12. Nové ráno

Obrázek uživatele Wee-wees
Úvodní poznámka: 

Už jsem zpět ve svém obvyklém nedělním rytmu. Takže nyní přesně odtam, kde jsme předminule skončili.

Kapitola: 

Poslední hliněné kuličky se ještě kutálely po podlaze, když se ozvalo Yanssonovo významné odkašlání.
„Veliteli, trochu důstojnosti, prosím.“
Lorn, s hlavou zabořenou do Cybina ramene, vydal zvuk, který mohl být napůl odfrknutí, napůl vzlyk. Avšak dívku opravdu pustil a poodstoupil. „Má paní,“ sklonil zlehka hlavu.
Ale znovu nabytá důstojnost mu dlouho nevydržela. Znovu k ní natáhl paži, zlehka ji chytil za loket, jako by stále nemohl uvěřit, že před ním skutečně stojí a nerozplyne se ve jako přelud ve vzduchu.
„Jsi to opravdu ty? Ale jak... jak je to možné? Myslel jsem... totiž všichni jsme mysleli...“
„Mysleli jste si, co jste měli. Nenapadlo mě, že to tak bude, ale...“ Cybélie usedla na okraj Yanssonovy postele.
Náhle pocítila únavu. Tohle byla ta složitá část.
Jak jim to mohla vysvětlit?

„Začal s tím Hrys-“
„Já věděl, že v tom má ten had prsty!“ vybuchl Lorn.
„Má, ale ne tak, jak si myslíš... to on namluvil Dragovi, že ho udělá králem. A ten, to hloupé vzteklé děcko, to hned vmetl do tváře mě, jednoho letního dne u řeky... že ho Hrys udělá králem a já pak přijdu o svoje kouzla.“ Zasmála se trochu hořce. „To, že bych měla přijít o korunu, mi nevadilo. Tehdy bych dala bratrovi klidně království, paláce i šperky, ale magii? O tu jsem přijít nemohla. Možná si vzpomínáte, že jsem se vás obou pak na to ptala, jak to je s královskou radou a jestli bude otcův výnos opravdu zrušen. Oba jste mě uklidňovali, že to tak není, že Hrys nemá jistou většinu, ale já věřila, že se mě jen snažíte uchlácholit. A tak jsem šla přímo za ním.“
„Cože jsi?“ nevěřil Lorn. Zato Yansson se usmál.
„Mně to nepřekvapuje. Sám jsem ji učil, že má jít vždycky pokud možno ke zdroji.“ Úsměv se změnil v úšklebek. „Bohužel v tomto případě se vsadím, že Hrys ani nemohl uvěřit svému štěstí, když jsi ho oslovila.“
Cybélie přikývla. „Nejspíš ne. Samozřejmě mně – velmi zdvořile, mimochodem – potvrdil svoje snahy smést výnos ze stolu. Prý si to nemám brát osobně.“
Princezna vstala a přecházela po místnosti. Chtěla ten příběh rychle dokončit.
„A utvrdil mne ještě v jedné věci – že občanská válka je velmi reálná možnost, pokud...“
„Pokud nezmizíš z cesty.“
Yanssonovo tělo bylo možná zestárlé a zesláblé, ale rozum ukrytý za modrýma očima seveřana byl pořád stejně bystrý jako kdysi. „Ty jsi odešla sama, viď?“
Cybi se k němu vrátila, posadila se na postel a stiskla mu ruku. „Odpusť mi to, starý příteli.“
Napřáhla druhou paži k veliteli stráže. „Odpusťte mi to oba. Byla jsem hloupá, rozmazlená holka. Namluvila jsem si, jak dobrou věc to dělám... ale teď vím, že nejvíc jsem ublížila vám.“

