Lev se zavřenýma očima

Obrázek uživatele Keneu

Název: Lev se zavřenýma očima (úplné znění)
Autor: Keneu z roku 2012 a Keneu z roku 2018
Fandom: historie (RPF) scrossená se dvěma díly sira Waltera Scotta (Talisman a Ivanhoe, ten Ivanhoe je použit především v podobě BBC minisérie z roku 1997. A jestli máte rádi romantismus a osoby v přestrojení, tak si určitě přečtěte ten Talisman.)
Přístupnost: bez omezení
Varování: podivný jazyk, v druhé části lehce experimentální forma aneb Uvozovky? Jaké uvozovky?
Shrnutí: Richard Lví srdce v zajetí na hradě Dürnstein propadá beznaději, je třeba ho nějak rozptýlit.
Podporovaná organizace: Bílý kruh bezpečí – Pomoc obětem kriminality v ČR
DMS ve tvaru DMS BKB 30 na číslo 87 777

I.
Hoří. Oheň, který mu nikdy nedopřál spočinout, který ho vždy hnal za dalším dobrodružstvím, převzal ve Svaté zemi vládu nad jeho myslí i tělem. Teď se horečka vrátila a hrozí spálit vše, snad i zasněženou pevnost. Jen ať Dürnstein lehne popelem. Neměl polykat plamennou chloubu všeho rytířstva.
Richard, vězeň lapený do dvou sítí, se převaluje v pokrývkách. První síť, spletená z lidských intrik, mu brání vrátit se domů. Uvnitř té druhé je sžírán nemocí a nečinností. Noční můry plné bitev, tváří i hlasů kradou spánku jeho ozdravnou moc. Děsivá kakofonie postupně umlká, zažehnána hlasem arabského lékaře přinášejícího lék. Možná také jen sen, ale přináší úlevu a Richard konečně tvrdě usíná.
***
Říkal si tenkrát el Hakim a vládl silou léčivého Talismanu. Kromě toho vládl tisícům saracénských kmenů sjednocených k obraně Jeruzaléma. Přestrojen za lékaře pronikl až do Richardova stanu, ne aby se zbavil nepřítele, ale naopak aby ho znovu postavil na nohy a do čela křížové výpravy. V tomtéž převleku teď stojí Saladin v Richardově komnatě na Dürnsteinu. A nebo taky ne.
„Můj královský bratr opět nemocen? Materie, z níž jsem nakrátko utkán a díky níž tu jsem, mi neumožňuje ti podat lék. Jakou jinou pomoc může Saladin nabídnout statečnému Richardovi?“
„To, že ses přidal k mým přeludům, příliš nepomáhá. Pokud mě odtud nedokážeš dostat, vzdávám to. Nezbývá než čekat.“
***
Ztrácí-li největší nazarénský vládce naději a vůli k životu, je nutné zakročit a nedbat následků, rozhodne se Saladin.
„Ač nejsem víc než sen a myšlenka, poskytnu ti radu, pomoc i útočiště.“
„Co, mezi těmito čtyřmi stěnami?“
„Mezi těmito čtyřmi stěnami. Vlastně postačí jen malý kruh. Avšak uvnitř něj skryjeme nekonečnou volnost. Má-li tvůj ohnivý duch přečkat zajetí, aniž by tě spálil na uhel, musíš jej pustit na svobodu.“
Saladin za řeči vytahuje ze záhybů pláště snítku bylin. Lusknutím prstů snítka vzplane. Krouží s ní kolem Richarda a hořící byliny zanechávají ve vzduchu stopu bílého dýmu a vůně.
„Takto lze utéci i smrti,“ slyší ještě Richard, než se propadne do tmy.

