Pokus, jestli se dá na cokoliv napsat cokoliv
Chtěla jsem si napsat něco přírodního. Na jakékoliv téma. Ale jestli tím téma splněno není, zlobit se nebudu :-))
V PAVOUKu – Pokojném A Vznešeném Okruhu Útěšné Krajiny (protože kromě vzpomínání chci taky splnit téma, že) je prázdno.
Přesněji řečeno, liduprázdno. Sebe nepočítám. Vlastně se snažím nebýt. Nebýt slyšet, nebýt vidět, nebýt, pokud možno, cítit. A jestli být, tak být očima a ušima (Stvořitele vesmíru, jak se zpívá v jedné písničce).
Vzduch se třpytí, slunce prosvěcuje opar mezi stromy, dlouhé stíny kmenů kreslí pruhy do měkké pokrývky loňského listí, ke světlu se nedočkavě prodírají šmolkově modré podléšky.
Přes cestu přechází srny. Zastavíme se, ony, já, pes.
Hledíme na srny.
Srny hledí na nás.
Ticho zvoní ptačím zpěvem.
Okamžik trvá věčnost.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krása. Jednou za deště jsem
Krása. Jednou za deště jsem se se srnkou málem srazila. Asi v takovém počasí lidi nečekala :)
Asi si myslela, že budou
Asi si myslela, že budou pěkně doma :-) Děkuju.
Hezky napsané. Tam ale musela
Hezky napsané. Tam ale musela být zima...
Zima je všude :-) Díky!
Zima je všude :-) Díky!
Krásná vzpomínka.
Krásná vzpomínka.
Děkuju :-)
Děkuju :-)
Jé, to je taková... čistá a
Jé, to je taková... čistá a klidná nádhera :)
Díky! :-)
Díky! :-)
To je atmosféra!
Mám v srdci zvláštní místečko pro popisy přírody a tvoje drabble mi tam nalilo plnou dávku a ještě to přeteklo. Úžasný. Celej den budu hledět na srny, podléšky a pruhy stínů a světla.
Já taky. Děkuju :-)
Já taky. Děkuju :-)
To je takové... poetické.
To je takové... poetické.
Děkuji :-)
Děkuji :-)
Nádherné! Já ujíždím na
Nádherné! Já ujíždím na popisech krajiny, když to někdo umí, a ty to umíš! :)
To je takový společný rys
To je takový společný rys tolkienovců, myslím :-) Děkuji!
Souhlasím, přidávám se do
Souhlasím, přidávám se do klubu milovníků Ryina Pavouka! <3
Jú, já mám klub! :-)
Jú, já mám klub! :-)
Moc pěkné.
Úplně to vidím. Nádhera.
Díky! :-)
Díky! :-)
Krásné. Chodíváme ven i v
Krásné. Chodíváme ven i v zimě, na podzim, kdy jsou většinou cesty prázdné a lidi doma v teple. Je to úžasné, mám to fakt ráda.
My chodíme ven pořád, ale
My chodíme ven pořád, ale když je hezky, chodím hodně brzo ráno (však to víš - fotky :-)). A to je největší nádhera, protože ráno všichni doma spí a mám to hezky jenom pro sebe. A děkuji za komentář :-)
To zní jako hostivické
To zní jako hostivické rybníky
Ale je to svatojánský les za
Ale je to svatojánský les za Záhrabskou :-)
Břve?
Břve?
Tam jsme taky každou chvíli,
Tam jsme taky každou chvíli, mám to sedm minut od domu :-)
Krásné drabble. Mám štěstí,
Krásné drabble. Mám štěstí, že něco podobného můžu zažívat skoro denně a pokaždé si uvědomím, jak si toho vážím.
Děkuji :) my to tady na
Děkuji :) my to tady na periferii máme taky pěkné :)
Poetické, zastavující,
Poetické, zastavující, laskavé. Bouři pocitů jsi vyvolala, ale bojím se někde neopatrně píchnout... Název dráždí, úvodní poznámka vysvětluje (když někdo nečte úvody...), vyznění, ano, nakonec ano, zastavit se, "akorát, že jsem viděl, jak se pták protnul se svým vlastním obzorem", zpívá Filip Topol, "a byla to modlitba"... Čtu jako výzvu a beru, díky!, jen nikdy nesmím zpochybnit bolest cizího rozbitého kolena, což Ty neříkáš.
Děkuju za komentář. Ačkoliv
Děkuju za komentář. Ačkoliv jsem z něj trochu zmatená :-) Nevkládáš do toho textu něco, co tam (nejspíš) není? ;)
I v té pověstné kapce deště
I v té pověstné kapce deště je celý svět :-) a texty, nadto obratné, vyvolávají všechny možné pocity :-) Je tam útěšná krajina, neb prázdná, každopádně... Tak jsem se nad ní trochu zamýšlel dál. (Jak Hospodin všechny ty poustevníky povolával zpět, aby vydali svědectví utrpením...) V textu to není, text to vyvolává.
A tak! To je potom v pořádku
A tak! To je potom v pořádku (já to utrpení do pustých míst odnáším :-) Vracím se uzdravena, nebo alespoň pozdravena... ;))
Úžasně krásné.
Úžasně krásné, okouzlující, oblažující. (I s tím PAVOUKEM.)
To jsem ráda, děkuji :-)
To jsem ráda, děkuji :-)
Jak překrásné.
Jak překrásné.