Yansson zavrtěl hlavou. „Nemůžu mluvit tady za velitele, ale... možná, že to rozčarování ještě přijde, ale pro teď... jsem rád, že žiješ. Vidět tě tady, dospělou... nedoufal jsem už, že bych se toho mohl dožít.“ Vytáhl se s pomocí její ruky do sedu. „No a pokud jde o magii, sil už mi moc nezbývá, ale všechno z toho, co ještě umím, tě naučím, jestli to stále chceš.“
Teď bylo na Cybi, aby na něj hleděla poněkud vyjeveně. Pak pochopila, jak těžké musí být pro starého muže překlenout ty roky, které uběhly, a vymanit se z představy čtrnáctileté dívky, jejíž obraz nosil v srdci. „Yane... čas nestál ani pro jednoho z nás. Odešla jsem z Horní země, protože jsem se nechtěla vzdát kouzel. Nevzdala jsem se jich tedy a těch devět let nepromarnila.“

Vstala a rozpřáhla ruce.
„Tohle místo spalo už příliš dlouho. Je čas se probudit.“
Všechna okna se s prudkým prásknutím rozletěla dokořán, nejen v tomto pokoji, ale v celém zámku. Čerstvý vítr vnikl dovnitř a rozvířil miliony zrnek prachu, jasně viditelných v paprscích nízkého odpoledního slunce. Zrnka se dala do tance, zvedala se z nábytku, obrazů, těžkých závěsů. A pod nimi se zaleskly barvy, znovu jasné a živé, jako v dobách, ve kterých byl tento zámek plný dětského smíchu. Venku se ze standart uvolnily stočené prapory. Barvy merronejců opět zasvítily v plné kráse – zlatá, rudá, černá.
Vojáci, zaskočení tím hlukem, jako jeden muž běželi do pokoje, kde hledali svého velitele. Rozrazili dveře a v úžasu zůstali stát nad tou scénou, kterou si měli pamatovat do konce svých dní. Na dívku s rozpřaženýma rukama a rozevlátými rudohnědými vlasy, obklopenou zlatou září kouzel a slunce.
„Padněte na kolena, muži,“ zněl nad tím vším jasný hlas velitele Lorna, který sám poklekal před svou znovu nalezenou paní.
„Princezna Cybélie se vrátila domů.“

---

Mirje se probudila rozlámaná a mrzutá. Usnula včera hned, sotva poslala dívku s čajem nahoru k pánovi a odšourala se do své komůrky. Spala spánkem spravedlivých a nic z toho, co se v zámku včera událo, netušila.
Věděla jen, že zaspala a ta protivná kamna zase vzdorují. Pán dostane pozdě svůj čaj.
Spěchala, a tak se nedívala napravo nalevo a neuvědomovala si, jak se zámek od včerejška změnil. Pospíchala k pánově komnatě. V ní odložila tác na stůl a rychle začala servírovat snídani.
„Budete dnes vstávat, pane Yanssone?“ zeptala se, jako vždycky.
Ani ve snu by nečekala odpověď, kterou dostala.
„Ano, Mirje. Myslím, že ano.“

Komentáře

Obrázek uživatele kytka

Je to krásné, až z toho mám husí kůži.

Obrázek uživatele Wee-wees

Ík, děkuji. :)

Obrázek uživatele Aries

Ta demonstrace síly je působivá a úplně filmová, to by se točilo samo

Obrázek uživatele Wee-wees

Nojo, já vždycky ten příběh vidím před sebou jako film, a pak jsem frustrovaná, když mám pocit, že se mi tu představu nepodařilo předat do textu. :)

Obrázek uživatele Killman

Hezky se to vyvíjí - jen si říkám co bude dál, když jsme teprv ve čtvrtině příběhu.

Obrázek uživatele Wee-wees

A to je velmi dobrá otázka! :D
Ačkoliv dalo by se taky říct: ... když jsme ve čtvrtině příběhu.
Sama nevím, jestli nebudu od pětatřicáté kapitoly mlátit prázdnou slámu, anebo jestli naopak posledních z posledních deseti kapitol bude mít každá dvacet stránek, protože se rozjedu a pak to budu honem honem potřebovat uzavřít.
Ještě jsem nic podobného (kde bych měla předem daný rozsah) nepsala, takže... uvidíme. :)

Obrázek uživatele Aveva

Tak tradičně se mi líbí a těším se na další ;o)
Obrázek uživatele Rya

To je nádherně vykreslená scéna, úplně cítím tu energii.

-A A +A