Poslední hodinka
Byl svátek svatého Mikuláše, za okny pomalu začínala zima, ale on byl zpocený. Ještě odpoledne pracoval, ale teď už nedokázal vstát z postele.
Tolik bylo nehotovo!
Pamatoval nadšený potlesk i rozpačité ticho. Přežil všechny své děti kromě dvou.
Jak rád by vstal, znovu pohladil klapky klaviatury.
Jeho smích tahal za uši knížat i děvek. Pryč byly doby, kdy házel mandarinky na přítelovo okno a tím pohoršoval pražské trhovkyně.
Slzy mu tekly z očí.
Dokázal tolik, a teď si ani nemohl dojít na dvorek.
Věděl, že Requiem píše pro sebe.
Naději mu dávalo, že po něm snad zůstane víc než dluhy.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Teda, to mě hodně dojalo.
Teda, to mě hodně dojalo.
Fňuk! To je až moc dojemný,
Fňuk! To je až moc dojemný, tohlencto. Fnííík.
Kačenka
Ty tak skvěle píšeš!
Výborné, velice dojemné.
Výborné, velice dojemné.
velice působivé
velice působivé
Tedy to je ... takové
Tedy to je ... takové opravdové. Jsem ráda, že jsem drabble objevila.
(Ten přítel byl da Ponte?)