Ztracená a nalezená

Nerozuměla ani slovo a přišla si jako v bublině plující pod povrchem moře: okolo ní se rozprostíral zbrusu nový a fascinující svět, který se tvářil přátelsky a zároveň byl cizí. Bylo tam bezpečno, alespoň si to ráda myslela. Nebylo zbytí, nebylo cesty zpátky.
Nové zvuky, nové obrazy, nové vůně, nové tváře. Postupně se adaptovala, každý den se cítila o něco lépe, nakonec poznala, že v novém prostředí našla domov. Svobodný domov.
Ale stýskalo se jí. Po zelených mezích, po břízkách chvějících se v jarním vánku, po blízkých duších. Měla svůj starý svět vytetovaný v duši, i když byl nadobro ztracen.