Smím projít branou?
nesoutěžní identita bez nároku na bod
„Co dělá?“
„Chodí sem a tam. Tváří se vyplašeně.“
„On?“
„Podívej se sám.“
„Neměli bychom za ním?“
„Nebeskou branou musí projít sám.“
„Ale do psí nohy. Půjč mi plášť.“
Kousne se do rtu, najednou stejně nejistý jako ten, komu jde pomoci.
„Henry… Na co čekáš?“
„Nevím. Smím vůbec vstoupit? Dědictví po otci, mé hloupé srdce, všichni ti vojáci padlí v mém jménu… Co když se přede mnou ta brána zavře? Mít navěky jistotu...“
„Jen klid. Zaposlouchej se. Taky čekáme. Uvnitř.“
Má vina.
Za sebe si ručím sám.
Jen má vina.
Měl jsem se vyzpovídat.
Jenom má vina.
Bůh ochraňuj krále.
souvisí s jedním mým výtvorem, zde již propagovaným Pláště, rukavice a tak dál
Celá ta hádka s Williamsem se motala kolem toho, zda král nese před Bohem zodpovědnost za hříchy vojáků, kteří pro něho padnou, třeba nevyzpovídaní, hrozně hříšní a podobně.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Káč
Káč
děkuji moc za komentář
děkuji moc za komentář