Kapitola šestá

Obrázek uživatele KattyV
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zůstáváme v Africe, takže se pořád díváme očima lektorky Blanky Tomanové. Chtěli jste Jáhelného? máte ho mít.

Kapitola: 

Na další lekci jsem nechala účastníky číst vlastní texty ostatním. Jáhelný se přihlásil jako první.

V divokých poryvech větru stál Kimba pevný jako skála. Jeho mužná hruď se dmula a pod lesklou snědou kůží mu pohrávaly svaly. Pohled zářivých očí zvláštní fialkové barvy upíral do dálky. Tam někde byla ONA. Dříve netušil, že může existovat bytost tak krásná.
Poprvé ji potkal před pouhými pár dny, když byl na lovu se svou rodinou. Ztratila se tehdy v nekonečné savaně a on ji zahlédl, jak zničeně odpočívá ve stínu košatých palem. Po hebkých tvářích jí kanuly slzy.
Jeho bratr zpozorněl a začal se plížit k té útlé postavě v bleděmodrých mušelínových šatech.
„Ne,“ zavrtěl hlavou jejich moudrý otec Mufasa. „Napadat lidské tvory bílé pleti je nemoudré. To nikdy neděláme.“
Kimbu však k ní něco neodolatelně vábilo. Neváhal a šel blíž...

Jáhelný četl velmi procítěně. Ostatní účastníci, přesněji účastnice, protože Ignác byl jediným tvorem mužského pohlaví mezi námi, na něj obdivně zíraly. Snad až na Julii, které to cukalo koutky úst. Zato Magda poslouchala s pootevřenými rty a zatajeným dechem.
„Opravdu si myslíte, že palma je pro savanu typický strom?“ přerušila jsem ho.
„Já palmy viděla,“ bránila Magda Jáhelného, který se samolibě usmál.
„Ano?“ nedokázala jsem úplně ovládnout jízlivost ve svém hlase.
„Prohlížela jsem si před odjezdem na internetu fotky,“ znejistěla, „z pláží.“
„Ale tady mluvíme o savaně, ne?“
„To je umělecká licence,“ odbyl mě nafrněný paňác Ignác.
Pokrčila jsem rameny. „Tak pokračujte.“

Pečlivě si srovnal bederní roušku z kůže vzácné antilopy kudu a přiblížil se k dívce.
„Mohu vám nějak pomoci, slečno?“ oslovil ji znělým hlasem a blýskl oslnivě svítícím bělmem fialkových očí.
Vyděšeně se na něho dívala obrovskýma modrýma očima. Rudé rty se jí chvěly. Pak ale poznala, že jí nechce ublížit.
„Ach,“ vydechla, „bála jsem se, že zde bídně zahynu. Vyjela jsem si na vyjížďku na koni, on se však splašil a shodil mě. Chtěla jsem se vrátit pěšky, jenže jsem zabloudila, jak se zdá.“
„Neměla jste se pouštět na cestu samotinká,“ pokáral ji. „V této zemi číhá na osamělou dívku až přespříliš nebezpečí.“

To už jsem nevydržela.
„Ignáci, jakou řečí spolu mluví?“
Nezaváhal.
„Anglicky, samozřejmě.“
„Minule jste nám četl, že váš hrdina se ztratil rodičům ve TŘECH letech. Jak mi vysvětlíte, že mluví nejen plynnou angličtinou, ale dokonce...“ zaváhala jsem. Měla jsem na jazyku slovo něco jako „slovníkem milovníka z filmů pro pamětníky“, ale nakonec jsem zvolila neutrální, „angličtinou dospělého muže?“
„Je mimořádně inteligentní,“ bránil svého hrdinu Jáhelný. „Pamatuje si to. To přece vůbec není vyloučené. Já to mám podobně. Máti říkala, že mi v dětství četla sonety od Shakespeara. V angličtině! Dodnes vzpomíná, že jsem některé z nich recitoval ještě ve školce. Učitelka mi prý tenkrát ani nerozuměla, ale já samozřejmě věděl, co říkám. A samozřejmě bych je dokázal recitovat dodnes.“
Magda roztouženě povzdechla. Vůbec jsem nepochybovala o tom, že by se recitaci milostných veršů nebránila ani v nejmenším. Ignác ji přejel pohledem mlsného kocoura.
Rezignovala jsem. Pochopila jsem, že Kimba je Ignácovo alter ego. I když mužnou hruď opravdu nemá. Jeho vyčouhlou postavu s nahrbenými zády a úzkými ramínky by divoké poryvy větru nejspíš sklátily.
„Už jen kousek,“ ujistil nás Jáhelný.
Oddechla jsem si.

