázek uživatele Eillen

To já děkuji. Nečekala bych, že si k tomu ještě někdo najde cestu a celé to bude číst :-)

-A A +A