Na blatech
„Sekera?“
„U dveří, Petře“, hlesla žena.
„Lucerny?“
„U dveří, v chodbě a u zadního vchodu, jako vždycky.“
„Kulovnice?“
„Nabitá, na stole u okna v kuchyni.“
„Koza?“
„Ve sklepě.“
„Děti?“
„Jsou nahoře, už jsem je uspala.“
„Děkuju, Anežko. Jsi skvělá.“
To byla jediná hezká a bolestně kratičká chvilka v našem dni, vyplněným úmornou dřinou – těžením rašeliny na blatech, nuzným hospodařením, starostí o děti a posloucháním děsivého vytí, které se z mlhy začínalo ozývat vždy s prvním náznakem smrákání.
Proutěné ploty nestíháme opravovat. Slepice má cenu tří nábojů, budeš ji dnes bránit, Petře?
Další těžká noc na samotě na blatech může začít.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tedy, to se mi moc líbí.
Tedy, to se mi moc líbí. Nechtěla bych žít v blízkosti vlků.
Moc děkji.
Moc děkuji. Přesně tento pocit jsem se snažil zachytit...
Páni, to je úžasná atmosféra!
Páni, to je úžasná atmosféra! (ale nezávidím jim ji)
Děkuju (a já také ne :-))!
Děkuju (a já také ne :-))!
Páni. Tiesnivý dojem z toho
Páni. Tiesnivý dojem z toho len tak srší.
Děkuju.
Děkuju.
Strašidelná atmosféra.
Strašidelná atmosféra.
Ano... děkuji.
Ano... děkuji.