Kam vedou všechny cyklostezky

Obrázek uživatele Keneu
Rok: 
2017
Obdarovaný: 
Esti Vera

Milá Esti Vero,
se zpožděním sobě vlastním Ti přináším vánoční povídku o přátelství, které trvá věčně. Veselé Vánoce, Chanuku i slunovrat.
Fandom: prosila jsi Ježíška mimo jiné o něco z jeho vlastního fandomu. Vzal to doslova a napsal Bibli, historii a RPF. A hlavně se nechal inspirovat divadelní hrou Franze Werfela Jacobowski a plukovník a televizním filmem Jmenoval se František.
Shrnutí: věčný Žid je odsouzen putovat světem až do druhého Kristova příchodu. Po pár staletích je to dost nuda. Najde přítele ve svém protikladu?
Varování: nelineární vnímání času. Spousta anachronismů. Prostor k dohledávání informací. Stopové prvky rouhání. Nebetováno.

Kde: tohle bylo Věčné město, když se na Sedmi pahorcích ještě pásly ovce
Mám vás rád. Mám vás rád. Mám vás rád.
Opakoval stále dokola, v duchu, a každá ta věta, každá otevřená náruč zmírající touhou obejmout celý svět, byla cihlou ve zdi, kterou kolem sebe stavěl. Ta zeď ho chránila před údery a všudypřítomným smíchem. Ale ne dost.
Mám vás rád. Mám vás rád. Nesmím selhat. Mám vás rád!
Obzvlášť silná rána jeho ochrannou hradbu prolomila.
Vzhlédl. V očích měl nekonečný smutek, nekonečnou moc a nekonečnou lásku.
*
Tehdy jsem ho poprvé skutečně uviděl.
Ne otrhaného a zbitého odsouzence, ale svého krále.
A tehdy mě proklel.
A protože nedokázal činit zlo, dal mi namísto trestu požehnání.
Aspoň prvních sto let jsem tomu věřil.

Kde: na cestě k Návratu
Všechny cesty vedou do Říma. Myslel jsem, že se jen vytahují svými skvělými silnicemi, ale když jdete dostatečně dlouho, nakonec tam vždycky skončíte. Po nějaké době jsem přestal vnímat roky a začal počítat své návraty do Říma.
Že je to vzhledem k mému údělu vhodný cíl? Nemyslím. Čím víc to město znám, tím víc pochybuji, že by se vracel zrovna sem. A pojem cíl není v mém slovníku. Brzy z něj zmizí i slovo naděje. Zůstane jen věčné vandrování a bolest v srdci.

Kde: tak daleko jako za hvězdami, tak blízko jako v lidském srdci
„Františku, prosím tě, jdi za ním.“
Proč já? pomyslel si, ale nahlas to nevyslovil. Nic proti velrybám, nicméně si nepotřeboval tyto své sestry prohlížet zevnitř jako Jonáš. Přesto váhal. Měl lidi rád, ale moc to s nimi neuměl.
„A co svatý Kryštof, není to spíš v jeho kompetenci?“
Uchopil jej za ruku, palcem polaskal dávno zahojenou dlaň.
„Ty jediný máš v sobě tolik lásky, abys dokázal být přítelem muži, kterého já sám proklel.“
Svatý František nakonec rád musel souhlasit. Vy byste se přeli se Synem božím, kdyby vás o něco hezky požádal?

Kde: pustá cesta, u ní strom
František čekal. Doufal, že čeká u správného stromu. Zakrslého stromu. No, spíš keře.
Absurdní. Určitě jsem na správném místě. On se nemůže mýlit. Nedokáže to.
Začal si broukat. Jen tak pro ukrácení času. Chyba.
Keř byl v momentě obsypaný ptáčky.
Jeden z nich vyskočil Františkovi na ruku a přidal se k písni.
*
Skáčeme zpět do mojí hlavy. Omlouvám se, pokud vám to dělá potíže. Rád experimentuji, ale nemám žádné בčtenáře. Nebo „rntctb“? Buďte rádi, že aspoň umím latinku a píšu vám to zleva doprava.
U cesty na mě čekala disneyovská princezna. Soudě podle zpěvu a přítomného zvířectva. Jinak to byl sympaticky vyhlížející muž, zasněný a dost neupravený. Nebo měl ve vlasech rozestavěné ptačí hnízdo.
„Když počkáš, až to dostaví, půjdu s tebou,“ řekl.
„Nemám zrovna naspěch. Kdo jsi?“
„František z Assissi.“

