O relativitě dětství
"Ne, ne, chlapče, s tím džbánkem si pro pivo musí tatínek dojít sám. Já tu nechci mít žádný průšvih!" odmítá Méďa přišedšího nezletilce.
"Ó, jak je výborné nebýt už dítětem!" komentuje to Tadeáš.
"Jak na co. Neprohání tě rodiče, prohání tě žena. Rozdíl minimální," oponuje Lev.
"Pravdu máš, Lve. Někdy svým děckám závidím a někdy zase ne. Bezstarostné dětství, to už dávno neplatí. Třeba ta škola je čím dál náročnější."
"Všechno je úplně jinak, chlapi," ozve se Jimram, "všichni jsme děti svých rodičů. A to napořád!"
"Ještě, že jsi mi připomněl," praví Lev, "zítra musím na hřbitov, táta má výročí."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak to je opravdu všeříkající
Tak to je opravdu všeříkající...
Uf, krásné a dojemné.
Uf, krásné a dojemné.
Dobrá černohumorná pointa.
Dobrá černohumorná pointa.
Příjemné, hezké, dojemné.
Příjemné, hezké, dojemné.
Děkuji za všechny komentáře.
Děkuji za všechny komentáře. Jinak, nezamýšlel jsem to jako černý humor, nýbrž jako realitu.