Toužící po rozhovoru

Obrázek uživatele Eillen
Úvodní poznámka: 

I když jsem psala dvě série, myslím, že tento kousek, který nepatřil ani do jedné z nich, si právem zaslouží zařadit do výběru pro letošní rok.

Ježíškova vnoučata. Akce, kterou má smysl podporovat. Akce, které má smysl se zúčastnit. (více informací: https://www.jeziskovavnoucata.cz/sluzba/ )

Psáno na téma Malebná slova

Drabble: 

Stále si pamatují.
Na příběhy, které vyprávěli svým dětem a poté vnoučatům.
Na slova útěchy zahánějící pláč.
Na radostné výkřiky, když slavili úspěchy svých milovaných.

Stále si pamatují.
Ale okolní svět jako by zapomněl.
Sedí či leží a koukají do zdí a vzpomínají na hlasy milovaných.

Stále si pamatují.
A doufají, že jednoho dne se otevřou dveře a v nich budou stát jejich nejbližší.
Naděje však pozvolna umírá a oni si připadají osamělí.

A pak se jednoho dne dveře opravdu otvírají. Nestojí v nich však nikdo z rodiny, ale neznámý člověk.
Nevadí jim to. S úsměvem poslouchají malebná slova cizincova.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Tohle jsem četla. Nevím, jestli komentovala nebo ne, ale hrozně mi to zajelo pod kůži. Velká pravda. Doufám, že podobně nedopadnu, to bych nerada.

Obrázek uživatele Eillen

Právě ta představa mi hrozně děsí. Ani nevím, co je horší. Žít tam sám (bez rodiny) nebo s vědomím, že rodina nechce/nemůže dojet?

Obrázek uživatele kytka

Ach.

Obrázek uživatele Eillen

Myslíš, že tvůj komentář to dokonale vystihuje.

Obrázek uživatele neviathiel

Tak tohle mi ušlo, ale je to parádní.

-A A +A