6. Šťastná novina

Obrázek uživatele Eso Rimmerová
Fandom: 
Povídka: 
Kapitola: 

“Počkejte prosím zde, nebude to trvat déle než pár minut,” řekl Leie droid, který ji vyprovodil na širokou chodbu, jejímž středem se táhly dvě řady polstrovaných sedaček obrácených k sobě zády.
“Bývá tady často takhle prázdno?” zeptala se droida, protože jí bylo divné, že je v chodbě úplně sama.
“V jiné dny to není obvyklé,” zněla jeho odpověď. “Ale o sedmadvacáté rotaci se to často stává.”
“Proč?” podivila se Leia.
“Lidé na této planetě jsou přesvědčeni, že o sedmadvacáté rotaci dochází ke zvýšení rizika komplikací, přestože žádná statistika nic takového neprokazuje, ” vysvětlil droid. “Je to jeden z algoritmů lidského myšlení, kterému můj program nedokáže porozumět.”
“Aha, děkuji,” odpověděla Leia a musela pousmát nad způsobem, jakým se droidí logika vyrovnává s obyčejnou lidskou pověrčivostí.
Posadila se. Nejprve ji napadlo, že by si čekání mohla ukrátit prohlížením nejčerstvějších zpráv na svém holopadu, ale nevěřila, že by jim dokázala věnovat dostatečnou pozornost, a tak se raději rozhodla si konečně lépe prohlédnout své okolí, k čemuž od svého příchodu zatím neměla dost času.
Ať už budovu navrhoval kdokoliv, bezpochyby mu záleželo na tom, aby se v jejích interiérech návštěvníci cítili příjemně. Prosklený klenutý strop pouštěl dovnitř mnoho světla, které se odráželo od čisté bílé podlahy. Aby chodba nepůsobila příliš sterilně, byly mezi sedačkami rozmístěny květináče s pěkně vzrostlými rostlinami, jejichž listy ladily se zelenou barvou sedaček a stěnami v odstínu o něco světlejším než je barva čersvých jarních tintolivových výhonků. Celkový dojem pak dotvářela fontánka přesně uprostřed chodby, ve které neustále protékala čistá voda a svým prouděním vytvářela uklidňující zvukovou kulisu.
Leia zavřela oči a zaposlouchala se do tichého zurčení. Chyběl jen zpěv ptáků a iluze potůčku v Alderaanských horách by byla téměř dokonalá. Až zvuk otevření dveří přiměl Leiu otevřít oči a vrátit se do přítomnosti.
“Máme výsledky,” ohlásil droid, který ze dveří vyšel. “Račte mě následovat prosím.”
Leia vstala a v doprovodu droida vešla do ordinace. Na lékařovo pokynutí se posadila naproti němu.
“Blahopřeji, jste v sedmém týdnu těhotenství,” oznámil jí a pak po stole posunul několik papírů směrem k ní. “Výsledky všech testů ukazují na zdravý vývoj.”
“To je skvělá zpráva,” usmála se Leia a po chvíli nakousla otázku: “Už víte i- ?”
“Pohlaví dítěte?” zeptal se lékař. Po Leině přikývnutí prozradil odpověď: “Ano, bude to chlapec.” Pak pokračoval: “Asi nemusím připomínat, že během těhotenství byste se měla vyvarovat všem návykovým látkám.”
Leia okamžitě přikývla. Něco takového skutečně nebylo třeba zdůrazňovat.
“Kromě toho bych vám doporučil, abyste se nepřepínala a vyhýbala se nepřiměřenému stresu.”
Tak tohle bude horší, pomyslela si Leia při vzpomínce na Moninu nabídku, kterou přijala ani ne před třemi hodinami. Jenže jak by mohla svou přítelkyni zklamat ve chvíli, kdy ji potřebuje?
Následovaly rady týkající se správné výživy a nakonec se Leia s lékařem dohodla na termínu příští kontroly.
“Těším se nashledanou,” rozloučil se lékař s podáním ruky.
“I já. Na shledanou.”

