Zapovězené končiny
Trochu si dneska zahrávám s naplněním tématu. Ale uvedené místo bylo rozhodně poslední, které muselo zůstat bílé.
Mapy Númenorejců zachycovaly především moře a pobřeží.
Země, odkud pocházeli předkové ostrovanů, zmizely téměř všechny pod vodou. Cestovatelé začali časem poznávat i vnitrozemí Středozemě, ale nikdy je nelákaly cesty daleko na východ.
Protože oči Númenorejců hleděly především k západu.
Tam ale byla cesta uzavřena.
Mapy ještě zběžně zachycovaly nejbližší ostrov, odkud alespoň připlouvaly lodě.
Co leží dál, naznačoval už jen neurčitý nápis: Země neumírajících.
Místa, kam oni nikdy nevstoupí.
Dokonce ani potomci králů ne.
Nápis budil zprvu úctu a nesmělé fantazie.
Později rostoucí touhu a závist.
Nakonec šílenou žádostivost vedoucí ke zkáze.
A tak jejich nádherný ostrov zmizel z map.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ach jo, bohužel, přesně tak
Ach jo, bohužel, přesně tak to bývá, závist a zlost, že já ne...
A čím víc jim bylo dáno, tím
A čím víc jim bylo dáno, tím spíš chtěli všechno... Asi to ani jinak nemohlo být.
Ale jedna přímá cesta tam
Ale jedna přímá cesta tam ještě vede (a to mě fždycky fascinovalo: je koule, ale z ní vede jedna cesta, jako když ta koule ještě byla placka...).
To je pravda. Oni si o ní ale
To je pravda. Oni si o ní ale jen můžou vyprávět.
Zlost, závist, nepřejícnost..
Zlost, závist, nepřejícnost... Ach jo.
A začalo to nevinně...
A začalo to nevinně...
Ach ano, smutné.
Ach ano, smutné.
Bohužel.
Bohužel.
Keď som bol mladší, tiež bol
Keď som bol mladší, tiež bol ten ostrov predmetom mojich predstáv. Čo tam tak mohli celú tú večnosť sami robiť?
Škoda že sa to tak zvrhlo.
Dík za komentík.
Dík za komentík.
Tohle je povedené.
Tohle je povedené.
Děkuju.
Děkuju.
Tolik nostalgie na mne dýchlo
Tolik nostalgie na mne dýchlo z těch několika desítek slov. Moc povedené.
Děkuju moc, jsem ráda, že to
Děkuju moc, jsem ráda, že to tak působí.
Krásné a smutné
Krásné a smutné
Díky, Peggy.
Díky, Peggy.