8. část - Pravidlo

Obrázek uživatele Aveva
Povídka: 
Úvodní poznámka: 
Obsahuje značně neinvenční slovní hříčku.
Kapitola: 

Ti, kdo žádají o přijetí mezi Poslední, nemají určen den, kdy budou moci vstoupit. I to je součástí zkoušky. Někteří nevydrží. Někteří nakonec ztratí odvahu, když se jim brána Chrámu otevře. Někteří utečou.
Syn čekal. Za dne se odvažoval vmísit mezi návštěvníky Chrámu a naslouchat náhodným útržkům hovoru. Nechal se nést davem a spolu s ním obdivoval krásu nejvyšší svatyně. Jako unavený poutník spočinul v loubí a v tichém rozjímání plnými doušky vdechoval svatost Chrámu. Na místa, která v dětství viděl tisíckrát, se díval s úžasem prvního pohledu. V bohatě zdobených zákoutích obdivoval jistou ruku umělcovu a na ulicích a náměstích vzdával úctu božské velikosti. V těch chvílích přestával být sám sebou a stal se součástí davu.
Dny ubíhaly. Život v Chrámu plynul v nezměněném rytmu, krom přísnější kontroly u brány ho nenarušovaly žádné snahy o dopadení nehodného božího syna. A Synova ostražitost slábla. Dokonce ze střešního úkrytu sebral svůj vak a odvážil se přespat v noclehárně pro poutníky. Málem zapomněl, že je štvancem.
Přesvědčen, že mocní Chrámu věří, že se mu podařilo uprchnout, překonat hradbu a široký pás přehledné roviny kolem Chrámu nespatřen, usoudil, že oddíly vyslané k jeho dopadení už dávno vyrazily a až se konečně dostane pryč, bude si jen muset dávat pozor, aby jim nevpadl do zad. Ta myšlenka v něm rostla tím víc, čím víc usínala ostražitost. Proč se snažit provést složitý plán, když už nikdo nevěří, že by se ještě mohl nacházet v Chrámovém okrsku?
A tak se ještě jednou nechal vést davem, až k bráně. Opatrnost téměř spala, ale přesto mu jakýsi vnitřní hlas zabránil postavit se mezi odchozí. Pomalým krokem uvážlivého poutníka prošel kolem brány a dovolil si k ní jeden rychlý pohled. Málem ztratil rovnováhu. Ve stínu pod baldachýnem tam seděl jeho starý učitel. Přívětivě se usmíval a gestem žehnal každému odchozímu. Každému odchozímu pohlédl do tváře. Bez výjimky.
Tu noc spal Syn neklidně. Z poutnické noclehárny odcházel první. Stěží odolával nutkání ohlížet se přes rameno. V každém stínu viděl nebezpečí. V každém odlesku zbraň. Chrámoví mocní nebyli tak lehkomyslní, jak doufal.
To ráno se konečně dočkal vpuštění žadatelů k Posledním. Chvíli po východu slunce, když ulicemi ještě doznívala melodie ranní pobožnosti z nejvyšší svatyně, se brána otevřela a do Chrámevého okrsku vstoupila neuspořádaná skupinka ustrašeně se rozhlížejících poutníků. V jejich čele kráčel novic s pyšně pozvednutou bradou. Vedl je, ale nevšímal si jich. Klopýtali za ním v marné snaze neulpívat pohledem na divech Chrámu, které lemovaly hlavní třídu. Mladý novic nečekal, až se dostatečně vynadívají na sochy a malby, nenechal je ani rychle vzdát úctu u kteréhokoli s desítek drobných oltářů, kterými byla cesta provázena. Spěchal, aby se zbavil povinnosti, kterou nepovažoval za hodnou své velikosti.
Starý muž, který s ostatními jen s námahou držel krok, klopýtl před sochou Válečníka a ztratil tím několik kroků. Zoufale se podíval za vzdalující se skupinou a to byla Synova chvíle. Mlčky muže podepřel, pomohl mu v chůzi a tak se bez povšimnutí přidal ke skupině.
Hlavní třída stoupala ke středu města, kde na volném prostranství stála majestátná budova nejvyšší svatyně. Nejvyšší ve všech smyslech toho slova. Mohutná kopule svou výškou zastiňovala ostatní stavby Chrámu a její povrch osázený zlatými ornamenty se ve slunečním světle třpytil a oslňoval.
Náměstí nejvyšší svatyně dělilo Chrám na dvě části. Na východní, přístupnou všem návštěvníkům a na západní, zasvěcenou pouze služebníkům božím. Poslední budova východní části patřila odedávna domácnosti Prvního, nejvyššího kněze Slunečního Boha. Byla to výstavná rezidence budící úžas jen o málo menší než samotná svatyně. První budova západní části patřila Posledním.
Budova Posledních byla strohá a nezdobená. Jedinou ozdobou byl nápis nad branou.
Jediné pravidlo je sloužit.
Když Syn prošel branou, sevřelo mu vnitřnosti. Jedním si byl jist, to pravidlo ho bude soužit.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Dobrý, mně se líbí i to prohazování mezi první a poslední. Ale asi bych potřebovala plánek nebo tak něco. Představuju si to správně, že je jedna hradba, tam pouštějí dovnitř ty uchazeče o práci, a tam teď Syn byl, a potom je další do těch vnitřních prostor, takže on se vlastně ze skoro venku ocitnul zpátky vevnitř?