Zpovzdálí se ozvalo zavrčení. Dívka se zachvěla a přitiskla se k němu. Rozzlobeně zavrčel směrem ke křoví, kde zahlédl oči bratra Simby.
„Nemějte strach, slečno. Já vás ochráním.“
Vděčně na něj upřela zářivé oči. Objal ji kolem útlých ramen a odváděl k jejímu domovu. Když odcházeli rozlehlou savanou, ještě se ohlédl. Uviděl bratra, který se vynořil z úkrytu, jak stojí, dívá se za nimi a jeho mohutná hříva se chvěje ve výhni africké savany.

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

:-D Musela jsem si to přečíst dvakrát. Je to nesmírně zábavné :-D :-D :-D
Krásně jsi ho vystihla.

Obrázek uživatele KattyV

Jsem ráda, že si to myslíš. Nakonec, ty o Ignácovi víš víc, než jiní.

Obrázek uživatele Tora

Z toho ta červená knihovna přímo stříká! A možná i modrá! (fakt to existovalo, moje babička měla řadu knížek z červené knihovny a řadu z modré. Z modré si pamatuju knížku Malá Napoleonka :) například.) Ale tady tomu Ignácovu Pouští, prérií a mezi palmami se to nevyrovná ani náhodou teda.

Obrázek uživatele KattyV

Díky, za inspirativní název. Uvidíme, zda ho schválí Ignác. Pokusím se mu zatajít, jak je to s tou prérií. :D

Obrázek uživatele Regi

Jáhelný je vážně třída. Asi doma vyklidím nejméně jeden regál knihovny, abych si udělala prostor na všechna jeho veledíla. ;-)

Obrázek uživatele KattyV

Budeš si muset opravdu udělat velký prostor. On je plodný autor. A vzhledem k jeho mládí se dá předpokládat, že toho napíše ještě spoustu.

Obrázek uživatele mila_jj

Katty, jsem ti velmi zavázána, že jste pro mne s Arengou objevily tohoto autora. Jak jsem mohla bez jeho děl doteď existovat?
Mimochodem, bratr Simba je nejspíš taky frajer s kulatými zornicemi a pěkně dlouhým ocasem, ne?

Obrázek uživatele KattyV

Jsi bystrá jako liška. Řekla bych, že u bratra už jméno napoví, ale kdoví, zda to není už dávno pohřbená minulost.

Obrázek uživatele kytka

Pochopila jsem dobře, že Kimbu vychovali srny lvi?

Obrázek uživatele KattyV

Pochopila jsi to naprosto správně. No není ten Ignác mimořádně nápaditý?

Obrázek uživatele gleti

KattyV, jak to, že se ještě netopíš v miliónech? Vždyť červená knihovna je jediný druh literatury, na němž se dá zbohatnout.

Mimochodem, nechápu, jak naše literární scéna může fungovat bez Ignáce Jáhelného.

Obrázek uživatele Arenga

no jo, my jsme jí to taky říkali :-D Piš červenou a budeš bohatá a slavná ;-)

Obrázek uživatele KattyV

Nejspíš bych měla dát na vaše rady. Slibuji, že až se budu topit v milionech, vzpomenu na vás ve svých pamětech. ;)

-A A +A