5 Pošta
Většina přepážek v rozlehlé dvoraně hlavní pošty měla před půlnocí zavřeno. Halou zvolna projíždělo vozítko na čištění podlahy, vedle točitých schodů balancoval na žebříku mladý muž a cosi kutil nad překladem okna, všechno ukazovalo na brzký konec otvírací doby.
Přesto tu bylo víc lidí, než by Lada čekala. Nějaký chlapík u nejbližší otevřené přepážky soukal do okénka horu tlustých obálek. Počínal si zbytečně zbrkle a každou chvíli nějakou lovil po zemi. O kousek dál vznikla dokonce krátká fronta unavených zákazníků se složenkami v rukou. Snědý muž v elegantním obleku a dlouhém modrém kabátě se anglicky sháněl po telefonu. Prošedivělá paní se s roztrpčeným mumláním pokoušela nacpat rozměrný balík do příliš malé tašky na kolečkách.
Lada beze spěchu procházela dvoranou, vyhýbala se pásům čerstvě vyleštěné dlažby a zvědavě si prohlížela barevné figury a ornamenty mezi vysokými okny. Měla dojem, že některé postavy se nenápadně pohybují. Znala ten pocit, ač by ho nedokázala popsat slovy. Chvílemi jako by vstoupila do bubliny, kde vzduch měl nepatrně jinou teplotu, nepopsatelně jinou vůni, stěží zachytitelnou odlišnou hustotu. Nasákl magií. Lada věděla, že je tady někde utajené čarodějnické oddělení, ačkoliv jeho služby zatím nikdy nevyužila. Někteří čarodějové ale poštu potřebují, ať pro korespondenci s obyčejnými nebo mezi sebou, někdo také musí dohlížet, aby zásilky na nejrůznější krycí adresy a oficiálně neexistující domovní čísla dorazily správně na místo určení. I kouzelnické noviny se distribuují odtud.
„Chcete-li nám někdy psát, tři jedničky padesát.“ Dětský hlásek vynikl na pozadí všudypřítomného šumu.
Lada se otočila, ale nikde žádné dítě neviděla. Až v té chvíli si uvědomila nezřetelný šepot a útržky těžko srozumitelných vět, které plnily poloprázdný prostor. Zastřené mumlání na okamžik zesílilo a vzápětí úplně ztichlo.
Jako by vystoupila přímo z nejbližšího sloupu, před Ladou se objevila starší mateřsky vyhlížející paní v pošťácké uniformě.
„Můžu vám nějak pomoct, slečno?“ zeptala se mile. „Za chvíli budeme zavírat.“
Lada zaznamenala kratičké zablýsknutí odznaku v podobě stříbrné ulity na jejím límečku, pohotově se usmála a začala se přehrabovat v kabelce.
„Víte, byla jsem pár let v cizině a teď se snažím obnovit ztracené kontakty. Ještě tu pracuje Láďa Malina?“
Pošťačka na zlomek vteřiny ztuhla a v jejích očích se mihl podivný výraz připomínající úlek. „Obávám se, že ne, slečno. Neznám nikoho toho jména.“
„Škoda.“ Lada jí ukázala připravenou obálku s krasopisně nadepsanou adresou Vážený pan Břetislav Sojka, Obchod na Náměstí, Staré Město.
Tentokrát čarodějka nehnula brvou. „Račte tamhle,“ ukázala k poslednímu okénku a vytratila se.
Za sklem seděla hubená čtyřicátnice s černočerným mikádem sestřiženým jako podle pravítka. Rukou s dlouhými rudě nalakovanými nehty mlčky sáhla po dopise a přejela ho razítkem.
„Hledám kamaráda.“ Lada přešla do důvěrného šepotu, zatímco předstírala, že nemůže vylovit drobné. „Láďa Malina. Nevíte, co s ním je?“
Jako by otázku neslyšela. „Ještě nějaké přání?“
„Dvě expresní zásilky do Varšavy…“
Lada sebou trhla. Naléhavý hlas neviditelného muže jí houkl přímo do ucha.
„Vy tu máte duchy?“ vyhrkla.
„Hlavně tu máme nedbalou údržbu,“ sykla úřednice. Probodla ostrým pohledem mladíka na žebříku. „Za způsobenou nepříjemnost se omlouváme.“
Lada kývla na rozloučenou a místo k východu zamířila přímo k nedbalému údržbáři.
Zrovna slézal dolů, culil se na ni a významně pomrkával.
Lada si všimla, že mládenec na sobě nemá uniformu, nýbrž džíny a tmavomodrou mikinu s kapucí. Zaznamenala i světle hnědé kudrnaté vlasy trčící do všech směrů a široký dobrosrdečný úsměv.
