U Horymíra
Navazuje na Osamocená:
Karl s Česťou vystoupí na břeh a vyberou místo pod hradbami Horymíra, kde je ochranná magie města nejsilnější.
"Vyvolávat démony je jako nakládat třeba tučňáky. Jakkoliv dobře to uděláš, je v tom něco zvráceného. A vždycky je v tom nějaký háček." Opatrně vytáhne olověnou krabičku. Olovo, jeden z nejdominantnějších prvků zdejšího zrudnění, odstíní skoro všechno.
"Dal mu možnost to stvořit a připoutat k téhle zemi přes papír a barvu. Bohudík."
Vytvoří hranici, zapálí ji, do ohně nasypou byliny a obětiny. Česťa otevře krabičku, pak, dřív než se stačí příšera zformovat, ji otočí dnem vzhůru a vysype do plamenů dílek puzzle.
Podívejte, uznávám, že to není úplně echt, ale jinak bych tam toho tučňáka prostě nedostala.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Autor se snažil, má tam
Autor se snažil, má tam Vyšehrad a dva vodníky.
Já bych to uznala.
:D
Vodník je jen Karl :)
Vodník je jen Karl :)
aha... neva, jeden vodník
aha... neva, jeden vodník stačí :)
S tím, kolik času tráví Česťa
S tím, kolik času tráví Česťa pod vodou, je už i on čestnej vodník. :)
Zato vyšehradští se tam ještě
Zato vyšehradští se tam ještě nemotají :)
To nemotají, to je pravda.
To nemotají, to je pravda. Myslím, že to Karl s Česťou hlásili obyčejným. Někde mimo záběr.
A aby se pobavil i někdo jiný
A aby se pobavil i někdo jiný, než autorka.
Eillenka je na tom dneska tak "dobře", že název drabblu přečetla jako "U Honimíra"
Jdu si dát facku :-D
Jinak téma si zapracovala skvěle. Nakládat tučňáky je fakt zvrácené!
Taky si myslím. Aspoň je
Taky si myslím. Aspoň je vidět, že to maj ti mí dědci pěkně srovnaný.
to náhodou vůbec není špatný
to náhodou vůbec není špatný přirovnání. A kouzlo jako obvykle efektní!
Díky. :) Ono to tak nějak je
Díky. :) Ono to tak nějak je i není kouzlo. :)
Povedlo se ti to skvěle.
Povedlo se ti to skvěle. Obojí je vážně zvrácené.
Teď mě ještě zajímá ten dílek puzzle. Je z Milanova bytu?
Díky.
Díky.
Nene, tenhle dílek je ten, co měl Milan u sebe.
Já o něm nedokážu myslet jako
Já o něm nedokážu myslet jako o Milanovi, ale jako o Česťovo kamarádovi. Milan se jmenuje táta a kdykoliv si spojím to jméno s postavou, mám nutkání volat domů jestli je všechno v pohodě...
To jen abys věděla, jak moc ten příběh působí... Zažral se mi pod kůži...