Moje drahé bubliny
Blíží se duben. Slyšíš to dávné volání?
Co na tom, že parťačku jsi neměla ani loni. Že jsi to loni ani nedopsala.
Vždyť jsi jen zavřená ve svých bublinách, které si hýčkáš a nechceš vylézt.
Vždyť v té první bublině nemluvíš. Občas počítáš, pletou se ti čísla i jazyk a doufáš, že nebudeš muset. Doufáš v roubík a přemíru slin a další rány. Přece škoda rány, která padne vedle, ne?
A v té druhé? Mluvíš. Přemýšlíš. Počítáš integrály. Determinanty. Řady. Relativitu. Vstáváš v šest na cvika k docentovi, kterého se děsíš.
Jsi úchyl. Ve dvou bublinách.
Tak proč nepřidat třetí?
Jsem o rok starší, o něco úchylnější a ještě víc nestíhám.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hustý! Přemýšlím, jestli
Hustý! Přemýšlím, jestli zapojení se do DMD, když člověk nestíhá, je úchylné, nebo naprosto normální... :) Hodně zdaru.
Pěkné, tohle pojetí bublin se
Pěkné, tohle pojetí bublin se mi opravdu líbí, taky bych pár vlastních našla :)
Ouch...
:)
Pěkné.
Každý máme své bubliny, to je
Každý máme své bubliny, to je velká pravda. Díky. Hezké drabble.
Líbí.
Slyšel jsem v úvodu i odkaz na Foglara, moc potěšilo. Ano, DMD je řehole, ale mnohdy není důležitá pozitivita zážitků, jako jejich intenzita... A duben díky DMD bývá intenzivní (kruhy pod očima atp.). Jsem moc rád, že se nevzdáváš. Úchyl v úchylném světě je možná jediný normální, btw.