„Buď už spím a zdá se mi sladký sen, nebo se mé nejtajnější sny zrovna plní,“ spustil vesele a ani se nesnažil mluvit potichu. „Co takhle skleničku na dobrou noc? Jen ty a já?“
Lada se uchichtla: „To se smí ve službě?“
„Zítra je taky den. Totiž noc.“ Zachytil Ladin významný pohled směrem k přepážce, ušklíbl se a zašeptal: „Ať se kousne, satorie jedna, na mě nemůže. Já jsem externista.“ Vzápětí už zas halasil: „Vydrž minutku, jen hodím ten krám do kumbálu a jsem tvůj.“
Lada si pobaveně pomyslela, že kdyby se stejně vehementně hrnul do práce, tak by si přísná úřednice nemohla stěžovat.
U hlavních dveří už zřízenec významně pocinkával klíči. Měla se tedy k odchodu, ale schválně se co nejvíc loudala.
Opravdu neuplynula ani minutka a mladík se hnal za ní a v běhu si oblékal bundu.
„Pojď, znám takovou útulnou špeluňku kousek odtud. Chodí tam jen obyčejní, což je na pokec v klídku nejlepší. Čarodějové moc natahujou uši.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hlavní pošta - to místo mi
Hlavní pošta - to místo mi vždy přišlo takové nepříjemné.
to bude tou podivnou magií :-
to bude tou podivnou magií :-)
Údržbář se chová, jako kdyby
Údržbář se chová, jako kdyby se s Ladou znal nejmíň od školky. Lada ostatně taky. ;-) Vzbuzuje to čtenářovu zvědavost.
údržbářovi se líbí :-)
údržbářovi se líbí :-)
Já mám naopak Hlavní poštu
Já mám naopak Hlavní poštu ráda a párkrát jsem tam v noci byla, právě proto, že má tak úžasnou atmosféru, přesně jako tady :-) Mooooc pěkné!
Já tam taky párkrát v noci
Já tam taky párkrát v noci byla, asi v tý době jako Lada. To jsem ráda, že se mi to povedlo trefit
Jsi mě normálně nalákala na
Jsi mě normálně nalákala na výlet na Hlavní poštu! Já tam ještě nikdy nebyla :o)
Fakt? Já myslela, že tam mají
Fakt? Já myslela, že tam mají architekti povinnou exkurzi. Je to tam zajímavý
Když takovejch zajímavejch
Když takovejch zajímavejch baráků je v Praze strašně moc a já jsme lemra a místo obcházení pamětihodností jsem na vysoké radši psala fanfiction ;o)
Suprová atmosféra!
Suprová atmosféra!
díky!
díky!
Chcete-li nám někdy psát, tři
Chcete-li nám někdy psát, tři jedničky padesát - to bylo směrovací číslo do televize, nebo ne? Výborně trefená atmosféra, pošta jak vyšitá. A co ty hlasy? Co ti nebozí duchové nedoručených dopisů? Moc líbilo.
ano, bylo, celý mě to napadlo
ano, bylo, celý mě to napadlo, že mi ta průpovídka úplně bezdůvodně naskočila a nemohla jsem se jí zbavit :-) A je to taky PSČ týhle pošty, je ve stejný ulici
Vypada to dobre :)
Vypada to dobre :)
díky, na poštu se asi ještě
díky, na poštu se asi ještě časem vrátíme
Mám moc ráda, když se příběh
Mám moc ráda, když se příběh odehrává na místech, která znám a tys to ještě posunula o další level. Četla jsem to už dvakrát a asi ještě budu. Neskutečná atmosféra.
no páni, díky!
no páni, díky!
No páni, ony ty Hlavní pošty
No páni, ony ty Hlavní pošty budou asi všechny stejné. Děs, ouřad a hrůza. Naprosto přesně napsané. Jsem zvědava, co bude dál.
děkuju!
děkuju!
Hlásím, že dneska jsem
Hlásím, že dneska jsem příslušnou poštu navštívila a žádné hlasy jsem tam neslyšela. Tak se odvažuju hádat, že to Lada nakonec zvládla vyřešit ;o)
Jen jestli jsi je
Jen jestli jsi je nepřeslechla ;)
Ale těší mě, že kapitolka skutečně dala podnět k akci
Z časových důvodů musím číst
Z časových důvodů musím číst po blocích, takže pocity po pěti kouscích: samo téma "městské magie" je výborné, neomezenost sto slovy dává prostor pro vykreslování situací, spousty drobných pozorování a popisů obyčejných, což ve výsledku teprve dává vyniknout všemu záhadnému a čarodějnickému. Velký je smysl pro napětí a tah příběhu, čtenář hltá (a první kousek byl v tomto smyslu "střihnut" přímo brutálně). Zároveň - na těchto stránkách - jsem si musel zvykat, že se slovy nešetří, že vyprávění se může rozvinout atd. atp., Tvůj text to unese, ale jsem vlastně zvědav, jak by to bylo s ostatními...
Děkuju moc! Vynasnažím se
Děkuju moc! Vynasnažím se nadále nezklamat