11. Cesty k sobě
Kapitoly deset a jedenáct na sebe bezprostředně navazují, ale během této se Lenčino vyprávění posune o celý školní rok.
„Ta schůzka, to bylo tehdy, co se do Bradavic dostali smrtijedi, že? Když zemřel Brumbál,
začala válka doopravdy,“ povzdechla si Molly. „Bylo to hrozné léto. Až na svatbu Billyho a Fleur. Ta byla přenádherná.“
„Nejlepší byl ovšem její dramatický konec. Chystali jsme sice s Georgem únos nevěsty, ale takovou taškařici, jakou nám připravil Voldemort, bychom nevymysleli ani my dva.“ Fred se rozchechtal, až se jeho rám na zdi rozhoupal.
Jeho matka jen rezignovaně zakroutila hlavou a Lenka se na něj se zájmem podívala. „Škoda, že jste to nestihli. Mohla být legrace. S tím zvykem, myslím s unášením nevěsty, jsem se setkala v jedné malé zemi uprostřed Evropy. Byli jsme tam jednou na prázdninách. Strýc Reginald si totiž myslel, že by mohl najít nějaké zmínky o muchlorohých chropotalech v knihovně místní kouzelnické školy v Bud…“
Molly se natáhla pro talíř s koláčem. „Drahoušku, vezmi si ještě kousek. Ti chropotalové jsou jistě pozoruhodní, ale nás by zajímalo spíše tvé malování a taky pan ministr, když ještě nebyl ministr.“
Lenka se zarazila. „Rolf? My se pak hodně dlouho neviděli. O prázdninách byl na tom svém kurzu a jeho tatínek byl nemocný, takže s námi to léto na výpravu vůbec nejeli. A během dalšího školního roku jsme si ani nepsali. Nějak jsem na to neměla myšlenky. Jednou jsem to sice zkusila, ale odpověď nepřišla. Ono to bylo složité. Všechny naše dopisy byly kontrolované ministerstvem. Tehdy jsem si myslela, že to zařídil ředitel, tedy profesor Snape. Ale dnes už samozřejmě vím, že všechno bylo jinak. Ostatně, stejně jsem tehdy nějakou dobu ve škole ani nebyla a tam kde jsem byla, se číst a psát nedalo. Zato jsem se tam dozvěděla hodně zajímavých věcí od pana Olivandera. Strávili jsme společně spoustu dlouhých hodin.“
„Jo, měli jste s Nevillem a Ginny hromadu práce se záškodnickou činností proti Carowovým,“ ušklíbl se pochvalně Fred, „a pak jsi za odměnu strávila parádní dovolenou v pohodlném ubytování hotelového typu ól inkluzif ve sklepě u Malfoyových.“
„Byli jste hrozně stateční, všichni tři,“ přidala se Molly.
Lenka trošku rozpačitě, přesto souhlasně přikývla a chtěla pokračovat v započaté myšlence. „Mimochodem, slyšeli jste, že profesor Snape…“
Molly jí položila ruku na rameno. „Ano, drahoušku, to víme všichni. Ale nás by přece jen mnohem víc zajímalo, jak je možné, že jsi tehdy koncem léta dokázala namalovat Fredův magický portrét. Pořád nevíme, kde a jak ses to naučila.“
„Aha. Tak tedy, po bitvě, poté, co Harry zničil Voldemorta, a po všech těch pohřbech,“ Lenka s omluvným pousmáním pohlédla na Freda, „jsme, jak taky víte, všichni kdo tehdy byli v Bradavicích, pomáhali opravit hrad. Byla to hrozná práce, ale na začátku prázdnin bylo konečně všechno hotovo. No a já mohla odjet…“
„Zase s tatínkem pátrat po magických zvířatech, že? Jenže jak to bylo s tím malováním?“ zeptala se už trošku netrpělivě Molly.
Lenka se zatvářila udiveně. „Ne, nejela jsem s tatínkem. Tehdy se mu nikam nechtělo, opravoval náš poničený dům a taky potřeboval klid a hodně odpočívat. Odjela jsem do Sevilly, to je ve Španělsku, v Andalusii. Je tam kouzelnická univerzita, kde vyučují umělecké obory. A pořádají i prázdninové kurzy. Přihlásila jsem se na Základy teorie a praxe magického portrétu.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Zmínka o místě, jehož jméno
Zmínka o místě, jehož jméno nenechá paní Weasleyová vyslovit, zaznamenána, dobrý :-)
No a jasně že mezinárodní korespondence uprostřed odboje by asi nebyla nejlepší nápad. Tak mě napadlo, že kdyby si na Fredův portrét chtěla vzít modelem Georga, co by z toho vylezlo
No jo, to místo mě napadlo
No jo, to místo mě napadlo právě v souvislosti s tebou :-)
George jako model? Asi by to nedopadlo úplně nejlépe. Měl by pak místo namalovaného Freda svou vlastní kopii zdeptanou smrtí bratra. Lenka použila svou paměť a možná i nějakou fotku.
docela by mě zajímal postup
docela by mě zajímal postup toho malování. Nějakou vlastní nepříliš propracovanou teorii k tomu jsem kdysi měla na potterwebu, tak jsem zvědavá, jestli by se shodovala.
