7. část - Poslední

Obrázek uživatele Aveva
Povídka: 
Kapitola: 

Kdo jako pokorný prosebník stane před branou Chrámu, je zvážen.
Kdo chce vzdát hold nejvyššímu z bohů, je vpuštěn.
Kdo je připraven složit oběť před jeho zraky, je vítán.
Kdo vstupuje s nečistým úmyslem, zaplatí.
Vstoupit do Chrámového okrsku bez smyslu a cíle je zapovězeno. Každý je tázán a každý musí odpovědět. Pro koho se brána skutečně otevře rozhoduje stráž. Někteří čekají. Dny, nebo týdny. Málokdo se vzdá, vždyť přijít na dohled nejsvětějšímu svatostánku a pak se k němu obrátit zády je téměř popřením víry.
Poutníci setrvávají v přístřešcích zbudovaných na pláni při bráně a doufají. Žádostivě sledují každého, komu je přístup umožněn. Žárlivě sledují ty, kteří Chrám opouštějí s blaženým výrazem.
Pro odchozí z Chrámu se brána otevírávala bez prodlení. Stráž nebývala ostražitá, vždyť co by poutníci mohli z Chrámu odnést, krom osvícení, kterého se jim dostalo po setkání se zástupci Boha na zemi. Odchod býval snadný. Dokud z Chrámových cel neuprchl první vězeň. Dokud ten uprchlík nezabil ženu Slunečního Boha. Od toho okamžiku i ten, kdo chtěl Chrám opustit, musel čekat až bude zvážen a posouzen. To zjištění Syna nepřekvapilo. V malém výklenku na jedné ze střech, odkud bylo na bránu vidět, se stočil jako pták v hnízdě a pozoroval. Brána se otevírala a zavírala. Poutníci vcházeli a vycházeli. Žádný nebyl ušetřen pozornosti stráže. Se západem slunce se brána zavřela.
Syn zůstal na místě. Rukama objímal vak, do kterého z Naniiny ložnice sebral vše, o čem byl přesvědčen, že se mu venku bude hodit. Když prchl poprvé, nevzal s sebou téměř nic. Nedovedl si představit život mimo Chrám. Ne doopravdy. Myslel, že to bude snadné, že dojde za obzor a tam prožije klidný a spokojený život. Teď už věděl, a poučil se o tom těžší cestou, že obzor nedožene. Ať přijde kamkoli bude štvancem.
Přemýšlel. Možná by ho stráž u brány nechala projít, vždyť čím se liší od ostatních poutníků? Kombinoval. Přidat se k větší skupině, jedné z těch, kde se poutníci vzájemně neznají, kde se sesbírají cestou. Zavrhoval. Co by udělal, kdyby ho stráž nepustila? Ta možnost tu zůstane jako poslední zoufalé řešení, ale musí přijít na něco lepšího. Než vyšel měsíc, hlava mu klesla únavou.
Nad ránem ho probudil chlad zakusující se do kostí. Šero před úsvitem se rozlévalo mezi domy a v ulicích se ozývaly první tiché kroky. Jejich vlastníci jeden jako druhý mířili k bráně. S všední rutinou se v dvojstupu seřadili před branou. Po dvojicích přistupovali před stráž, jeden se pohledem zaručil za druhého a brána se před nimi otevřela. Tichý dvojstup opouštěl Chrám.
Syn okouzleně hleděl na jejich plynulý průchod branou. To byla cesta. To byli ti, kdo ještě unikali přílišné pozornosti stráže. To byli Poslední. Poslední, nejnižší mezi služebníky na jejichž bedrech Chrám odevždy stál. Ti, kteří odváděli všechnu těžkou práci bez nároku na slávu a velkolepost, jen proto, aby ti, kdo stojí nad nimi, mohli celou duší i tělem sloužit Bohu.
A přece, patřit k Posledním v Chrámu znamená víc, než být na vrcholu kdekoli jinde. Posledních nikdy není nedostatek. Přicházejí v neztenčeném proudu, neboť jen služba Bohu může odčinit některé viny a jen služba mezi Posledními je přístupná všem a bez rozdílu. Být Posledním povznese v očích Božích a zajistí shovívavost lidské spravedlnosti. Být Posledním je nejúčinnějším pokáním.
Syn sledoval jak Poslední před úsvitem opouštějí Chrám, aby v potu tváře obdělávali pole a zahrady v jeho okolí. Uvědomoval si, že právě teď desítky jejich druhů začínají probouzet Chrám do dalšího dne. Bylo jich tolik. Byli zaměnitelní. Téměř neviditelní. A v Synově hlavě se rodil plán.
Přidá se k příští skupině poutníků žádajících o přijetí k Posledním. S pokorně skloněnou hlavou se postaví před Prvního mezi Posledními. Stane se jedním z nich. A v ochranném hávu zaměnitelnosti a podřízenosti se mezi nimi dostane ven.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

doufám, že si nezapomněl vzít ty šminky!

Obrázek uživatele Aveva

Nezapomněl! :o)

Obrázek uživatele Rya

To je tak úžasně popsané. Myslím, že bys mohla založit z fleku nějakou sektu a lidé by se do ní jen hrnuli, jenom proto, aby směli číst seznam svých povinností (a prá... - ne, vlastně ne :-D).¨

Obrázek uživatele Aveva

ehm, ehm, kašly, kašly... Avevina totalita... ehm, ehm, kašly, kašly ;o)

Obrázek uživatele Rya

Moc politiky, málo náboženství ;)

Obrázek uživatele Aveva

No jo, tys chyběla na divoké totalitní začátky, kdy jsme oddaně uctívali Zářnou Vzoru ;o)

Obrázek uživatele Rya

Já za to nemůžu! :-D

Obrázek uživatele Aveva

No jo, měla nás ti Danae představit dřív, začátky totality by tě jednoznačně bavily ;o)

Obrázek uživatele Julie

Nikdo vám v ucívání nebrání!

Obrázek uživatele Julie

Mně se moc líbí obrat, že “nedožene obzor”. Ale zas je chytrej, že se poučil z vlastních chyb.

Obrázek uživatele Aveva

No, poučil, ale určitě udělá nějaké další ;o)
Obrázek uživatele Danae

Ta teologie Chrámu je tak vymakaná! Mayové pomlaskávají blahem, Inkové závidí! Jo a architektonické zpracování je taky na jedničku :)

Obrázek uživatele Aveva

Vzhledem k tomu, jak to všechno tvořím za pochodu, tak jenom tiše doufám, že mi ty největší kiksy (tohle slovo vypadá napsané hrozně divně :o) někdo neomlátí o hlavu ;o)
-A A +A