Labutě
Dnešní neveselé drabble odkazuje na první letošní téma, kdy Wilhelm dumal, jestli se něco děje. Spoiler: V Alexandrovi se toho děje docela dost.
Bylo pravé poledne a maličká se chystala na první spatření labutí na Dunaji.
„Je to snad i tvoje dcera!“
„Není. Jsem pro ni cizí a mělo by to tak i zůstat.“
Nevěděla nic o tom, co se děje dospělým, ale křik v salónu, kde se obvykle mluví tak měkce, ji polekal.
„Nemůžeme si hrát na rodinu mezi lidmi! Probuď se! Nejsi nedotknutelný!“
Prásknutí dveřmi. Ticho jako napětí před dopadem prstu na klávesu. Aneta nahlédla opatrně dovnitř – bála se, co uvidí. Byla bílá jako labutě na Dunaji. Její muž cítil to všechno, co se dělo. Pak kulisu doplnila kakofonie dětského pláče.
Pokud nacházíte rozpory v tom, co se tady říká a co se dělo v předchozích drabble, tak... tam ty rozpory prostě jsou.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nemůžu si pomoct, ale fakt mi
Nemůžu si pomoct, ale fakt mi připadá, že to tak prostě nemohlo fungovat donekonečna.
Uvidíme, co bude dál...
Uvidíme, co bude dál...
Každopádně ale děkuju moc za komentář.
Chápu to dobře, že tentokrát
Chápu to dobře, že tentokrát je hlasem rozumu Alexandr?
Chápeš to dobře.
Chápeš to dobře.
Jejda, já tohle drabble
Jejda, já tohle drabble přeskočila! Hanba mě!
:( Njn, realita je krutá. Ale tak snad by mohl být aspoň strejda nebo tak, ne?
Jsem si říkala, kde se flákáš
Jsem si říkala, kde se flákáš! :D
Uvidíme, uvidíme.
A děkuji za komentář :).