Kde: asi si zajdeme tak dvě stě kilometrů na sever od Říma
František se ukázal jako ohromně milý společník. Až moc.
Cynismu v sobě neměl ani co by se za nehet vešlo, sarkasmu nerozuměl, černým humorem byl pobouřen. Zkrátka takové o dvanáct set let mladší děťátko. A ještě zákonně dobré.
Když jsem z něj vytáhl, že mě nevyhledal ze své vůle, říkal jsem si, jestli to od těch nahoře nebyl omyl.
Co se křižujete?! Bojíte se, že do mě uhodí blesk a začnou pršet žáby? Pcha, se svou reputací si můžu nějaké to malé rouhání dovolit.
*
„Trochu se ti to vymklo z rukou, co?“
„Co myslíš?“
„Ta chudoba.“
Mávnutím ruky jsem obsáhl komplex budov před námi.
„Bazilika svatého Františka. Památka UNESCO. Nevyčíslitelná hodnota. Gramaticky vzato je tvoje.“
„Kdyby byla opravdu moje, rozumíš, kdybych na to měl nějaké lejstro, už by byla dávno rozebraná. Takhle jsem si musel v místním žaláři den a noc počkat, než mě svatý Petr vytáhne ven.“
Hmm, takže spíš zmateně dobrý…

Kde: město, které půjčilo své jméno jisté mudlovské rodině
Rostla tam spousta petúnií. Fakticky. Za pár desítek let s Františkem se naučíte lautr všechny kytky a zvířata jménem. I ty sotva přivezené a vyšlechtěné.
*
„Mikaeli, to kolo je senzační.“
„A to jste ještě neviděli moji novinku. To budete teprve čubrnět.“
To jsme tedy čubrněli. Pedersenův tandem se jen blýskal. První kolo pro dva za sebou sedící pasažéry. První řídí, druhý maká. Zajímavé… Neřekl výslovně chodit, že ne? A navíc mi poslal ochotnou šlapací sílu… Tedy přítele, samozřejmě.
„Mikaeli, co kdybychom uzavřeli obchod. Vy nám dáte ten prototyp, jistě už máte spoustu nápadů na nový a lepší, my ho vyzkoušíme po bezpečnostní stránce a uděláme vám reklamu po celém světě. A navrch vám dám tyhle pohádky od vašeho krajana Andersena. Doporučuji zejména Děvčátko se sirkami.“
Mikael souhlasil, dobráček. S takovou půjde brzo po žebrotě. No jo, František už mu vysvětluje cestu k nejbližším františkánům. Clevedon, třicet mil na jihozápad, to se nedá minout.

Kde: před obchodem s cyklistickými potřebami
„Nemůžeš to nějak zhasnout?“
„Kdepak, při jízdě potmě se bude osvětlení hodit.“
„Tak zmenšit.“
„Co se přátelím s tebou, nejspíš se ještě zvětšila.“
„Zvětšila?“
Vzhlédl jsem k nebi. Vždycky jsou dvě možnosti. A já Františkovo přátelství ignoruji a zesměšňuji už příliš dlouho.
„Odpusť mi!“ zvolal jsem tam nahoru. Pak jsem uchopil Františka za ramena, pohlédl mu přímo do očí a zopakoval: „Odpusť mi.“
Objali jsme se.
Do očí mi vhrkly slzy.
To tím ostrým světlem z Františkovy svatozáře.
Teď jsme ji mohli nasadit přímo na cyklohelmu a jet.

Kde: na prknech, která znamenají Francii
„Vlastně jsem věčný Žid,“ oznámil jsem se zbídačené trojici u cesty.
„Představoval jsem si vás staršího,“ podivil se plukovník.
„Dělám, co můžu. Když se někdo dožije dvou tisíc let, vypadá přibližně jako já.“
„Přistupte blíž, důstojný otče,“ požádala Mariana Františka, který se nadšeně chopil předních řidítek.
„Á, odpusťte, zapomněl jsem vám ho představit. To je svatý František. Naučil jsem ho jezdit na kole.“
„Vidím dva protiklady, které spolu docela dobře vycházejí,“ odtušil Jacobowski.
„Dopřejte protikladům, aby vedle sebe náležitě zestárly -“ usmál jsem se na Františka.
„Pak se spolu sejdou jako přímky v nekonečnu,“ dokončili jsme spolu unisono.
*
„Nejbezpečnější bude vydat se do Bayonne, sehnat si tam potřebná víza a pak přejet po mostě do Španělska,“ nastínil jsem uprchlíkům.
„Anebo do Saint-Jean-de-Luz k moři, když bude nejhůř,“ doplnil mě plukovník.
„Bůh ví. Moře je věčná hádanka...“ zahleděl se František do dálky.
„Do Bayonne, ty jedna hádanko! A opři se do těch pedálů pořádně.“

