7. kapitola - Nepřežili jsme
Technicky vzato to měla být pozitivní kapitola, jenomže autorka mele z posledního.
Varování: Kapitán mluví jak dlaždič.
Koba vždy dokázal poznat, komu věřit a komu ne. Ať už šlo o vyslýchané nebo o přátele. David se zase vyznal v lidech. Kapitán věděl, koho poslat na průzkum a kdo je dost silný, aby dokázal sbírat mrtvoly. Měli tu určitý životní prostor. Bylo třeba zjistit, jak je velký, a bylo třeba jej uklidit.
Díval se do tváře těm, kteří stáli kolem něj, a určoval, kdo udělá co. Zatím napočítali, že jich je devadesát tři, jenomže mlha se pořád šířila a to znamenalo, že přicházeli další. Přiváděli je k němu a jemu stačilo, aby se na ně podíval a věděl, k čemu budou užiteční. Většinou měli oči rozšířené strachy a tomu, co v Kapitánovi zbylo z Koby, připomínali děti.
Rozdával příkazy a zakazoval.
„Žádné násilí, napiš to na tabuli, ať to každý vidí. První pravidlo je, že nikdo nebude nikoho mlátit, ani okrádat a už vůbec šahat na ženský, který to nechtějí.“
Tabule byla jen symbol. Potřeboval, aby měli něco před očima.
„A taky žádná hysterie. Nikdo nebude panikařit. Panika zabíjí myšlení.“
To poslední byl citát, ale Kapitán si nedokázal vzpomenout, kde ho slyšel.
„Žádný kecy o přežití. Jsme noví lidi. Nepřežili jsme katastrofu, narodili jsme se do novýho světa.“
Někdo to musel vyslovit a někdo to musel napsat. Potřebovali to vidět.
Večer přišel rychle a třískl ho přímo na solar únavou.
„Byl to dlouhej den,“ řekla Teresa a postavila na stůl lahev vína.
„Noví lidi?“ zeptala se po té, co do sebe obrátili první sklenici.
„Cejtím to já, cejtíš to ty. Nejsem tím, kdo jsem byl.“
„Vypadáš jako bys z toho měl radost, Kapitáne.“
Víno bylo kyselé a slabé, ale přes to jim oběma dolil. Rozmyslel si odpověď. Nechtěl použít žádnou z frází, které ho napadly.
„Já prosral spoustu věcí, Tereso,“ řekl nakonec. „Obě dvě mý já. Tohle je druhá šance. Děcka, co jsem je poslal zkoumat, kam až mlha sahá, tvrděj, že pořád šíří dál. Možná se nezastaví. Kdo ví, co udělá tolik snový materie na jedný hromadě. Možná pro sebe máme novej svět. Jasně, bude krutej, rozpadlej a napůl mrtvej, protože to je to, co se stane světu bez lidí, ale budeme si s ním moct udělat, co budeme chtít. Všechno nový. Když se pořádně zamyslíme, zjistíme, co jsme posrali a uděláme to napodruhé líp.“
Zdravotnice se rozesmála a oběma jim dolila, protože víno kamsi zmizelo.
„A už ti někdo řekl, že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly?“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hu.
Hu.
Je to fakt dobrý. Hodně děsivý a dobrý.
Moc děkuju. Byla snaha o
Moc děkuju. Byla snaha o obojí.
je to dobré a něco se
je to dobré a něco se vysvětluje, takže jsem spokojená
To jsem ráda, tenhle týden
To jsem ráda, tenhle týden jsem vážně vůbec nestíhala.
Výborný, výborný! Jen trochu
Výborný, výborný! Jen trochu tápu: Teresa je ta holka, co minule probíhala tím obchoďákem?
Děkuju! Kdepak, obchoďákem
Děkuju! Kdepak, obchoďákem probíhala Magdaléna. Teresa je zdravotní sestra.
Brrrrrr
Brrrrrr
Hihihihi
Hihihihi
íkíkíkíkík
íkíkíkíkík
Tak pozitivní jo? Já očekávám
Tak pozitivní jo? Já očekávám katastrofu!
Ale no tak!
Ale no tak!
Ještě mi zkus tvrdit, že se
Ještě mi zkus tvrdit, že se pletu a že skutečně vybudují krásný nový svět bez chyb ;o)