Mít naspěch
Obrtlá ulice rozbřesku nijak nepodléhala. Tonula ve věčném oparu tabákového dýmu, dusivé mlhy a skličujícího šera. V šest hodin ráno, pár minut po východu slunce, byla lidským zrakem stejně mizerně prostupná jako uprostřed noci. A pro někoho, kdo si přál zůstat nepovšimnut, byla ideálním místem.
Zběžně obhlédl výlohy, které míjel. Pak náhle zahnul do úzkého průchodu, oddělujícího dva pásy zanedbaných obytných domů. Na jeho konci stál obchod bez vývěsního štítu, bez označení, beze jména.
Třikrát zaklepal těžkým mosazným klepadlem.
Čekal.
Objevila se zamračená tvář staré ženy.
"Jste tu brzy."
Jeho pronikavé černé oči plály jako dva pekelné kotle.
"Jsem skřivan."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jsem upír a spát nepotřebuji.
Jsem upír a spát nepotřebuji...
Naprosto úžasná atmosféra, velice líbí.
To jsem teda zvědavá, kam a
To jsem teda zvědavá, kam a pro co šel.
Nadšeník bezbřehý.
Nadšeník bezbřehý.
To je úžasně atmosférické.
To je úžasně atmosférické.
Perfektní,
střípek super, ale především ta brilantní práce s jazykem: na začátku líčení, krásně plynoucí a přitom vtahující, pak krátké úsečné věty, pětislovný dialog, v němž ale daleko více. Líbí.
Krása, ta atmosféra je
Krása, ta atmosféra je popsaná úžasně :)