Ranní

Vůně espressa ve vlasech, hučení mlýnku, hřbety rukou rudé a popraskané.

"SKOČÍM DOZADU PRO MLÍKO," zahuláká barista. Kývnu.

Za okny kavárny se rozednívá.

Zacinkají dveře. Vchází Dřevorubec. Má znepokojivě naléhavý pohled, ze kterého je vidno, že by rád naléhal. Opře se o barový pult a pozoruje, jak strouhám zázvor.

Vyměníme si dvě dobrá rána.

"Co to bude dnes?"

Strouhám a vyčkávám. Vyčkávám dlouho.

"Dneska bude nádhernej úplněk," podotkne nakonec.

"Vážně?"

Zase se chvíli zamyslí, jako kdyby sváděl malý vnitřní boj.

"Dám si turka s panákem tuzemáku," řekne pak.

Nevím, která část objednávky zabolela víc, ale co nejzářivěji se usměju.

"Určitě."