7 Parčík
Nějak se mi to táhne, ale slibuju, že příště už se nebude jen bloumat. Nebo přespříště ;)
Zavíračka přišla v nejvyšší čas.
Lada musela vynaložit veškerou výmluvnost, aby rozjetého Ondru přesvědčila, že pokračovat v tahu není dobrý nápad. A že doprovod opravdu nepotřebuje. Tvářil se sice rozmrzele, ale nakonec se spokojil s číslem studny a po mnoha slibech, že se co nejdřív ozve, konečně zmizel.
Lada ulehčeně vydechla a ostrým krokem vyrazila k domovu. Sice Ondru ujistila, že se přemístí, aby se vyhnula nástrahám nočního velkoměsta, ale ve skutečnosti ji to ani nenapadlo. Strašně ráda se procházela potmě po ulicích. Pozorovala proměnlivá světla semaforů a reklam ve výlohách, představovala si skryté obyvatele za zastřenými okny, sledovala zvláštně osamělé pozdní chodce a snažila se uhodnout, jak strávili večer, všímala si nenápadných magických výbojů a opájela se temným hučením zdánlivě spícího města jako hudbou.
Nechápala, jak například pan Sojka může trávit celý život jen v čarodějnické čtvrti. Ona tam chodila, jen když skutečně musela. Neměla ráda tamní namyšlené čaroděje a jejich okázalé předvádění. Skutečný život byl v obyčejných ulicích.
Studený vítr chladil čelo, odnášel únavu a pomáhal uspořádat myšlenky.
Ondra tvrdil, že obyčejní magickou ozvěnu na poště nevnímají. Doslova se vyjádřil, že ti jsou úplně mimo.
To ovšem nebyla v žádném směru uspokojivá odpověď.
Buď měl pravdu a v tom případě se dostala do slepé uličky. Malina musel získat svoje informace nějak jinak.
Nebo se zmýlil, což je možné, protože se zdálo, že o tomhle skoro nic neví. Jeho úkolem bylo magické echo umlčet, aby nerušilo nikoho bez rozdílu. Jak to vypadá v době, kdy se předchozí bariéra začne bortit a ještě ji nestačili obnovit?
Lada si představila samu sebe v poštovní dvoraně a snažila se co nejpřesněji vyvolat celou scénu. Zákazníci tam byli. Ale nikdo se neohlížel ani nedivil, každý se staral jen o svoje záležitosti. Nějaká clona existovat musí.
Beze strachu se vnořila do parčíku u nádraží. Rozdala pár cigaret a nějaké drobné a nenápadným zaklínadlem zahnala individuum, která nejevilo přátelské úmysly. Minula sousoší objímajících se mužů a pokračovala směrem k Žižkovu.
Na blízké ulici se s řinkotem rozjela poloprázdná tramvaj. Její ostré světlo působilo ve srovnání s ponurou beznadějí tady v parku jako průhled do jiného světa.
Lada koutkem oka zachytila přízrak bezhlavých milenců. Choulili se pod keřem a kolébali nemluvně. Pročpak se asi zatoulali z Florence až sem, pomyslela si. Vtom si všimla cikánky na lavičce opodál. „Chuďátko děťátko, je mu zima,“ broukala opile.
Lada se zarazila.
Stařena zjevení vidí, ale nebojí se. Možná jí nedochází, na co se vlastně dívá.
Tohle by mohl být návod k řešení.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Náhodou, Lada krásně
Náhodou, Lada krásně atmosféricky bloumá, já si nestěžuju, mně se to líbí :o)
Fakt jsi to noční město vystihla výborně.
jé děkuju
jé děkuju
Pěkně to pokračuje.
Pěkně to pokračuje.
díky
díky
Už dávno nejsem městský
Už dávno nejsem městský člověk. Město mi nechybí a nechtěla bych se do něj vracet jinak, než na návštěvu. Tahle kapitola se mi ale moc líbila. Připomněla jsi mi věci, co jsem mívala na městě ráda. :-)
To mám radost
To mám radost
Hlavní nádraží? Opilce?