II.
Padá do tmy a vše se zdá být černé. Horečka duní zmámenou myslí, rozlévá se do dusotu kopyt, z temnoty se noří černá hříva a vlastní ruce třímající otěže. Černý kůň, černá látka varkoče, Černý rytíř se řítí po cestě do Ashby, pobízí koně a štěstím by výskal. S vědomím vlastní důstojnosti se omezí na volání do zbraně.
Vítr vyhání z myšlenek chmury a beznaděj a zanechává jen radost. A dvě jména. Wilfred. Maurice. Sas a Norman, to jediné mu poví. A on sám? Norman? Angličan? Svobodný muž na koni, jistý si sám sebou, svolný k dobrodružství, předurčený k vítězství...
Nemyslet. Jet s větrem o závod. Vpadnout do klání.
***
Černý rytíř sedí u svého stanu. Před očima se mu míhají výjevy z hromadného klání, třesk zbraní, neznámé erby na štítech, Vyděděný rytíř v úzkých, jeho vděčný úsměv, pozvednutí meče na pozdrav. Maurice? Wilfred? Zná mě? A kam se poděl? Prý dotek jemné ručky královny turnaje dokázal, co zbraně soupeřů nesvedly: mladík pozbyl sil, klesl k jejím nohám a v mdlobách byl odnesen neznámo kam.
Víc vyptávat se není radno. I jiní pátrají, čenichají mezi stany, cinkají mincemi u nastražených uší a táborem se s otázkami zvolna šíří i odpověď. Wilfred z Ivanhoe. Rodem Sas, příchylností takřka Norman, bojoval s králem v Palestině...
***
To jméno bych si pamatoval. A ne-li, pak jeho úsměv a ladné držení těla jistě.
Ztracený v úvahách, ztrácí se i v lese, slunce se sklání k odpočinku, Černý rytíř sklání hlavu u vstupu do poustevníkova příbytku. Hřmotný poustevník, protimluv silný jak víno, které svému hostu nalévá, přijal návštěvu sice zdráhavě, leč družnému hovoru se nebrání. A pohádka o královské zvěři, jež sama chodí k poustevně a Božím zásahem padá mrtva k zemi, se lépe poslouchá, když sám padáš hladem a pečeně se jen rozsýpá a víno od dobráka lesníka teče proudem.
A je to konečně moje zvěř, pomyslí si ještě Richard.
***
Ráno se pletou kroky i slova, z lesníka je zbojník, z bludného rytíře velitel a poustevník povede kázání kyjem. Wilfred je blízko a Maurice taky, Maurice de Bracy, blázen, co unesl královnu turnaje, dvě nitky, kterých se Richard drží, náhle vedou na znesvářené strany. A přece jedním směrem a tím vzhůru, na zteč!
Chceš se měřit s Akkonem, pyšný Torquilstone? Ani ten neodolal, když jsem zabušil na jeho brány, vychloubá se trochu přes míru král a hlouběji v nitru se modlí za rychlejší a méně krvavý průběh.
Spojenci bez vlajek, bez praporů, jen se zelení lesních velikánů nad hlavami a tkanou zelení jejich kazajek chvátají k hradu.
***
Hrad hoří, obránci umdlévají, jen ještě jednou mezi tu lesní sběř, velí Maurice, a proti tomu v černém třeba sám, když nikdo si na něj netroufáte. I on měl radši couvnout, sekera ho sráží k zemi, vzdej se, de Bracy, káže Černý rytíř a rozkaz podepře svým jménem.
Hrad hoří, bortí se, je dobyt. Tisknou se ruce, volá sláva, jen Černý rytíř tiše hledí svému zajatci do očí, zkoumá ho a odhaduje. A oči únosce, najednou mírné jako světla laně, mu pohled vracejí s úctou a vědomím své viny.
Richard váhá, vázaný pouze ozvěnou Wilfred, Maurice, pro jednoho dobýt hrad, druhému... druhému darovat život výměnou za slib věrnosti.
Jdi, Maurici. Jdi za mým bratrem a řekni mu, komu jsi přísahal, praví král, když zvedá svého nového vazala ze země. Úlevu v Mauricových očích zkalí úzkost. Beze slova se ukloní a odchází. Posel špatných zpráv, ušetřen a přesto poslán na smrt.
***
A Wilfred v klášteře, rána sotva zavřená, už sedá na koně, dobře se o něj starají, až moc dobře, však kdo by ležel, když se vrátil král a na cestě čeká tolik hrdinských skutků k vykonání. Jediné štěstí pro Anglii: neznají-li míru sami pro sebe, znají ji pro druhého. Wilfrede, poznám tvou únavu, třebaže ji skrýváš, dál dnes nepojedeme A Wilfred na kraji lesa chytá uzdu Richardova vraníka, snad někdo jede proti nim, raději se skryjme, nemůžeš, odpusť mi tu smělost, nesmíš dávat svůj život jen tak v sázku. Tak bezpečně dorazí do cíle, ke svým.
***
Zase bloudíš osamělý? ptá se stín na kraji tábora. Houfují se do dalšího boje, Jan nedá trůn jen tak, je třeba vyčkat, až nás bude víc, jen trpělivost, králi plný bouře, projdi se mezi stany, všude jsou hlídky, teď už nic nehrozí, padneme pro tebe, ty pro nás žij a panuj.
S přísahou převzal i barvy svého pána v přestrojení, teď skrývají ho v nejistotě noci, ale hlas prozrazuje víc. Maurice! A Wilfred, ale té starostlivé chůvě jsem unikl, tak kdo mi brání v cestě? Opravdu Maurice? Živý?
Nese dvě zprávy, dobrou a špatnou, dobrých tady na... na Dürnsteinu, ach, cože... tady moc neslýchám, tak sem s ní.
Dobré je, že jsi zdravý, můj milý králi, vládce snu. Žes poznal, jak jsi důležitý pro svou zemi, pro svůj lid. Že naučil ses trpělivosti a ovládnul jsi sám sebe. A že ses nadechl svobody a našel jsi cestu k naději.
Posel se vytrácí a zase objevuje, jen ještě cítit políbení ruky, motýlí dotek na tváři a zprávy z opravdova pokračují.
Saladin zemřel a s ním umírá i jeho kouzlo, tento snový svět, tvůj bílý kruh bezpečí... Buď pozdraven, králi se lvím srdcem a nezapomeň.
***
A vskutku, během jednání s císařem ve Speyeru i během dalšího věznění na Trifelsu snášel král Richard své zajetí klidně, důstojně a bez chmur. Hrál kostky, skládal písně a nechával si zdát o své milované Anglii a jejích dobrých obyvatelích.