Kde: Bayonne, třicet kilometrů od hranic se Španělskem
„Máme problém, pátere. Werfel si spletl města. Ten most je v Hendaye.“
„Když on to bere do Španělska přes hory, zrovna teď někdy. V Bayonne nejspíš vůbec nikdy nebyl. A Google mapy za jeho života neexistovaly. Takže by se Keneu měla přestat vytahovat.“
„Jasně, a ty vytáhni z rukávu nějaký zázrak. Jestli nás tu načapají Němci, je s námi ámen.“
František se zahloubal.
„Jsme oba téměř nehmotní. Kdybychom se rozjeli hodně rychle, možná bychom se udrželi na hladině...“
„Ne, rozhodně ne. Odmítám. O tobě nepochybuju, ty se Mu podobáš víc, než je zdrávo, ale já Ho napodobovat nehodlám.“
„Tak to střihneme vzduchem.“
*
„Všiml sis, po čem jedeme?“
„Ani to nevyslovuj. Myslel jsem, že víc kýčovitý už být nemůžu. Miluj bližního svého... a takhle to dopadá. Až přistaneme, konvertuji k cynismu.“
„Ty? To dřív já přestanu vandrovat. Ale stejně. Mám tě rád, příteli.“
A naše dvojkolo dál uhánělo oblohou po sedmibarevné silnici.

Komentáře

Obrázek uživatele Julie

To je pěkný. Úplně nevím, jak to popsat, ale je to strašně hezký. Asi potřebuju vidět tu hru.

Obrázek uživatele Keneu

děkuju za komentář
určitě si to najdi, záznam je na uložtu a opravdu to stojí za vidění
článek

Obrázek uživatele Aries

Dojemný. A krásný

Obrázek uživatele Keneu

Děkuju moc za komentář.

Obrázek uživatele Esti Vera

Milá Keneu, děkuji, je to krásné. I po druhém přečtení se sice místy trochu ztrácím - asi bych si potřebovala dohledat pár informací - ale užila jsem si to. Popravdě se přiznávám, že jsem nečekala, že by mě tahle kombinace fandomů mohla bavit, ale napsané to bylo opravdu pěkně a a do děje jsi mě hned vtáhla. Díky za krásnou povídku :)

Obrázek uživatele Keneu

Tak to jsem ráda a ulevilo se mi a mám zkrátka radost, že se Ti to líbí. Já si prostě na Vánoce nemohu pomoct a musím psát tyhlety vzdělávací mozaiky. Nakonec jsem sepsala informační bonus a byl bleskurychle zveřejněn, takže doporučuji ten.

Obrázek uživatele Rebelka

Jee, Keneu, to je bozi! Oplacim otazku - kdy se z tebe stal takovy mily cynik? ;) Kazdopadne se mi hrozne libi vsechny ty detaily s ptacky a hnizdy a celkove predstava dvojkola... Uplna parada. A navic si jsem jista, ze jsem neodhalila a patricne nedocenila spoustu skrytych referenci :).

Obrázek uživatele Keneu

:) díky moc
To já už dávno!
František je zkrátka hrozně roztomilý. Kam se na něj hrabou princezny. Nad dvojkolem a jeho pasažéry jsem skvíkala od chvíle, kdy jsem je v televizi uviděla.

Obrázek uživatele ef77

Sice se ve spoustě věcí nechytám, ale děsně se mi to líbí!

Obrázek uživatele Keneu

To jsem ráda, že se líbí. Díky. A doporučuji vysvětlovací bonus.

To je nádherný!
Jacobowského jsem kdysi viděla na Vinohradech asi 4x, na tuhle scénu jsem nějak pozapomněla, vybavila se mi, až když jsem se k ní pročetla ... Díky!

Dnes byla duha, tak možná jeli kolem ...
(A to hnízdo si František přemístil na helmu, nebo jen počkal, až se vylíhli?)

-A A +A