3. Co se v mládí naučíš

Obrázek uživatele gleti
Kapitola: 

Zvony svolávající na nešpory vytrhly Elišku ze smutnění. Musela Beatino psaní odložit a vydat se do kaple. Na modlitbu se však nedokázala soustředit. Naštěstí dokázala reagovat automaticky, vždyť znala všechny odpovědi zpaměti, takže žádná ze sester si nevšimla, že v myšlenkách opět prožívá odchod z Čech.

Na popud své tety Anežky poslal král s klášterními schovankami dva zbrojnoše a bratra Theofila. Právě díky mnichovi děvčata přežila cestu ve zdraví. Vždyť vojáky vůbec nezajímalo, zda drobotina něco jedla, zda některá z nich neprochladla. To on je utěšoval, když denní hrůzy spáchané černokněžníky proměnily spánek dětí v noční můry. Navíc během večerních odpočinků starší děvčata zjistila, že se Theofil dokáže nejen ohánět sekerou, ale že umí číst a psát, vyzná se ve výkladu písma i v životech svatých.
„Neznám moc mnichů, co ovládají péro i nůž,“ divila se Beata.
Tehdy jim Theofil vyprávěl o svém dětství na rodné tvrzi, o svém nevlastním bratrovi Kobovi. O tom, jak je po smrti otce poslali do kláštera, zatímco jejich strýc je připravil o majetek, protože jsou z nemanželského lože. Doma se naučil zacházet s nožem a sekerou, mniši pak odhalili jeho talent pro jazyky a krasopis.

Život v klášteře má pevný řád, a tak uběhly tři hodiny, než se Eliška mohla vrátit k sestřiným dopisům. Naštěstí se jí podařilo nashromáždit dostatečnou zásobu svíček, aby se mohla pustit do čtení.

Komentáře

Obrázek uživatele Killman

Takhle plýtvat svíčkami ;)

Obrázek uživatele Finde

:-D

Obrázek uživatele Arenga

Musela jsem si přečíst znovu první kapitolu, ale dobře se to propojuje.

Obrázek uživatele Regi

Taky jsem si musela osvěžit jedničku. A souhlasím.

-A A +A