Hlavní nádraží? Opilce? Žebráky? Strašidla? Sousoší objímajících se mužů? ;)
V druhé půlce kapitoly jsem
V druhé půlce kapitoly jsem jaksi zůstala pod vlivem půlky první. :-)
:-DDDDD
:-DDDDD
Copak jsou ti milenci zač?
Copak jsou ti milenci zač?
Strašidlo z Florence. Manžel
Strašidlo z Florence. Manžel se vrátil po dlouhé nepřítomnosti a takhle to dopadlo.
Hú, jak říkají Slováci,
Hú, jak říkají Slováci, začínají mi běhat zimomriavky. To se ta atmosféra pěkně zaostřila. Jsem zvědavá, jak to půjde dál.
jé, díky
jé, díky
Líbí. Omlouvám se, jsem
Líbí. Omlouvám se, jsem strašně utahaná a rozsáhlejší komentář nedám. Moc líbí.
děkuju
děkuju
Sousoší objímajících se mužů
Sousoší objímajících se mužů jsem zrovna nedávno obdivovala :-) Jinak mi nepřijde, že se to vleče, ta atmosféra je silná. Neprosakuje ven něco, co by nemělo? Nějaké setření hranice mezi magickým a "obyčejným"... (jak já to slovo nesnáším! A taky nemám ráda namyšlené čaroděje... :-D).
*je jí trapně* O jaké jde
*je jí trapně* O jaké jde vlastně sousoší? zvědavík Má nějaký příběh?
Tohle https://www.vets.cz/vpm
Tohle https://www.vets.cz/vpm/foto/mista/normal/ceska-republika/hl-m-praha/pra...
Děkuju :)
Děkuju :)
edit: Tak je to přece ta Třebová, ale kopie. :))
Jo, něco takového, i když
Jo, něco takového, i když spíš naopak. Ona na to Lada přijde :-)
Hezký kousek, já si pěkně
Hezký kousek, já si pěkně početla. Atmosféra nočního města je super. Lada se má, že si může bloumat a nemusí se bát, to bych bloumala taky. Jinak po pravdě řečeno nočnímu nádraží v Brně se raději vyhýbám :). No a jsem zvědavá, kdopak copak kde vyvedl, že to takhle vypadá.
Nádraží v Praze je taky
Nádraží v Praze je taky docela dobrý se vyhnout, pokud nemáš po ruce vhodné zaklínadlo :-)
děkuju, jsem ráda, že je to přece jen ke čtení
Na nádraží v Praze jsem byla
Na nádraží v Praze jsem byla naposled dnes ve tři odpoledne, ale je fakt, že se tam většinou pohybuji ve dne a přebíhám z vlaku na metro nebo naopak, kolem moc nechodím a venku se nezdržuju :). Nádraží vevnitř mi připadá v pohodě, na rozdíl od té hrůzy, co je v Brně. Tam se kolikrát bojím i ve dne...
Venku je to pořád docela
Venku je to pořád docela divoký. Vevnitř už to teď vypadá docela civilizovaně, ale máme podzim 1991
no to jo, já to brala už na
no to jo, já to brala už na dnešní dobu, to je fakt. Ale v Brně je to takové i v roce 2019, což je horší teda.
Ta nostalgie! V době, kdy se
Ta nostalgie! V době, kdy se to odehrává, jsem chodívala Sherwoodem denně. Sousoší mě pobavilo, zajímavé je, že mě tyhle konotace nikdy nenapadly :-)
Kde ty vlastně bydlíš? Zřejmě
Kde ty vlastně bydlíš? Zřejmě jsme se tam v té době míjely, nechodila jsem tam denně, ale vyskytovala jsem se tak nějak po různu
Tenkrát jsem bydlela na
Tenkrát jsem bydlela na Jižáku a jezdila do školy na Žižkov.
Rozhodně se to netáhne a má
Rozhodně se to netáhne a má to atmosféru.
Děkuju!
Děkuju!