13 Podzemí
Za jedním sklepem následoval druhý a další. Míjeli prádelny, skladiště, hlučná čerpadla a kotelny s tlustými barevnými trubkami, hromady starého harampádí i místnosti čistě vymetené, úhledně uklizené i zcela prázdné. Překonávali zamčené dveře a průchody skryté pod kouzlem nenápadnosti, nespočet schodů nahoru i dolů, dvakrát dokonce vylezli okénkem na zadní dvorek a o budovu dál se znovu vnořili do suterénu.
Často si museli vypomáhat magií. Několikrát stopa vedla do nějaké roury nebo tak úzké štěrbiny, že se tudy mohla protáhnout kočka, ale ani Evžen v liščí podobě by to bez kouzla průniku hmotou nedokázal.
Potom špinavou omítku vystřídal holý beton, a ještě později oslizlé cihly a tmavé kamenné kvádry. Někde dole bublala voda a pískali vyplašení potkani. Oběma bylo jasné, že už dávno opustili obyčejné sklepy a dostali se do ponurého labyrintu pražského podzemí.
„Trefíte zpátky, že ano?“ zamumlala Lada ve chvíli, kdy lišák vybral jednu ze tří možných chodbiček a vzápětí zamířil po kluzkém svahu do ještě větší hloubky.
Evžen jen pohrdavě odfrkl a Lada se uklidnila.
Co bude, až ježibabu dostihnou, to jí starosti nedělalo, přestože věděla, že tyhle bytosti nejsou jen krvelačné, ale i vychytrale zákeřné. Pohádky o tom, jak ježibabu přelstily dokonce i malé děti, jednoduše lžou. Dostane-li se jí do spárů obyčejný člověk, je po něm veta, protože silou ani hbitostí se jí nevyrovná, do pasti ji nenaláká a prosbami ji neobměkčí.
Ovšem dva ostřílení čarodějové ji zvládnou hravě.
Ladiny úvahy přerušilo temné dunění. Vyděšeně vzhlédla.
Evžen rovněž ztuhl a přikrčil se.
Strop nad jejich hlavami se roztřásl, i stěny rezonovaly s děsivým rytmem přízračného hluku.
Úkaz trval stěží minutu a znovu nastalo ticho.
„To znělo jako vlak,“ uvědomil si Evžen ohromeně. „Asi jsme pod tunelem metra.“
Lada vykulila oči: „Páni. Netušila jsem, že pod těmi tunely jsou další chodby.“
Evžen stěží potlačil smích, protože dívčin užaslý výraz mu v té chvíli neuvěřitelně živě připomněl malou Radku.
„Podzemní Praha je svět sám o sobě,“ poznamenal.
„Byl jste tady dole někdy?“
„Párkrát, ale nijak podrobně jsem to nezkoumal,“ přiznal. „Vyřídil jsem svoje a vypadnul. Podzemí jako takové mi nevadí, ale jak říkám: je to svět sám pro sebe a jeden nikdy neví, na co tady narazí.“
Lada poněkud znervózněla. Tohle ji taky mohlo trknout dřív. Od té chvíle se snažila našlapovat co nejtišeji a neustále natahovala uši, aby nepřeslechla sebemenší varovný signál. Tiše doufala, že Evženovy bleskurychlé reflexy od posledního setkání nic neotupilo.
Souprava metra zaduněla ještě dvakrát, pokaždé o něco slaběji. Chodba se mezitím změnila v jakýsi ochoz tvořený na jedné straně zdí, na druhé kolmým srázem. Asi dva metry chránilo rezavé zábradlí, pak už nebylo nic, jen půlmetrový chodníček a černá propast, jejíž hloubka se v nepatrném svitu sféry nedala odhadnout. Zdola stoupal zápach kalné vody.
Náhle se Evžen zastavil. Proměnil se do lidské podoby, ale zůstal na všech čtyřech a opatrně se naklonil přes okraj.
Lada se připlížila blíž.
Naznačil jí, ať mlčí, a ukázal dolů.
Přikrčila se k němu, posílila sféru a napnula zrak. Zjistila, že o patro níž vede další galerie. Přímo pod nimi se černal asi metr široký obloukový vchod do příčné chodby nebo výklenku.
Lada tázavě zvedla obočí a Evžen přikývl.
Beze slova se rozestoupili tak, aby měli otvor mezi sebou, a oba zároveň seskočili dolů.
Lada mrštila do temné díry světelnou kouli.
Vzápětí Evžen vpadl dovnitř.
Hned se však zarazil a připravené ochromující kouzlo nechal neúčinně odeznít.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Proč to čtu na noc? Protože
Proč to čtu na noc? Protože jsem nepoučitelná.
Proč to nemám číst na noc? Protože je to tak skvěle napsaný, že se klepu hrůzou při každým zvuku.
Proč je to skvěle napsaný? Protože Budeč. Tečka :-) <3
děkuju, Budeč je poctěna :-)
děkuju, Budeč je poctěna :-)
Na začátku jsem měla úplně
Na začátku jsem měla úplně stejné pocity, jako když jsem kdysi dávno hltala Záhadu hlavolamu. Fakt. Skvěle popsáno a jsem zvědavá, co našli.
ó, poctěník
ó, poctěník
Jej, mně se taky vybavil
Jej, mně se taky vybavil Foglar.
A přitom Foglara nijak extra
A přitom Foglara nijak extra načteného nemám :-)
Mně se tedy vybavily pražské
Mně se tedy vybavily pražské katakomby a Ztracená brána :)
a taky Renčín a Aaronovitch..
a taky Renčín a Aaronovitch a Peter McLean a Kladivo na čaroděje... ono je to vlastně takové klišé :-)
Napjatou (fakt foglarovskou)
Napjatou (fakt foglarovskou) atmosféru jsem si opravdu užívala a na konci jsi mne jako obvykle naštvala. ;-) Zase budu týden čekat na to, co Evžen s Ladou našli (nebo spíš nenašli).
muhehe :-) dík
muhehe :-) dík
Pěkně tajemné. Miluju podzemí
Pěkně tajemné. Miluju podzemí měst - tam se dá schovat skoro cokoli.
Děkuju a jo, to je pravda.
Děkuju a jo, to je pravda. Navíc tě málokdo může nachytat, že přesně takhle to tam nevypadá :-)
Tam určitě nebude nic
my nesmíme ani naznačovat ;)
my nesmíme ani naznačovat ;)
Jen naznačuj. :) Mimochodem,
Jen naznačuj. :) Mimochodem, kam se vlastně poděje takovéhle vyslané a na poslední chvíli nepoužité kouzlo? Máš to nějak rozmyšlené?
Tohle je jednoduchý kouzlo,
Tohle je jednoduchý kouzlo, kde jde jen o to zamířit a trefit. Takže si představuju, že místo aby se soustředilo na konkrétní cíl, tak se rozptýlí a vyšumí. Kdyby tam třeba poletovala nějaká moucha, tak by ji to mohlo trochu oblbnout, ale člověku to neublíží. S rituálními kouzly je to samozřejmě jiné, tam jakmile dokončíš rituál, už to nezastavíš, navíc účinek není tak přímočarý.
Aha, díky za vysvětlení.
Aha, díky za vysvětlení.
To je výborné, strašně
To je výborné, strašně napínavé. A úplně jsem cítila to dunění, když jelo metro...
Já taky!
Já taky!
To mám radost!
To mám radost!
Jsem ráda, že jsem četla
Jsem ráda, že jsem četla poslední dva díly najednou, ale nejsem teda ráda, že tu hned nemám ten další
Díky :-)
Díky :-)