Obrázek uživatele Aveva

U prvního a posledního jsem si nebyla jistá, jestli je hříčka dostatečně zřetelná ;o) No, hradba jako hradba je pouze jedna - ta vnější. Pak jsou různé vnitřní části, kde některé mají své vlastní další ochrany. Ale v zásadě se Syn skutečně vrátil do mnohem střeženější a pro něj nebezpečnější vnitřní části. Takže to v celku chápeš správně. Já se přiznávám rovnou, že na přesné popisy míst jsem mimořádně neschopná ;o)
Obrázek uživatele Aries

jo, tak to pochopitelný je :-)

Obrázek uživatele wandrika

Niektoré príbehy človek prečíta a ľahko zabudne. Iné v ňom uviaznu a niekde v hĺbke neustále hlodajú. Také sú pre mňa príbehy z Chrámu. Ten svet je desivý, ale aj farebný, živý a fascinujúci. V tejto chvíli držím Synovi palce, aby sa mu podarilo oslobodiť sa... hoci tuším, ako to asi celé skončí.

Obrázek uživatele Aveva

No, skončí to špatně, ale tak jsou různé druhy špatných konců ;o)
Děkuju za komentář, jsem ráda, že se ti příběh líbí.

Obrázek uživatele kytka

Já to všechno před sebou vidím jako americký velkofilm ;-) Máš dar čtenáře do svého příběhu úplně vcucnout.

Obrázek uživatele Aveva

A kdo hraje hlavního hrdinu? Já v podstatě nevím jak Syn vypadá, tak že bych se inspirovala ;o)
A děkuju.

Obrázek uživatele strigga

Souhlasím s kytkou, úplně mě to vtáhlo do děje :) já zatím Chrám skoro neznám a o to můžu být napjatější, jak se to bude vyvíjet. I když tu zatím nevysvětlitelnou stísněnost a špatnou předtuchu z toho cítím taky. A náhodou - zatím Synovi docela fandím. Umím si představit tu klaustrofobní schízu, když se člověk zoufale chce odněkud dostat ven a nemůže, fuj. Je to moc dobrý a třesu se na pokračování.

Obrázek uživatele Aveva

Óó děkuju, ty píšeš takové pěkné komentáře :o)
A já jsem taky napjatá jak se to bude vyvíjet, původně jsem si myslela, že touhle dobou už bude chlapec z Chrámu venku a on tam furt trčí a trčí ;o)

-A A +A