*****

Aby při každé návštěvě centra Nové republiky nemusela složitě hledat volný pokoj v hotelích, které byly často dlouho dopředu plně rezervované (a podle toho také vypadala jejich cena), opatřila si Leia v centru Hanna City malý byt. Jakmile za ní zaklaply dveře, spěchala zapnout komunikační zařízení.
Po několika desítkách sekund vyhledávání kontaktu holoprojektor Leie oznámil, že se nepodařilo navázat spojení. Jakkoliv mohla být ta zpráva frustrující, nijak zvlášť Leiu nepřekvapila. K osvobození Kashyyyku došlo poměrně nedávno a obnova tamější infrastruktury pokračovala pomaleji než by se místní samosprávě i vedení Nové republiky zamlouvalo, takže holokomunikační signál na planetě fungoval velmi nespolehlivě. To byl také důvod proč byla Leia po většinu času odkázána na to, kdy ji Han kontaktuje pomocí holokomu na palubě Millenium Falconu. Nezbývalo tedy než čekat, až se Han vrátí na svou loď a všimne si oznámení o zmeškaném spojení.
Vtom do místnosti vstoupil C-3PO s podnosem, na kterém měl naloženou kouřící konvičku, prázdný šálek a talířek sušenek. “Vaše výsosti, nechal jsem vám nachystat občerstvení.”
“Děkuji, 3PO. Polož to prosím na stůl,” odpověděla Leia s úsměvem. Byly chvíle, kdy C-3PO dokázal dokonale odhadnout, co jeho paní potřebuje.
Zvukové upozornění na příchozí kontakt, které se ozvalo právě když Leia nalévala čaj, bylo tak hlasité, že princezna leknutím vybryndala trochu tekutiny na podšálek. Nevěnovala tomu však pozornost, protože okamžitě vyskočila od stolu a vyrazila k holokomu. Jenže když potvrdila spojení, tak-
“Luku!” vydechla překvapeně a trochu nepatřičně zůstala stát před holoprojektorem s poloprázdnou čajovou konvičkou v rukou.
Její bratr se ale jejím zaskočením nenechal nijak rozladit. “Moc gratuluju!” vysypal ze sebe nadšeně. “Před chvílí jsem se to dozvěděl a musel jsem ti zavolat, abych ti řekl, jak mi to udělalo radost.”
To Leiu překvapilo ještě víc. “Ale jak ses to dozvěděl?”
“Řekla mi to nejvyšší kancléřka, když jsem s ní mluvil.”
“Mon?” podivila se Leia, ale pak ji jako blesk z čistého nebe zasáhlo pochopení. “Aha, ty mluvíš o tom jmenování vicekancléřkou…”
Tentokrát se podivil Luke. “A o čem jsi mluvila ty?”
Na okamžik Leia zaváhala, jestli se má Luke o jejím těhotenství dozvědět dřív než Han, ale pak se rozhodla, že když už tu záležitost nevědomky nakousla, nebylo by od ní slušné bratrovu otázku odbývat výmluvami. “Dneska jsem se dozvěděla, že čekám dítě - syna.”
“No tedy…” vyhrkl Luke. “Další úžasná novina během jednoho dne! Tak to gratuluju ještě jednou! Už to ví Han?”
“Ještě ne, zatím se mi nepodařilo se s ním spojit.”
“Nechci ti do toho mluvit, ale možná by bylo lepší, kdybys mu to řekla osobně. Chci říct… až se to dozví, určitě tě bude chtít obejmout a přece jenom… Chewie není úplně rovnocenná náhrada.”
Leia se zasmála. “Na tom něco bude. Děkuji za radu.”
“To já děkuju za dobré zprávy, těch není nikdy dost.”

*****

Další upozornění holokomu Leiu probudilo uprostřed noci. Přesto rychle vyskočila z postele a přes noční košili si přehodila župan. Pak spěchala ke komunikačnímu zařízení.
Tentokrát už po jeho zapnutí konečně uviděla Hana.
“Já jsem tě vzbudil? Promiň, neuvědomil jsem si, kolik je na Chandrile hodin,” řekl jí, jakmile na svém holoprojektoru uviděl oblečení své manželky.
“To nic,” odpověděla Leia, “jsem ráda, že jsi zavolal. Jak se máš?”
“Bezvadně,” zakřenil se Han. “Chewie se našel se svým bratrancem a rozhodli se to oslavit hostinou. Takže teď asi tak měsíc nechci vidět ani kus masa.”
Leia se usmála. “A jak to vypadá s cestováním?” zeptala se.
“Pozítří s Chewiem vyrazíme na Grizmallt pro vybavení do nové nemocnice v Karrharru. Jestli tenhle týden zůstaneš na Chandrile, můžu se za tebou při cestě zastavit.”
“To moc ráda slyším,” řekla Leia. “Mám pro tebe novinu. Tedy vlastně dvě.”
Závěrečná poznámka: 

Wee-wees v komentáři k předchozí kapitola tak trochu předznamenal/a, co bude předmětem dnešního dílu.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Hezky se to čte. Pěkná idylka. Tak kéž vydrží co nejdéle :)

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Moc děkuju za pochvalu.
Ale kdyby to byla pořád jen idyla, tak by to byla nuda, ne? ;-)

Obrázek uživatele Tora

No... tak máme před sebou ještě cééélýýý rok, tak chvilku by idylka... co ? mmalinkou :) ...

-A A +A