Pátá kapitola
Tak už jsme v Africe. Bude následovat několik kapitol z pera lektorky Blanky Tomanové. Doma se nic neděje, proto se k Valerii vrátíme až později.
Tamara seděla na záchodě a pochvalovala si: „Splachovací záchod ve stanu? To je vážně supr!“
Vtom uslyšela výkřik: „Sakra! Kde jsi?!!“
Vyděsila se. S kalhotami od pyžama zamotanými kolem kotníků se pokusila vyběhnout z oné místnůstky, jenže po třech krocích upadla a natloukla si koleno. Namáhavě se vyškrábala na nohy a podívala se, proč ji kamarádka tak naléhavě volá. Ta opatrně vykukovala ven, v ruce cvakající fotoaparát. Tamara se šla podívat, co se vlastně děje. A nestačila kulit oči.
Sotva patnáct metrů od nich se mezi stany majestátně procházelo několik slonů. Hřbety mohutných samců vypadaly impozantně – přinejmenším do okamžiku, kdy na jasnící se obloze růžově zazářil vrcholek Kilimandžára. Tady dole byla ještě tma, nahoře už vyšlo slunce. V tu chvíli, jako by se všechno zmenšilo. Vedle velkoleposti hor vypadali i sloni jako pouzí trpaslíci.
Pozorovaly slony dobrých deset minut, než se ozvalo zařinčení nádobí z polní kuchyně, kde průvodci chystali snídani. Jedna ze samic ostražitě zaplácala ušima a pak se stádečko vytratilo tiše jako duchové.
„Vůbec nedupou,“ pronesla Tamara udiveně a konečně si natáhla kalhoty. Pak se poškrábala na zadku. Teprve teď si všimla, že ho má samý kousanec.
„Zatraceně, nemyslela jsem, že se mám mazat i tam,“ zaklela.
Hm, tak to zdaleka není špatné, pomyslela jsem si. Dokonce téměř vtipné a Magda se vůbec neuchýlila ke slaďounkým slůňátkům s roztomilými chobůtky, jak bych čekala.
Seděla jsem v měkkém křesle pod zvednutou stanovou plachtou – kdo by čekal, že stany mohou být tak pohodlné? Zamračila jsem se na mraky zakrývající vrcholek Kilimandžára, já na rozdíl od Magdy jsem vrcholek ještě nezahlédla, ale prý byl opravdu po ránu vidět. Četla jsem zadané úkoly na téma – Afrika a já.
Trochu jsem se usmála. Někdo tady zjevně nechává práci na poslední chvíli. Většina z účastníků workshopu tvořila už včera večer. Magda asi nevěděla o čem psát a teprve ranní zážitek ji inspiroval. Slony kromě ní a její spolubydlící nikdo nezahlédl. U snídaně se náležitě pochlubila a pak to ještě prodala ve svém úkolu. Takže pochvala. Jen bych jí mohla doporučit, aby psala v ich formě, bude to ještě zábavnější.
Na druhou stranu, s povzdechem jsem vzala do ruky veledílo Ignáce Jáhelného, v tomto případě by bylo dobré, kdyby onen mladý muž nepsal vůbec. Ach jo, takové bláboly. Jak je možné, že mu kdokoli cokoli vydal? Nechápala jsem. S nechutí jsem se pustila do čtení.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
jenom jestli ona paní
jenom jestli ona paní lektorka na toho úspěšného mladého autora nežárlí ;-)
Možná to tak napůl bude, ale
Možná to tak napůl bude, ale zase, ona nepochybně umí psát lépe než Jáhelný. Jen holt nemá tolik vydaných knih.
Tady to vypadá, že se nám
Tady to vypadá, že se nám rýsuje jakýsi trojúhelník. Tak to jsem fakt zvědavá, jak to bude dál. Takový nadějný autor, tolik vydaného, a paní lektorka natahuje pysk, jo? Jestli tam není nějaká ta žárlivost, ale možná vůbec ne knižní! Nekouká nám ona po tom nadějném mladíkovi? Nemůžu se dočkat dalšího dílu, safra.
Že by Tomanová byla na
Že by Tomanová byla na koloušky? To nevím, ale zamyslím se. ;)
Magda překvapila, zdá se, že
Magda překvapila, zdá se, že ji všichni podceňovali.
Copak asi píše Jáhelný? Bude taky ukázka?
Určitě bude, ale řeknu,
Určitě bude, ale řeknu, napsat kousek od Jáhelného dá zabrat. To víš, když ctěnému mistrovi nesahám ani po kotníky...
Magdin kousek byl bezva, ale
Magdin kousek byl bezva, ale na Jahelného se těším jako malá holka. :-)
Vidíš, Katty, jak už je i
Vidíš, Katty, jak už je i tady Ignác populární? ;-) To bude asi nějaká zvláštní aura či co ;-)
No víš, jsou prostě tací, co
No víš, jsou prostě tací, co k nim všichni s úctou vzhlížíme. A pokud nevzhlížíme, je to jenom proto, že jim jejich schopnosti závidíme.
Co třeba Vojna a pýr:
Co třeba Vojna a pýr: historický román o boji s plevely v koloniální Africe.
tak to mě dostalo :-D
tak to mě dostalo :-D
Vojna a pýr je skvělý název,
Vojna a pýr je skvělý název, bohužel, k tomu, co Jáhelný o Africe píše, se moc nehodí. Ale vzhledem k tomu, že nad názvem jeho veledíla právě dumám, návrhům se nebudu bránit. Uvidíte zítra.