V příští kapitole se to ukáže
V příští kapitole se to ukáže. :-)
takže konečně víme, kde se
takže konečně víme, kde se Lenka naučila malovat - tak jsem teď zvědavá, jak to bylo s tím panem ministrem :-)
To mi to ale trvalo, co?
To mi to ale trvalo, co? Jedenáct kapitol! Co se dá dělat, když to celé musím natáhnout na padesát. :-)
Nebooj, Rolfiho si ještě užijeme.
No toho se právě bojím. :)
No toho se právě bojím. :) Dala bych přednost Lence a magickému malování. :D
Já vlastně taky. Ale o čem
Já vlastně taky. Ale o čem bych psala dalších devětatřicet kapitol?
Tak jsem si všech jedenáct
Tak jsem si všech jedenáct částí přečetla v celku a moc se těším na pokračování. Lenka je skvělá - mile podivínská, ale ne tak ztřeštěná, jak si ji většina autorů představuje. Fred a Molly mě taky baví, vystihla jsi je hezky. Osudy Rolfa mě docela zajímají, líbí se mi, jak se ten jeho charakter s každou další částí vybarvuje (nejdřív roztomilý klouček, pak nafoukaný puberťák a nakonec s prominutím pěkný hajzl) :D.
Malování mě taky baví, nikdy mě sice kouzelnické obrazy moc nezajímaly, ale Ty to umíš podat zajímavě, tak jsem zvědavá, co dalšího nám o nich odhalíš :)
Lenku vidím přesně, jak říkáš
Lenku vidím přesně, jak říkáš. Jako mile podivínskou. Jsem moc ráda, že se ti její příběh líbí. Malování mě u ní napadlo úplně přirozeně. V sedmém díle, ve scéně, kdy za Xenofiliem přichazí Harry s Hermionou a Ronem, se píše o nábytku pomalovaném květiny a ptáky s tím, že je poznat Lenčin styl.(Jako kdyby to malovala sama.) A pak, když Harry nakoukne do Lenčina pokoje, vidí portréty kamarádů z BA. Taky to na mne dělá dojem že jsou namalované (nakreslené). Nepíše se tam o fotografiích.
No a magické obrazy mě zajímají opravdu hodně. A nejen ve FF. :-)
Rolf se mi postupem času zdá
Rolf se mi postupem času zdá jako prototyp člověka, který při svém škrábání se na vrchol pyramidy nekouká vlevo vpravo. Ti se pak diví nejvíc, když sklouznou zpátky, že se s nimi nikdo nechce bavit. Ach jo.
Postupem času Rolfa vidíš
Postupem času Rolfa vidíš přesně tak, jak jsem se ho snažila popsat. Dík. :-)
Ta Molly. Každou chvilku
Ta Molly. Každou chvilku nenechá Lenku domluvit. Nejprve jí nedovolí vyslovit ono jméno školy v malé zemi uprostřed Evropy (že by znělo Budějovice??? :D :D). A pak ji nenechá říct co vlastně profesor Snape. Teda, já to vím, samozřejmě, ale jsou určitě tací, co to netuší. A ono je to TAK zajímavé. A teorie obrazů taky. Takže všem zájemcům o dané téma doporučuji zabloudit na Šílené šuple (silenesuple.blog.cz) a přečíst si povídku z Regiiny klávesnice Život v rámci rámů.
No jasně že Budějovice! Co by
No jasně že Budějovice! Co by to mohlo být jiného... ;-)
A díky za propagaci mého obrazového světa.
Díky za tip! Dneska během
Díky za tip! Dneska během deštivého odpoledne jsem povídku přečetla, a už taky, navzdory Molly, vím, co Snape. ;-))
A samozřejmě se přidávám k doporučení. Na uplakané dny ideální.
Díky
Díky moc. Mám radost, že ti moje povídky zpříjemnily deštivé odpoledne. Pokud se jim to povedlo, splnily účel. :-)
V kánonu mám Molly ráda, ale
V kánonu mám Molly ráda, ale tady mi začíná vadit, jak pořád Lenku kormidluje. Někdy mi to přijde až urážlivé (jo, to vědí všichni, řekni nám radši...) ale možná jsem moc útlocitná:)
Pravda, Molly je zgruntu
Pravda, Molly je zgruntu hodná ženská, ale není dokonalá. Tady už je trošku netrpělivá, Lenka vypráví zdlouhavě, a když se konečně blíží alespoň k nějaké odpovědi, neustále odbíhá od tématu. :)