Podporuji: 

Bílý kruh bezpečí – Pomoc obětem kriminality v ČR
DMS ve tvaru DMS BKB 30 na číslo 87 777

Fandom: 
o úroveň výš
16 users have voted.
Klikejte pouze, pokud jste odeslali DMS!

Komentáře

Obrázek uživatele Iantouch

A to je moc dobré! Ta horečnatě snová atmosféra je zachycena naprosto věrohodně. Až mám chuť si pustit Království nebeské, abych si připomněl Saladina.

Obrázek uživatele Keneu

Děkuju moc. Saladin je frajer a v Talismanu zvlášť.

Obrázek uživatele Aries

To je pěkný. V předloze se moc neorientuju, ale nevadí, líbí se mi to i tak

Obrázek uživatele Keneu

Díky, díky, jsem ráda, že to funguje i samostatně.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Je to tam!:) A výborně napsáno.

Obrázek uživatele Keneu

Děkuju za příspěvek i za komentář.

Obrázek uživatele strigga

Keneu, ty umíš tak krásně psát, že mi obvykle vůbec nevadí, když tématu rozumím jak koza petrželi, jako třeba tady. Prostě si to užívám a nechávám se unášet vlnami slov. Takže sice moc nevím, o čem to bylo, ale bylo to nádherný.

Obrázek uživatele Keneu

Děkuju za krásný komentář. Já se třeba hecnu, probudím blog a sepíšu tam celé svoje dobrodružství s tímhle příběhem.

Obrázek uživatele strigga

To bych se mohla hecnout s tebou, kdybych tam ovšem měla co sepsat :D

Předlohy bohužel neznám (a asi mi to v celkovém porozumění trochu chybí).
Moc obdivuju nádhernou češtinu :))))))

Obrázek uživatele Birute

Povídka je velmi poetická a je napsaná úžasným jazykem. Ivanhoea četla už strašně dávno, takže jsem se leckde nechytla. Ale teď jsem konečně viděla Lva v zimě a načasování téhle povídky nemohlo být lepší :-)
Motiv dvou sítí je skvělý. Taky se mi líbí, jak je přítomnost Saladina relativizovaná - může to být sen, může to být magie. Dovětek "anebo taky ne" strašně dobře funguje.
Nevím moc, kdo je kdo, případně, kdo s kým, ale ta snová atmosféra je působivá i bez toho.

-A A +A