Denní chléb
Letos jsem měla spoustu drabblat, na která jsem hrdá. Nakonec vytahuju ze šuplíku jedno, které mě doslova přepadlo ze zálohy. Střípek, který patří na jedno bílé místo v prvních kapitolách Genesis.
Psáno na téma "Bodláčí"
Byly tak krásné. Majestátní. Měly různé barvy i tvary.
Kdysi se na ně nemohl vynadívat.
Ale tehdy nebylo nic, co by se mu nelíbilo.
Zato teď...
Ve vzteku vytrhl rostlinu i s kořeny a hodil ji na rostoucí hromadu.
Odvděčila se mu poškrábanou kůží a několika kuličkami, uchycenými na oděvu.
Nevnímal to, už se skláněl k další, aby jí připravil stejný osud.
A další, a další.
Nakonec hromadu olízly plameny.
Otřel si z tváře pot a rozhlédl se.
Na malé ploše kolem něj se už krčily jen zelené stvoly.
Tentokrát snad přinesou úrodu...
Aby jeho těhotná žena měla co jíst.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Moc pěkné!
Ano, ano, musel to být trpký předěl, ostatně v potu tváře...
Normálně mi málem ukápla
Normálně mi málem ukápla slzička dojatého smutku...